Ráno mě probudil budík zapomněla jsem ,že jsou prázdniny a ,že jsi ho mám vypnout.
Sakra mohla jsem ještě spát!
Ale co teď budu dělat už neusnu achjo.
Sešla jsem dolů se podívat jestli je tu ještě otec. Jak jsem šla po schodech ucítila jsem vůni palačinek a javorového sirupu. U dveří stál otec zrovna chtěl odejít. Jak mě uviděl řekl ,že mám na stole snídani ale ,že už musí jít tak se semnou rozloučil. Nasedl do auta a odjel zamávala jsem mu a šla se najíst snídaně vypadala výborně a taky tam chutnala mňam. Dneska otec vypadal velmi šťastně a usmíval se což mě potešilo:))
Jak jsem dojedla umyla jsem nádobí a šla jsem se umít do koupelny začala jsem si mít zuby ,když v tom slyším zvonek.
Co? V osm hodin ráno jaký blazen může tady zvonit?
Šla jsem otevřít stál tam pošťák říkal ,že má pro nás zprávu z policejní stanice.
Předal mi dopis pevně jsem ho držela v ruce a pak nastala chvíle okamžiku začala jsem číst slova...
Pane bože! Dělají si srandu případ uzavírají byl vyřešen spáchala sebevraždu. No to určitě když byla jen kost a kůže tak určitě spáchala sebevraždu a tu krev vysála sama ze sebe ne??
Achjo na policajty doprdele není spoleh! Neboj mami já věřím ,že bys nespáchala sebevraždu...
Po přečtení dopisu Haně bylo hrozně cítila se úplně na dně... Měla oocit ,že to je celý přílad jen na ni a ona ho může jediná vyřešit...ale kde má začít?
Dopis schovala ve svém pokoji aby o něm nic nezjistil otec.
Achjo půjdu se projít je mi na nic... Chci klid a na nic nemyslet tady to nejde pořád myslím na matku...
Šla se projít do města potom šla lesem a měla pocit ,že jí někdo sleduje.
Co se to děje mám divný pocit ,že je někdo za mnou pomalu se rozhlédnu nikdo nikde jsem tu sama. Achjo to mě straší jen moje představy.
Došla k mostu.
Někdy mám chuť z toho mostu skočit a mít klid ale drží mě tady můj otec a Erika ani jeden z nich by nezvládl unést moji smrt...
Davit: Ahoj
Ahoj
Davit: Přemýšlela jsi?
Jo. Jak jsi to uhodl?
Bože je tak nadlidsky krásný a v očích je divoký jako zvíře ale hluboko v sobě ma smutek.
Davit: Jinak by jsi tu nebyla sama... Ruším tě?
Ne vůbec jsem rada za tvoji společnost...poslední slovo vyslovila velmi tiše. Davit se jen na ni pousmál rošťáckým úsměvem
Včera jsi rychle "zmizel" ani jsem ti nestihla říct „Ahoj”
Davit: Nojo promiň měl jsem na spěch.
Něco se stalo?
Davit se smutně podíval do vody a pak nani jeho smaragdové očit pronikaly až hluboko do ni...pak se ni kouzelně podíval a po chvilce ticha zpět na vodu.
Bože je tak kouzelný jeho pohled mě hřeje u srdce a díky jeho hlasu se cítím tak dobře jako v bezpečí je úžasný!
Najednou se Hana začala přibižovat k Davidovi aniž by jsi to uvědomila cítila něco k němu hlubokého jako magnet nemohla jsi pomoct a políbila ho...
Jejich oči se zase setkaly viděla v nich touhu...
Začala Davida vášnivě líbat Davit ji pevně obejmul a začal jí také líbat..
Cítila se úžasně už od prvního okamžiku kdy ho uviděla něco k němu cítila jako pouto mezi nima. Nikdy k nikomu nic tak silného necítila. Davit ji zastavil i když samotnému se to líbilo ale něco se stalo... Přestal ji líbat.
Davit: Musím ti něco říct Ha-
Promiň já nechtěla nevím co to do mě vjelo.
Davit:Hano! Poslouchej mě!
Sakra asi má holku nebo je gay...Bože to jsem se nemohla udržet! Je to trapné vždyť ho skoro ani neznám.
Davit: Hano nikomu nevěř ano!
Zítra ti to vysvětlím teď není čas bež domů a po cestě se s nikým nebav!
Mám pokračovat?
Tohle mi dalo celkem práci.
