Můj život

27

Vrátili jsme se spolu zpět do karavanu. Po cestě jsme si povídali a drželi se za ruce. Je to úžasný kluk a myslím, že Calvin je super. I když má nějaké chyby. Ale každý má chyby a já to tak vždy brala... Chtěla jsem ho a splnilo se mi to. Jsem šťastná. Jak se má vlastně Ann? Co když pláče a neví, kde jsem? Snad ji někdo z těch chlapů uklidňuje, že se vrátím a že s Calvinem jsem v bezpečí. Ann by se hodila ke Connorovi, ale on je věčně nadržený, nevím, jestli by se jí to líbilo. Harry taky není špatný. Ale s Ann by si asi nerozumněli. Ann je taková tichá, ale Harry? Pravý opak... Ale prý se to přitahuje. 

Došli jsme ke karavanu a první, co jsme slyšeli, bylo: ,,Hrdličky se nám vrátili'' tohle asi řekl Harry. Ale nikde jsem neviděla Ann, ani Connora. Takže oni dva...? Ne, to ne... Blbost. Snad je Ann v pořádku, ale i tak tomu moc nevěřím. Začala jsem plakat. Okamžitě ke mně přihopskal Calvin a ptal se, co se děje... Uklidňoval mě. Za to jsem mu vděčná.

Po hodině přišli také. Jsem ráda, že je Ann v pořádku. Potřebovala jsem být sama, tak jsem řekla klukům, že se jdu kousek projít. Co mi pomáhá na to, když jsem smutná? Ano, tanec. Proto jsem si zatančila a měla slzy v očích protože to na co jsem tančila, byla dost smutná písnička. Vždy brečím. Ale dnes to bylo jiné. 

Kluci ke mně za půl hodiny přišli,  že jedeme dál. Nasedla jsem do karavanu a přemýšlela. Ann taky. Dojeli jsme na nádherné místo. Kluci byli v pohodě. A už jsme spolu neměli pohlavní styk, protože Calvin by to nedovolil. Měli jsme tady být hodně dlouho, ale nakonec řekli, že tu budeme jen 5 dní. Pak nás prý pustí domů. Bude mi chybět hodně Calvin, ale těch 5 dní si to tu hodně užiju, tomu věřím. 

Takže čaute všichni!! Žiju :D Promiňte, že jsem dlouho zase nepřidala další část, ale prostě nebyl čas :( Mrzí mě to... snad se vám část líbila a snad teď bude příběh častěji!! Děkuji za reads! Zdravím :)