Pomohla jsem Katrině osprchovat se, už jsem věděla, jaké mýdlo má používat na záda. Bylo už půl osmé večer. Vybrala si malé Tinkerbell pyžamo.
„Připravena jít spát?“ Zeptala jsem se jí.
„Ne, pojďme se podívat na Drewa!“ Navrhla. Povzdechla jsem si. „Prosím, Bello! Je opravdu hezký!“
„Vypadá jako blbec Katrino.“ Řekla jsem.
„Ne, možná proto, že se mu líbíš.“ Jo jasně.
„Jo, jasně.“ Prokoulela jsem očima.
„Bello, jsi hezká a on je taky hezký! Oba jste perfektní!“ Zasmála jsem se na ní. „Pojď, prosím! Musíš ho víc poznat!“
„Připomeň mi, kolik ti je?“ Zažertovala jsem. Zasmála se a natáhla ruce nahoru. Zvedla jsem ji a zamířil do Drewova pokoje.
Uviděla jsem tetu Reynu spolu s dalším muže, kteří se dívali na Drewovu nohu. Vzhlédl a podíval se na mě a Katie.
„Já uh ...“ Vzal si přikrývku a hodil si ji přes nohy. Šla jsem k tetě.
„Co se tady děje?“ Zeptala jsem se.
„No,“ Drew ji přerušil. „Nic, nic neříkej!“ Řekl jí. „Jste hotoví?“ Zeptal se netrpělivě. Kývl hlavou.
„Uvidíme se zítra ...“ Odmlčel se.
„Ja-Ju-uh Drew.“ Dokončil. Věnovala jsem mu tázavý pohled, ale on to ignoroval. Ten chlap mu potřásl rukou a vyšel ven.
„Ahoj...“ Řekl Drew. Rozpačitě se usmál a podíval se směrem k tetě.
„Uhh … Umm. Dáš mi kalhoty Reyno?“ Zeptal se. Kývla a šla ke skříni. Hodila mu kalhoty a podívala se dolů.
„Můžeš, uh ...“ Odmlčel se, nechtěl se mnou navázat oční kontakt.
„Ach! Promiň.“ Položila jsem ruku na Katriiini oči a druhou na mé. Slyšela jsem, jak se smál. Byl to zvuk něco mezi micháním a chrochtáním.
„Agh ...“ Slyšela jsem.
„Jsi hotový?“ Zeptala jsem se.
„Ne, můžeš zavolat tvojí tetu?“ Zeptal se.
„Můžu ti pomoct, jestli chceš.“ Řekla jsem.
„Opravdu mi chceš pomoct nandat kalhoty?“ Odkryla jsem oči a viděla ho, jak sedí a jeho basketbalové šortky má oblečené napůl. Vypadal mizerně. Myslela jsem si, že ... ten kluk je definitivně bipolární. Všimla jsem si děr vedle postele, ale byli tak velké, jako kdyby je způsobilo kladivo, ale byli tam otisky kolena. „Mám boxerky, Bello.“ Řekl, přičemž mě vyrušil z přemýšlení. Vstala jsem.
„Zakryj si oči kočko! Bela mi pomůže obléct se.“ Řekl Katie.
„Neboj se!“ Řekla a zabořila tvář do pohovky. Zasmáli jsme se a já jsem přistoupila k Drewovi.
„Dobře, jen potřebuju, abys mi pomohla vstát.“ Řekl. Přikývla jsem a natáhla k němu ruku. „Uhh .. počkat.“ Zastavil mě.
„Co?“ Zeptala jsem se.
„Zavři oči a … podívej se nahoru.“ Řekl.
„Já,“ přerušil mě. „Já! Je to z jiných důvodů, prosím!“ Prosil.
„Dobře.“ Řekla jsem a udělala to, co mi řekl. Cítila jsem jeho ruce na ramenou, ujistila jsem se, aby nespadl, nevím proč. Slyšela jsem šoupání a pak se zastavil.
