...Daniel...

9.část-vzpomeň si!

Bylo už asi 6 hodin a já se šel zeptat Marry, jestli mohu jít do nemocnice.
Šel jsem k jejímu pokoji a lehce zaklepal.
Zevnitř se ozvalo veselým hlasem: ,,Dále!"
Otevřel jsem a vešel dovnitř.
Margaret tam seděla a pletla šálu.
Zeptal jsem se jí, jestli mohu jít za Kate do nemocnice. Spadla ze schodů a odvezli jí tam.

S udiveným výrazem řekla, že to jistě můžu jít.
Ale pak se zarazila. ,,Nemocnice je daleko. Jak se tam chceš dostat?" Zeptala se.
Odpověděl jsem,že asi půjdu.

Zvedla obočí, podívala se na mě a řekla: ,,To teda ne. Odvezu tě tam."
S úsměvem na tváři jsem jí poděkoval a zeptal se, kdy vyrazíme.
Odpověděla, že tak za 15 minut.
Usmál jsem se a odešel do svého pokoje, aby se mohla převléknout.

Opravdu za patnáct minut vešla Marry do našeho pokoje. Já k ní hned přiběhnul a šli jsme k autu.

Po pár minutách jízdy se mě zeptala, jestli by jsem jí nechtěl něco koupit.
Zklopil jsem hlavu a odpověděl že nemám za co.
Podívala se na mě a řekla, že něco koupí ona. Zastavila, vyšla z auta a po chvilce se vrátila se třemi balónky, pěti růžemi a jedním medvídkem.
Koukal jsem na ní s udivený výrazem.
Marry dělala, jakože nic a sedla si za volant.
Jeli jsme asi 15 minut. Pak jsme vystoupili a ona mi předala balónky ve tvatu srdce, medvěda a růže s tím, že je to pro ní, ale ať jí je dám já.
Usmál jsem se a obejmul jí. Poděkoval jsem a ona řekla ať jí zavolám, kdy přijdu zpátky. Podala mi ještě starý mobil a papírek s jejím číslem.
Rozloučili jsme se a já vešel do nemocnice.

Začal jsem hledat recepci. Když jsem jí našel, zeptal jsem se kde leží Kate Davis.
Ta paní na recepci chvíly hledala v počítači a pak mi řekla oddělení, patro a číslo pokoje.

,,Pokoj č. 21 konečně jsem ho našel." Zaklepal jsem a vešel dovnitř. Byly tam ještě nějaké 2 holky, kterých jsem si vůbec nevšímal. Šel jsem přímo za Kate. Přivázal balónky k posteli a růže dal do vázy, která stála na stolku.
Sedl jsem si na židli vedle její postele a chytl jí za ruku.
Nic jsem neříkal, jen jsem tam seděl a díval se na ní.

Po chvíly tam přišla sestra. Zeptal jsem se jí co jí je a kdy se probere.
Řekla, že zatím nic neví, ale za pár hodin by se měla probrat, když jí není nic tak strašného.
Přikývl jsem a opět jí chytl za ruku.
Byl jsem docela unavený, protože jsem toho moc nenaspal. Položil jsem si hlavu k ní na postel a s její rukou v mojí jsem usnul.
Spal jsem asi hodinu. Probudil jsem se a protáhnul.
Podíval jsem se na ní. Tak krásné vlasy. Pomyslel jsem si.
Pohladil jsem jí po tváři a ona otevřela oči.
Usmál jsem se a objal ji.
Kate mě odstrčila rukou a namířla na mě prstem.
Zvýšeným hlasem se mě zeptala kdo jsem.
Udiveně jsem se zamračil a řekl ať si ze mě nedělá srandu.
Ona se mě znovu zeptala kdo jsem.
Řekl jsem:,,Daniel tvůj přítel..."
,,Já se s klukama nekamarádím!"
Řekla a zmáčkla červené zlačítko čímž přivolala sestru.
Začala jí říkat, že mě nezná a ať mě odvede pryč.
Ta sestra se na mě podívala vražedným pohledem a odvlekla mě do chodby.
Začal jsem jí vysvětlovat, že jsem její kamarád a že už se známe delší dobu. Navíc spolu chodíme do školy.
Zrovna šel kolem doktor. Ta sestra mu začala něco říkat a pak se teda šel podívat na Kate.
Řekl jí ať je v klidu a že zavolá jejím rodičům.
Mě potom řekl ať počkám v chodbě.

Po chvíli čekání přijeli její rodiče. Pozdravili jsme se a a já jim řekl, že si mě nepamatuje. Elen nic neříkala, jen vešla do pokoje a Cris za ní. Pozdravili Kate...

,,Ahoj Kate, jak se ti vede?"
,,Mamí!" Zaječela Kate a natáhla ruce jako by chtěla obejmout.
Elen jí objala a její otec taky.
,,Jak se ti vede?"
,,Dobře, jak jinak?" Odpověděla Kate.
Zrovna když chtěla Elen odpovědět tak jí přerušil doktor, který vešel do pokoje.

,,Kate tak jak se ti vede?"
,,No, dobře?"
,,Co že jsi tak zmatená?"
,,Nechápu co tady dělám."
,,Pamatuješ si něco ještě předtím než si se probudila?''
,,Ne, vůbec nevím co se stalo."

,,Kate? Kolik je ti let?" Otázal se doktor.
,,9'' Řekla s úsměvem.
,,Aha, dobře a ty si nevzpomínáš na to, co jste dnes chtěli s maminkou a tatínkem podniknout?"
,,Eeeeem.... Jo! Chtěli jsme jít do parku a pozorovat ptáčky."

Doktor si oddychnul. A vzal si rodiče do chodby.
Přišel jsem k nim a poslouchal....
Doktor:,,Kate opravdu ztratila paměť, ale je to na štěstí jen dočasné. Když jí provedete místy na kterých byla, až po tom co jí bylo 9 tak si vzpomene."
Chris si zhluboka oddychnul a zeptal se, za jak dlouho si můžou Kate odvézt domů.
Doktor řekl, že si jí tu dnes ještě pro jistotu nechají, ale tak za 2 dny už může domů.

Kate a Chris se s ní rozloučili a šli do auta, že jí přivezou pyžamo.

Šel jsem za ní a nervózně jí pozdravil.
,,Ahoj Kate.....emm vím že si nevzpomínáš, ale já jsem tvůj kamarád. Chodíme spolu do školy a asi před půl rokem jsme začali být kamarádi. Vím o tobě spoustu věcí...a ty o mě taky. Bude chvíly trvat než si vzpomeneš....."

Jen se na mě dívala, nic neříkala. Snažila si vzpomenout.

Zeptal jsem se, jestli si můžu přisednout.

Přikývla hlavou a já si sednul vedle její postele.

Chvíly jsme nic neříkali, ale pak ona řekla něco co jsem opravdu nečekal....

Tak tady je další část :)) doufám, že se líbí a že budete číst dál ^.^ Klidně napište komenty s připomínkami, nebo zkuste uhodnout co mu řekla  :3
Nezapomeňte hlasovat *.*
|
|
\/