Od té doby se nic zajímavého nestalo. Na druhém stupni mě začali šikanovat a tak jsem přešla na jinou školu. V ten samý rok mi nasadili rovnátka a ještě k tomu se naši rozešli, přestala jsem chodit do tanecnich a věnovala se jen kamarádkám a zlepšení své pověsti outsidera tím, že začnu odznova. Nojo sedmička byla zajímavá.
Na začátku osmičky jsem šla po dlouhé době ven s jedním klukem sama. Bylo to po mojich 14. narozeninách. Radka jsem nikdy předtím neviděla. Nás venek mel proběhnout následovně: měli jsme sraz na jednom místě v určitou dobu. Tam jsme se měli sejít a jít někam. Vykládat si a zjistit o sobě něco víc. Asi po hodině se rozloučit a jít domu. Takhle to ale nevypadalo.
Sraz byl u kulturáku, který je za mou základní školou, ve 2 hodiny, protože jsem končila v 13:35, a pak šla ještě na oběd a čekat 5 minut? Nepřipadá v úvahu. Poobědvat, poupravit se trochu, navoňat a mohla jsem jit.
U kulturaku jsem byla přesně ve 2. Nikde nikdo. Zalezu blíž ke vchodu (důvodem je silnější wifi), chvíli cekam a potom jdu par kroků dopředu, abych měla lepší výhled a malem narazim do nějakého kluka. Neřekl ani bu a šel dál. Připravena, že dal už čekat nebudu, se otočím, a tam Radek. Jenže, nikdy předtím jsem ho nevidela. Takže jsem nevěděla jestli je to opravdu on. Btw byl to ten kluk, do kterého jsem málem vrazila.. Tak jsem si řekla, že pokud to bude on, dojde ke mně a neco řekne. Rozhodla jsem se tedy ještě počkat. Po dalších pěti minutách už jsem se rozhodla, že teda pujdu, protoze ja nikdy nemám první slovo, teda od začátku 2. Stupně. Ne abych ho oslovila, proste uz jsem chtěla jít. Ale on se konečně rozhoupal a došel až ke mne
"ty jsi Domča?" opravdu? Ano. Tak po tomto trapné a velice zdlouhavém shledání jsme konečně vyšli ke mně domů. Samozřejmě mě jen doprovodil. Ke mně kluci nemohli. Čekala sem, že třeba budem celou cestu kecat. Ale ať sme se oba snažili, nenašli jsme společnou řeč. To nás ale nezastavilo. Venek byl.. Divný.. Vlastne nevím co sem na něm viděla, byl tichý, a chováním mi připomínal mě. Na dalsi den sme spolu byli zase venku. Tentokrát jsem doprovodila ja jeho. Už jsme trochu kecali a nebylo to tak divný, jak posledně.
No tehdy sem byla hodně sebevědomá. Byl večer a já zrovna ve vaně. Píšu mu jak velice ho mam rada a jestli on taky tak ze bychom to mohli dát dohromady.
Ano po dni, co jsme se znali, uz jsme se dali do vztahu.. A bylo to hned za hodinu na fb. Jenže nastal problém. Známe se přece jen jeden den že. Aby toho nebylo málo, napsala sem mu, že jestli se někdo bude ptát odkud se známe, ať řekne že z koupaku od prázdnin. Což by byly tak 4 měsíce. Kde sem brala tolik odvahy, nevím. Byli jsme spolu dlouhý týden kdy jsme se pořádně ani za ruky nechytli. A že by pusa? Vůbec. Nepřipadá v úvahu. Pamatuju si jak se mě sestra zeptala "a už se i líbáte?" hahaha "jojo", jakobych se styděla, pritom mi bylo 13 a znali sme se 3 dny!
Nás vztah jsem skončila ja se slovy " neznáme se tak dlouho, měli bychom tomu dát trochu času a víc se poznat", což bylo chytré ale nenapadlo mě, že to bude jedna z posledních věci co mu napíšu. Od té doby jsme se nijak nebavili. Možná je to i dobře, protože bychom stejně neměli o čem.
