Sveden Ďáblem

Second chapter

"Nehodlám už nadále poslouchat tvé zbabělé kecy. Proč jsme přenechali Zem andělům?! To my ji měli první! To nám měla patřit!" křičel přes celou pekelnou říši rozhněvaný Louis. Byl opravdu hodně naštvaným a nad každou částí jeho těla převzal kontrolu vztek.

Ten na koho to bylo vše mířené jen tupě seděl na svém trůnu z lidských kostí a zvířecí kůže,která se na některých místech prohýbala,díky duším,jenž v něm byli uvězněny. "Pokud si ty,ty jedna zbabělá slepice, Zem nevezmeš a nevzmužíš se, vezmu si ji sám. I kdybych měl jít přes všechny anděli v tom debilním nebi!" zakřičel, roztáhl svá černá křídla a odletěl,tedy měl to v plánu.

Satan,který celou dobu jen poslouchal, jedním tahem ruky uzavřel dveře a zabouchl Louisovi před nosem. "Manone,ty to nechápeš. Máme dohodu, už jsem ti o ní přece řekl.  Zůstaneme v říši nekonečna a oni nám každý den lidského času budou posílat duše,které neodpovídají jejich představám." jakmile to dořekl, modrookému Louisovi oči zčernali.

 Otočil se zády k otci, vzteku a zlosti už byl úplně plný. Okolo něj se udělal ohnivý kruh, Manon, neboli Louis poklekl na kolena a nechal z jeho úst vypustit "Nejsi nic jiného než srab,co sebou nechá zametat." ušklíbl se a pak se podíval na stále uzavřené dveře. 

"Už mne tu nemůžeš dál držet." jen to dořekl,bouchl rukou do země takovou silou, že kdyby ji takto využil člověk,jeho ruka by byla rozdrcená, ovšem Manon nebyl člověk. Kamená podlaha začala praskat jako led na jezeře. Když se popraskaná část dostala až ke dveřím,dveře doslova vybouchly. 

"Myslím že jsme právě domluvili." zasmál se černooký brunet. Odlétl pryč a osoba na trůnu se utápěla v myšlenkách. Věděl že ani on není schopen udržet Manona za pekelnými branami. Vytáhl knihu s koženým obalem co ležela na stolku,který byl taktéž z kostí a otevřel ji přesně uprostřed.

V knize byla vidět celá planeta Země. "Najdi Londýn." řekl rázným hlasem a kniha jako kdyby byla živá poslechla a už místo obrazu Země, sledoval Lucifer centrum Londýna. Pozoroval lidi, kteří žili své stereotypní životy. Po pár minutách přikázal "Ukaž mi Londýn, po zásahu Manona." 

Zděsil se nad obrazem co viděl, děti měli zbraně, lidé se zabíjeli navzájem a Manon jen z výše v letu vše sledoval. Nechtěl ani vědět co by se dělo v ostatních částech světa. Musel přemýšlet, nemohl dopustit něco takového. 

Zaklapl knihu a vytáhl mobil,no co, není to tam vůbec pozadu. Jen hlavní místnost nahání lidem hrůzu a připomíná místo,které nemá s novou dobou nic společného. Našel číslo Baltazara,jeho sluhy, který mu sloužil již přes dva milióny let. Téměř okamžitě po prvním pípnutí se ozval hrubější hlas. "Co potřebujete,pane?"

"Baltazare, prosím přijď, je to naléhavé." řekl a položil hovor. Promnul si víčka, když najednou uslyšel před jeho hlavou hlas,jenž s ním ještě před chviličkou hovořil přes telefon. "Co se děje,pane?" oslovení pane Lucifer téměř nevnímal,byl zvyklí že ho všichni nazývali panem, až na Manona,jeho prvorozeného syna. 

Manon byl vždy vzpurný, nerespektoval pravidla,která tu byli už od velkého třesku,kdy byla ukončena mezi démony a anděli. Přestože se Satan velmi snažil svého syna zmírnit, nic na něm nezměnil, naopak ho jen víc rozčiloval,čímž zesílil jeho touhu po moci a trpění ostatních bytostí, především andělů.

"Jde o Manona, podívej se." pokroutil hlavou a podal Baltazarovi onu knihu,když i on spatřil hrozby Manonova pobytu na Zemi, zalekl se. "O všemocný Satane." pootevřel nevěřícně ústa Baltazar. O všemocný Satane, bylo něco jako pro lidi a anděli o můj Bože. 

"Vím že po tobě chci příliš,ale tebe má můj syn svým způsobem rád. Potřeboval bych,aby jsi se s ním vydal na Zem a ukázal mu i její krásy. Když zotročí lidstvo,nastane další válka jenž potrvá tisíciletí,ne-li déle." povzdechne si a pokračuje. "Dal bych ti volnost, už nikdy bych po tobě nic nechtěl. Mohu tě o to tedy poprosit?" zeptá se a Baltazar celý ztuhne.

Nikdy ho o nic neprosil,vždy mu jen řekl rozkazy. Toto je opravdu velká věc. Neváhal přesto ani vteřinu. "Ano, pane. Vydám se s Manonem na Zem a udělám vše co bude v mých silách,abych tomu mohl alespoň trochu pomoci zabránit." přikývne a sleduje jako Lucifer vstal ze svého trůnu. 

Satan se pomalým krokem vydal k obrovské černé skříni. Vytáhl z pod trička řetízek,na kterém byl pověšený klíč a odemkl jím onu masitou skříň. Byly v ní černá křídla,která sebou bouchaly a cukaly. "Myslím že si je zasloužíš." pokývl k Baltazarovi a ten přišel blíž k němu. Lucifer se dotkl prstem křídel a ty sami přilétli blíže k zádům jejich majitele. 

"Budou to muka." upozornil ho vládce pekel a jeho služebný pokývl. "Vím,pane, to vy jste mi je odřízl za zradu pekla." sklopí pohled sluha a vyhrne si tričko,čímž ukáže několik jeho tetování. "Nezapomeň,Zayne..." použil jeho lidské jméno a Baltazar se jen nechápavě podíval do očí jeho pána. "...na Zemi jsi volný a když vše půjde podle plánu,budeš i tady." 

Zayn ani nestačil cokoliv říct,když mu Satan přejel jeho drápy přes záda nehty a obkružoval křídla,která začali sami přirůstat k tělu. Byly to obrovská muka a z potetovaného vycházely jen výkřiky plné bolesti a kdyby měl v pekle,stejně jako na Zemi funkční slzné kanálky,brečel by jako malé dítě.

Názor na naštvaného Louise?:D