Seru na to. Seru na život. Seru na svět. Vždycky udělám nějakou sračku. Je to vždycky moje vina. Moje hloupost.
´Možná to nebyla moje vina.´
´Ano, byla ty idiote. Udělal si to ty´
´Ne. Neu-´
´Pointou je, že jsi tam byl a oni jsou mrtví. Už nikdy se nevrátí. Jdu pryč.´
Viděla jasné světlo. Její oči se rozšířily, sklonila hlavu k volantu. Dopad byl rychlý. Jako nic se vše stalo. Měla pocit, jakoby se vznášela.
Dopadla na něco tvrdého. Na silnici.
„Slečno! Slečno! Jste v pořádku?“ Slyšela staršího muže. „Zavolejte 9-1-1!“
Byla na zemi, štěrk ji řezal do kůže. Slyšela sirény. Co se děje?
„Bello!“ Zaslechla vzdálený výkřik. „Probuď se! Probuď se Isabello!“ Ozvalo se znovu. „Co se stalo?“
„Byla zasažena. Utrpěla náraz do hlavy. Právě teď jí bereme do nemocnice.“ Hlasy pomalu mizely.
„Bude v pořádku?“ Zeptal se lehký hlas.
„Bude.“
