...Daniel...

3. část-západ slunce

Byl jsem strasně nervózní.
Pořád jsem přemýšlel o čem se budeme bavit až tam dojdu a jestli si ze mě nebude dělat srandu.
Tohle mi zabralo snad celý den až konečně bylo pů šesté. Šel jsem se obléct do nečeho trochu víc přijatelnějšího než jsem měl na sobě. Když jsem byl snad připravený tak jsem vyšel. K nádrži to od mého domu trvalo asi 10 minut.

Přibližoval jsem se k velké nádrži a čím blíž jsem byl, tím víc jsem věřil tomu že ta osoba co leží na trávě a dívá se na mraky je opravdu ona...

Přišel jsem až k ní a ona vyskočila a se širokým úsměvem mě pozdravila. Byl jsem překvapen její dobrou náladou a něco ve mě, mě nutilo se taky usmát a já nemohl odolat tak jsem jí taky věnoval úsměv, což mi hned zvedlo náladu.
Hned po tom si sedla a poukázala rukou na znamení toho že si mám přisednout. Sednul jsem si a ona ukázala na jeden mrak a řekla, že vypadá jako břitva. Zmateně jsem se podíval za jejím prstem a uviděl že má pradu. Všimnul jsem si, že její výraz v obličeji se změnil už tam nebyl ten veselý úsměv. Viděl jsem, že její oči směřovaly k jejím dlaním. Snažil jsem se pochopit proč tak náhlá změna nálady. Potom mi to došlo, něžně jsem vzal její ruku a odhrnul rukáv její šedé mikiny a uviděl jsem něco neskutečného.
Byla pořezaná, ale ne tak jak bych čekal.
Vyřezala si na ruku svůj život měla na rukách různé obrázky a slova. Připomínalo mi to mojí zeď, na kterou jsem kreslil minulý večer, ale mnohem propracovanější.

Sesunula si rukáv zpátky a řekla, že každý to má jinak.
Sice jsem nechápal ale neptal jsem se jak to myslela.

Zeptala se mě proč jsem takový?

Daniel: Jaký takový?

Kate: Prostě jiný...

A potom jsme si začali povídat o našich životech. O tom jak jí zemřela sestra při autonehodě. Jak se jí všichni smáli, za to jaká je dokud nezačala předstírat, že je taková jakou jí ostatní chtělí. O tom jak jsem ztratil tátu a jak každý rok projdu jen díky tahákům, které načmárám vždy na poslední chvíly. Povídali jsme si už hodně dlouho a když jsme si uvědovil že už bude za 7 minut 20:00 tak jsem jí jen chytl za ruku a řekl že musíme jít.

Zeptala se kam a já odpověděl že uvidí a bude se jí to tam líbit...
Usmála se a popoběhla aby dohnala můj rychlý krok.

Vešli jsme do lesa, ve kterém jsme šli po měkoučkém mechu do mírného kopce.

Když jsme vyšplhali nahoru, zůstala jen stát s otevřenou pusou.
Rozhlížela se kolem.
Stáli jsme na paloučku pokrytým mechem a kopretinami. Kolem do kola byl les na který doléhalo zapadající slunce. Byl to nádherný pohled.

Otevřela pusu s výrazem jako by se chtěla zeptat "jak?". Ale já jí beze slova obejmul a pošeptal jí do ucha, že mám taky rád západy slunce.
Sedli jsme si a jen koukali na zapadající slunce. Řekla že je to nádherné a že si toho moc váží.
Neodpověděl jsem.
Řekl jsem, že když zapadne slunce tak to skončí. Všechno skončí, celý den, všechny starosti se v noci vytratí.

Byla už tma a Kate řekla, že musí domů. Šel jsem jí doprovodit. Když jsme došli k jejímu domu tak mě obejala a řekla, že nic takového pro ní nikdo neudělal. Odpovědél jsem, že vím. Že jsem jiný.

Cestou domů jsem přemýšlel, jestli jsem jí měl ukazovat to místo. Ale pak jsem si řekl, že ona za to stojí.

Tady máte další část snad se vám líbila :)
Pokud ano tak pro ní hlasujte.