Prokletí

3. Kapitola - To snad není možný...

Caroline

Vešla jsem do pokoje a nemohla uvěřit svým očím... Všude byla samá růžová. A když myslím všude, tak opravdu všude.

Pustila jsem kliku a otevřela pus dokořán. Růžová postel s nebesy Samozřejmě také růžovými. Béžový psací stůl s růžovým ubrusem. A i skříně byly růžový ! To snad není možný...

To byl 100% Matt... Ví, že růžovou nesnáším a tak se mi  chtěl pomstít za to, že kvůli mě už nemá pracovnu. 

No.. nějak si to tady potom vylepším. Co potom.. Udělám to hned jak si vybalím. Zavřela jsem pusu a dveře zároveň. Ušla jsem pár kroků a nasála vůni pokoje. Byla tu cítit čerstvá barva, což znamená, že ten pokoj byl nedávno natřený. Zároveň jsem ucítila vůni aviváže, takže u mám i oblečení které není moje. 

***

Po té co co jsem vybalila, což bylo asi za 2 hodiny, jsem začala přemýšlet jak bych si to tady vylepšila... Rozhodně musí jít ty nebesa pryč.  Pak ten ubrus a na ten stůl dám novou tapetu. V hlavě jsem si začala utvářet obrázek jak to tady bude po úpravách vypadat. 

Rozhodla jsem se, že ještě dneska půjdu do obchodu koupím si nějakou látku a tapetu. 

Převlékla jsem se, upravila make-up a pomalu vyrazila z pokoje.

Když jsem přišla dolů, nikdo tam nebyl. Šla jsem se ještě podívat do kuchyně a našla jsem tam vzkaz na lince. Jeli jsme k Mattově matce. Vrátíme se pozdě večer. Nezlob tu ! Máma

Super, aspoň se mi do toho nebude plést. Zítra je sobota, takže půjdeme na ten koncert. Docela se i těším. Hráli opravdu dobře. 

Natáhla jsem si na tebe ještě tenkou bundu, protože je v Německu celkem zima, a vyrazila jsem.

Lukas

Byl jsem v šatně a čekal, kdy dorazí Chris. Za půl hodiny jsme měli mít zkoušku a on furt nikde. Začínám se o něj docela bát. 

Po asi patnácti minutách jsem se rozhodl, že mu zavolám na mobil, abych se ujistil, že je v pořádku.

Vytočil jsem jeho číslo a čekal. Účastník není dostupný. Zavolejte mu prosím později...

Tak a teď už vůbec nevím co dělat. Začal jsem panikařit a šel za naším manažerem. 

"Hej Johne ? Hej !" zavolal jsem na něj. Zrovna s někým telefonoval. Jenom na mě mávl rukou, abych počkal a v tu chvíli jsme se přestal ovládat.

Vytrhl jsem mu telefon z ruky, řekl do telefonu, že se ještě ozve a třísknul s ním o zem. 

"Co blbneš ty idiote ?!" vyjel na mě. Tak to teda ne...

"Tak hele... Platím ti docela dost takže si uvědom, kde máš místo a začni mě poslouchat !" praskly mi nervy.. Nemohl jsem za to bál jsem se o svého bratra.

"Máš pravdu.. Promiň. Co jsi potřeboval ?" vydechl otráveně a smířeně zároveň. Debil jeden..

"Takže.. Zítra máme koncert, že ?" zeptal jsem se. Jen přikývl. "A dnes máme zkoušku a já se nemůžu dovolat Christianovi a nemám nejmenšího tucha kde je. Nevíš to ty ?" snažil jsem se zeptat mile, ale moc mi to nešlo. 

"Ehm.... No to nevím. Ale jestli do deseti minut nepřijde, tak dneska zkouška už nebude a budete zkoušet zítra před koncertem. Platí ?" podíval se na mě a zvedl jedno obočí. 

"Fajn..." přikývl jsem a šel jsem zpátky do šatny a čekal dál.

On ale stejnak nepřišel....

Caroline

Přišla jsem domů a zjistila jsem, že doma ještě nikdo furt není. Šla jsem tedy do pokoje a začala s úpravami. Asi po 3 hodinách jsem byla konečně spokojená. Měla jsem nové tmavě modré povlečení a rudá nebesa. Stůl byl potažen černou tapetou a skříň a zeď jsem měla polepenou samolepkami a plakáty svých oblíbených kapel. 

Teď jsem byla celkem spokojená. Ne úplně, protože zdi furt byli růžové, ale celkem spokojená. 

Akorát jsem se koukala na své dílo a slyšela prásknutí dveří. 

Šla jsem se teda podívat dolů a zjistila, že je tady ještě jeden člověk navíc, který tady nemá být. Byl to nějaký kluk. Vypadal tak na devatenáct a nebyl vůbec k zahození. Měl černé vlasy a hnědé až skoro černé oči. Ale to bylo asi jen tou tmou, protože pak mamka rozsvítila a jeho oči byly najednou karamelkové. 

"Ehm..Mami?" zeptala jsem se zmateně. 

"Ou ahoj Caroline. Tohle je Dominik. Je to Joelů starší bratr a tvůj další nevlastní bratr, vlastně..." zasmála se. "Dominiku, tohle je Caroline." podívala se na něj a postrčila ho blíž ke mě. 

"Hmm" řekl se skloněnou hlavou "... Ahoj." dodal bez známky emocí. "Ahoj." oplatila jsem mu stejnou mincí. 

Pak na mě zvedl hlavu a vyvalil oči. To by mě zajímalo, co ho mohlo tak... vyděsit ? 

"No tak.. Musel se trošku překopat plán, takže Dominik bude spát u tebe v pokoji, Caroline..."

Tak tady máte další kapitolu. Zítra se ještě pokusím napsat další, ale přes víkend sem dávát nic nebudu, protože budu pryč. Snad líbilo, tak když tak dejte Hlas nebo Koment děkuju. :-)
FunnyFenix