ISABELLA
„Randy! Ryane! Dovezte mě do obchodu!“ Zakřičela jsem na mého devatenácti a dvacetileté bratry. Vklouzla jsem do svých conversek, popadla telefon ze stolního stolku a šla dolů. Byli svalení na gauči a měli v rukou velký pytel Doritos.
„Může mě tam někdo dovézt?“ Zopakovala jsem. Jejich hlavy se ke mně zvědavě otočily.
Mí bratři nademnou mají ochrannou ruku. Zatímco rodiče pracují, zůstáváme doma. Mě je sedmnáct, jednomu devatenáct a druhému dvacet. Doslova se na mě dívali, jakoby tady nebyli.
Randy je nejstarší. Na svůj věk je velmi vysoký a zastrašující. Na střední škole byl atlet, čímž byl populární. Jeho popularita přešla na mě … žádný dobrý způsob. Nejsem jedna z těch arogantních kurev. Ne, já jsem holka, kterou si lidé vtipně dobírají. Randy hodně posiluje, ale žere jako prase. Má stejné svaly jako Ryan, který je o rok mladší.
„Cože?“ Zeptal se Ryan.
„Může mě jeden z vás dovézt do obchodu a pak mě vysadit u tety Reyny?“ Ráda vypomáhám v nemocnici, kde moje teta pracuje, protože opravdu nevím co dělám, většinu dne tam jsem a dobrovolně. Nebyla jsem tam přes dva měsíce. Ryan přikývl.
„Vezmu tě tam ségro.“ Řekl. „Jo, řekni chlapům, kde jsem, vrátím se později.“ Zavolal na Randyho. Pravděvodobně někdo z jejich kamarádů přijde když jsem rodiče pryč z města. jo. Musím zůstat doma se svými dvěma bratry a jejich přáteli tři měsíce. Dozvěděli jsme se, že jejich cesta se prodlužuje.
Ryan popadl klíče a telefon a šli jsme do auta. Když jsme zastavili u obchodu, oba jsme vystoupili.
„Co tady potřebuješ?“ Zeptal se mě.
„Jdu do nemocnice, tak musím koupit nějaké bonbóny pro děti.“ Řekla jsem mu a šla do části obchodu, kde měli cukrovinky.
„Přísahám sestřičko, jsi svatá … Za rohama je svatozář.“ Zasmála jsem se.
„Ha ha, vtipné.“ Řekla jsem sarkasticky. Došli jsme k přepážce a zaplatili za mé věci a jeho dvě láhve sprite.
„Takže budeš celou dobu s tetou?“ Zeptal se. Povzdechla jsem si.
„Ano brácho.“ Posmívala jsem se mu. Nadzvedl obočí. „Ano, myslím to vážně, nemusíš se bát!“ Zasmála jsem se. Pokýval hlavou a zastavil před vchodem do nemocnice. Chystala jsem se vystoupit, dokud na mě nepromluvil.
„Hej, hej, hej! Jen proto, že ti je sedmnáct neznamená, že mi nemůžeš dát pusu na rozloučenou!“ Vykřikl. Zasmála jsem se a políbila ho na tvář. „Mám tě rád ségro, buď opatrná, zavolej mě nebo Randymu až budeš chtít vzít domů.“
„Dobře, taky tě mám ráda, ahoj!“ Řekla jsem předtím, než jsem zavřela dveře od auta.
Šla jsem do nemocnice hned k recepci. „Ahoj, Sid, co mám dnes udělat?“ Zeptala jsem se Sid, sestře, která seděla za stolem.
„Ahoj zlatíčko! Dlouho jsme se neviděli! Jsem si jistá, že teta Reyna je dnes v pátém patře s dětmi. Jdi nahoru.“ Řekla sladce. Přikývla jsem a zamířila k výtahu.
Zastavila jsem v pátém patře. Na právé straně byly děti, na levé starší děti. Šla jsem do prava po duhových dlaždicích až k dětem.
Viděla jsem tětu jak sedí v kruhu a baví se s dětmi.
„Ahoj!“ Řekla jsem, jejich hlavy se ke mně otočily.
„Bello!“ Zakřičely děti. Zasmála jsem se a sedla si k nim na podlahu.
„Přinesla jsem ...“ Odmlčela jsem se. „BONBÓNY!“ Povzbudila jsem a sáhla do sáčku a vytáhla je.
