Prokletí

4. Kapitola - Úchylák

Caroline

No to si snad dělá srandu.. Ne jenom, že mi neřekla, že mám ještě jednoho pravda, ještě bude spát u mě v pokoji.

"Tak to teda ne... NE!" zakřičela jsem až téměř hystericky. A to jsem se ještě celkem držela, měla jsem totiž chuť k němu přijít a zmalovat ten jeho arogantní obličej. 

Moment.. Jak je možný, že z toho ustrašenýho kluka co byl před chvílí, je najednou arogantní a hnusnej úšklebek ? Třeba má něco v plánu. Ale na co to myslíš Caroline... Úchyláku jeden..

"Tak se zase uklidni Caroline... Je to tvůj bratr, tak bych spíš čekala, že ho uvítáš a ukážeš mu, kde dnes bude přespávat a kam si má odnést věci." naznačila mi nenápadně máma co mám dělat. 

"Fajn... Pojď za mnou." zavrčela jsem na něj a šla zpátky do pokoje, aniž bych se ohlédla jestli mě následuje nebo ne. 

Když jsem došla do pokoje sedla jsem si na postel a čekala, kdy se laskavě uráčí přijít. ¨

Jen co přišel zavřel za sebou dveře a... zamkl ? To se mi vůbec nelíbí....

Dominik

Hned jak jsem se na ní podíval, když jsem vešel do haly, jsem věděl, že ji prostě musím mít. Když mě doprovázela nahoru do svého pokoje, koukal jsem se jí na ten její zadeček. Jak jinak, samozřejmě. Měla ho tak akorát. Ani malý, ani velký, nýbrž tak akorát do ruky. 

Došel jsem za ní do pokoje a zamkl. Klíč jsem si pro jistotu strčil do kapsy a šel pomalu k ní.

"Takže.. Caroline." pohrál jsem si s jejím jménem na jazyku. Doufal jsem, že to bude pak alespoň trošku snažší, že se uvolní. "Teď se trošičku pobavíme..." dodal jsem a svalil se k ní na postel.

Christian

Akorát jsem byl s jednou dívkou a povídali jsme si, když jsem si vzpomněl, že máme dneska zkoušku, protože je zítra koncert.

Vytáhl jsem mobil z kapsy kalhot a zjistil, že už mám 3 hodiny zpoždění. Sakra... Lukas bude zuřit.   

Vylezl jsem tedy z postele neznámé dívky, která ještě spala a začal se oblékat. Ještě jsem se na ní podíval a řekl si , že by asi bylo lepší kdybych jí vymazal paměť.

Chvíli jsem se rozhodoval a nakonec jsem se rozhodl, že jí napíšu vzkaz s tím, že se jí ozvu. Což samozřejmě neudělám. Byla to jednorázovka jako vždycky..

***

Přišel jsem domů a zaposlouchal se. Nic jsem neslyšel, což znamená, že Lukas zřejmě spí. Sundal jsem si teda boty a pomalu se vydal do svého pokoje. 

Když jsem šel ale kolem obývacího pokoje, rozsvítila se tam lampička vedle křesla, ve kterém seděl dost rozzuřený Lukas. "A teď jsem dokonale v háji" řekl jsem si potichu pro sebe, aniž bych si uvědomil, že mě stejnak uslyší. 

"To teda jsi... Můžeš mi laskavě říct kde jsi celej den byl ?! Máš vůbec tušení jak moc jsem se o tebe bál ?! Málem jsem umřel strachy ! Ne jenom, že jsi nebyl na zkoušce, to bych ještě skousnul, ale ty jsi mi nezvedl telefon a ani na zprávy jsi mi neodpovídal !" teď už stál na nohou a jen pár centimetrů odemě mi křičel do tváře. 

"Ehm.. No.. řekněme, že se mi vybil mobil. Ne.. zapomeň na to, to není pravda. Nebo.. že jsem potkal starého známého ?" usmál jsem se na něj tím nejnevinějším usměvem co jsem uměl a udělal puppy face. 

"Takže ne jenom že jsi se na mě vysral... ještě mi lžeš. Kdy už se poučíš Chrisi a dospěješ..." nechal tu větu vyznít do prázdna, odešel do svého pokoje a zamkl se, jak jsem po chvíli uslyšel.

Tak tohle jsem dost posral...

Další malá kapitolka. Snad se líbila. Když tak hlas nebo koment a čekejte v nejbližší době další. 
FunnyFenix