...Daniel...

5.část-návštěva

Kate: Ptal si se už jestli k tobě můžu přijít na návštěvu?

Daniel: Ne zatím jsem neudělal skoro nic.

Kate: Tak se zeptej.

Daniel: Jdu na večeři zeptám se tam.

Kate: Oka

Sešel jsem schody dolů kde byla jídelna. Vešel jsem do místnosti a všichni se na mě podívali. Chvilku bylo ticho. Jedna paní se vzpamatovala a řekla ať si sednu ke stolu kde sedělo asi dalších 8 kluků.
Sedl jsem si tam a začal jíst polévku s chlebem, která byla předemnou.
Když jsme dojedli tak všichni odešli a já šel za tou milou paní co mě tu provedla.
Nejistě jsem jí oslovil: "Prosím vás, měl bych otázku..."
Otočila se a řekla, že se mi asi zapoměla představit. Řekla, že jí můžu říkat Mary a zeptala se jakou mám tu otázku.
Zeptal jsem se jí jestli by nemohla přijít moje kamarádka Kate. Se širokým úsměvem odpověděla, že může přijít kdykoli jen to musím vždy někomu říct. Kývnul jsem a odešel do svého...vlastě našeho pokoje.

Otevřel jsem dveře do pokoje a vidím jak dvě holky něco hledají v mém notebooku. "Nenápadně" jsem zakašlal aby si všimly že jsem přišel. Lekly se a rychle uskočily od mého počítače. Zeptal jsem se proč to udělaly a ony odpověděly, že je zajímalo proč jsem tu.
Řekl jsem, že to se z notebooku nedozví. Řekl jsem jim, (protože byly ještě malé asi 6-8 let) že mě sem dala maminka, protože neměla dost peněz aby nás uživila oba.
Napsal jsem Kate, že může přijít kdykoli.
Odpověděla, že je to super a že vyráží.
Docela mě to překvapilo, ale byl jsem rád, že přijde a šel jsem to říkt Mary.

Když jsem jí konečně našel, tak byla ráda, že za mnou někdo přijde. Prý mi to aspoň zvedne náladu. Chtěla si povídat, ale já řekl, že za chvilku přijde a jestli by jsme nemohli být na zahradě. Přikývla a řekla ať za ní přijdu až Kate odejde.

Šel jsem před budovu kde na mě už mávala Kate.
Šli jsme si sednout na houpačky a začali jsme si povídat.

Kate se zeptala jaké to tu je.
Rozhlédla se a pak upřela její velké hnědé oči na mě.

Znervózněl jsem a koktavě odpověděl, že zatím to tu není tak strašné.

Nevím z jakého důvodu jsem byl tak nervózní...měl jsem takový divný pocit.

Kate si stoupla předemě. Její malou ručkou zvedla mojí hlavu, kterou jsem měl svěšenou a díval se na svoje černé boty umazané od bláta. Podíval jsem se do jejích očí.
Zeptala se mě co mi je?
Bez toho aby jsem věděl co říkám mi z úst vyklouzlo...."Chybí mi."

Kate sjela svojí rukou po mém ramení až k dlani, kterou jsem se držel provazu houpačky. Pevně chytla mojí ruku přiblížila se k mému uchu a svým tenkým hláskem zašeptala "Jsem tu pro tebe"

Chvilku na to mi stekla slza po tváři a kápla na její druhou ruku kterou se opírala o můj hrudník. Řekl jsem že děkuju.

Kate se zeptala, jestli už by radši neměla jít, ale já jsem jí chytnul za ruku, kterou se o mě opírala a řekl, že ne.

Usmála se, sedla si zpátky na houpačku a začali jsme si povídat veselejších věcech...třeba o květinách jak jsou krásné. O mracích jak si létají bez starostně po obloze. A o dalších věcech.

Podívala se na své hodinky a řekla, že už bude muset jít.
Šel jsem jí doprovodit k vrátkám. Objali jsme se a já jí dal malý polibek na tvář. Viděl jsem jak se usmála a řekla, že už opravdu musí jít. Zakýval jsem hlavou a ona odcházela...díval jsem se jak šla. Najednou zpomalila otočila se a rozběhla se zpátky ke mně. Těsně předemnou se zastavila a dala mi maličkou pusu na tvář, zasmála se a odběhla.
Zůstal jsem tam bezeslov stál a jen se díval na její elegantní kroky.

Když jsem se vzpamatoval, šel jsem za Mary. Měla zpoustu otázek. Ale já se jim vždy vyhnul tím, že jsem změnil téma. Ptala se i na Kate, ale já jí řekl jen, že je to má kamarádka. Když se konečně přestala vyptávat, odešel jsem do pokoje.
Napadlo mě, že by jsem mohl napsat Kate, ale už jsem byl unavený. Lehnul jsem si do postele a se vzpomínkou na ten polibek od ní jsem usnul.

Tady máte konečně další část.
Jestli se vám líbila nezapomeňte hlasovat :DD