Můj život

*2*

Před 2 dny jsem přijela domů a už zase musím balit, protože jedu na slovensku, jak už jsem zmiňovala. Ale první se musím připravovat na dnešní krátké vystoupení. Jsem celkem ráda, že už mám za sebou 5 vystoupení a 5 vystoupení před sebou. Vždy před vystoupením mám trému, ale to je normální, no ne?

,,Katrino, musíme vyrazit na dnešní vystoupení'', zakřičel táta z kuchyně. ,,Já nejsem připravená, musím se ještě namalovat'', zakřičela jsem nazpět. ,,Oni tě namalují, teď už pojď, jdeme pozdě!'' T (budu to takhle psát ve zkratkách, protože je to daleko pohodlnější). Vzala jsem si sluchátka a mobil a mohla jít za tátou dolů. Táta už měl klíče v ruce. Odemkl auto a otevřel mi dveře. Ooo jaký gentelman. Když jsem seděla v autě, cinkl mi mobil, přišla mi zpráva. zobrazila jsem si to a přečetla si jméno, kdo mi napsal. Byl to nějaký James. Přísahám, že ho neznám. ,,Známe se?'', napsala jsem. ,,Asi ne, ale jsi krásná'' J (James). ,,Oh, tak děkuji, ty taky nejsi k zahození'' K (Katrina). Nechal pouhé zobrazeno a já uviděla: před 1 minutou aktivní, to naštve. Vždycky mě tohle fascinovalo, ale každopádně jsem si dala sluchátka do uší a poslouchala i was wrong od Celeste Buckingham (neumím to napsat :D) a od Majka Spirita (to teď vážně poslouchám :D).

Do půl hodiny jsme byli na místě. Přišla jsem právě v čas. Nějaké holky mě namalovali a já se pak začínala oblékat. ,,Na řadu přichází Katrina Amstrongová'', řekla starší paní a já se začala bát ještě o to víc. Všichni zatleskali a já už vycházela na podium. Jen to zatančím a hned můžu jít, uklidňovala jsem se.

----

Ták další část. Doufám, že se vám to zatím líbí. Je to nudné, ale příště už nebudu tolik nudná :D. Budu ráda za všechny: Komenty :3 a reads :3 a votes :3. Díky.