„Uh. Musíte říct 'Bella je ta nejlepší dívka na celém světe.'“ Žertovala jsem, ale ve skutečnosti jsem to řekla!
„Víš, že nemám ráda, když děti jedí sladkosti takhle pozdě.“ Řekla teta Reyna. Všichni jsme se k ní posadili a začali trucovat.
„Prosííííííííím!“ Prosili jsme. Obrátila oči v sloup.
„Ach, dobře!“ Věděla jsem, že při pohledu na naše tváře to nemohla zakázat. Dala jsem sáček doprostřed kruhu, doslova na něj zaútočili.
„Hele, chci taky nějaké!“ Rozzlobila jsem se. Smáli se a Katrina, šestiletá fešanda prišla ke mně.
„Tady Bello.“ Řekla a podala mi hersheys bar.
„Jéé, děkuju Katrino!“ Řekla jsem a slabě ji objala.
„Není zač. Jakto, že jsem tě neviděla? Chyběla jsi mi.“ Zamračila se.
„Je mi to tak líto zlato. Musela jsem dohánět školu a dělat hloupé domácí úkoly. Taky jsi mi chyběla! Chtěla jsem přijít, ale nakonec jsem přišla až dnes!“ Zvolala jsem. Zasmála se. „A jak se máš?“
„Reyna řekla, že dobře! Záda mě nebolí ani nic víc. A ruka mi už funguje.“ Uvedla.
Víte, Katrinu vytáhli z ohně. Její dům byl v plamenech a on abyla uvnitř. Byla zaklíněná pod prádelníkem. Spadla na levou ruku. Měla popáleniny po celém těle a její paže to odnesli nejvíc, když jsem ji naposledy viděla, musela na fyzikální terapie, ale teď jí je už zřejmě dobře.
„Dobrá práce Katie, jsem na tebe pyšná!“ Vyskočila jsem nahoru a dolů.
„No a hádej co!“ Řekla.
„Co?“ Zeptala jsem se tónem jejího hlasu.
„Myslím si, že nový kluk Johnny mě má rád.“ Zašeptala a ukázala na chlapce, který ležel. Vytřeštila jsem oči.
„Opravdu?“ Zeptala jsem se. Přikývla.
„Říkál mi krásko a dal mi svůj džus!“ Usmála se.
„Ach holka, je do tebe blázen.“ Odsekla jsem. Usmála se.
„Máš kluka Bello?“ Zeptala se. Děti...
„Ne.“ Zamračila jsem se. „Kluci hledají někoho atrkativního.“ Řekla jsem. Její ústa se otevřela.
„Ježiš Bello! Jsi krásná! Chtěla bych vypadat jako ty! Možná jsou hloupí, nebo jsi pro ně moc hezká! Jsou to looseři,“ smála jsem se jí. Byla tak roztomilá! „Kromě toho ...“ Zarazila se. „Na tomhle patře je nový kluk, měla bys ho poznat. Přišel sem, když jsi odešla.“ Usmála se.
„Poslouchej Katrino, je mi sedmnáct,“ přerušila mě.
„Reyno! Kolik je Drewovi?“ Zakřičela.
„Osmnáct!“ Odpověděla. Katrina se usmála.
„Podívej!“ Řekla.
„Už jsem ti někdy řekla, že jsi má nejlepší kamarádka?“ Jenom nejlepšíí kamarádka ze sebe dělá nejlepší kamarádku. Divné.
„Já vim.“ Usmála se. „Pojď Bello! Musíš ho vidět! Je opravdu hezký!“
„Proč tady je?“ Nechci vyznít jako blbec, ale nechci přítele, při nejlepším budu brečet.
„Pobil se. Má svaly.“ Uvedla.
„Viděla si ho?“ Zeptala jsem se. Přikývla.
„Jo! Je jako můj velkej brácha! Vždycky když se mnou mluví, koupí mi džus!“
„Zlatíčka, hned budu zpátky.“ Řekla teta Reyna a nějaká paní si sedla na její místo k dětem.
„Kam jdeš?“ Zeptala se Katie.
„Jdu dát Drewowi další oblečení.“ Uvedla a odešla.
„Pojďme! Dáme mu nějaké cukroví Bello! Prosím!“ Vstala a natáhla ruku. Povzdechla jsem si a vstala.
„Ach, jo, ale jen proto, že jsi to ty.“ Řekla jsem. Natáhla ruce, zvedla jsem jí a dala k boku.
Uvidíme, jestli je Drew tak hezký, jak říkala …
