Transformers - po boku Bumblebeeho /upravuje se/

2. Sem v pohodě!

,,Fuj" cuknu sebou a v tu chvíli spadnu z postele. v hlavě jsem měla pořád ten sen s mojí tetou...
Po chvíli jsem se podívala  na hodiny  3:49 .   ,,tak brzo" šla jsem si ješte  lehnout a chtěla  usnout ale nešlo to.  nedalo  mě to a já se šla podívat do skříně po nějakém tom deníku. Hrabala jsem a hrabala, pak jsem našla malou krabička. V té krabičky ve kterých bývají prsteny... podívala jsem se dovnitř.  Byl tam řetízek a byl tam nějaký znak co jsem nevěděla co znamená . Nebo to nebyl znak byla to něco jako nějaká hlava ale nebyla lidská. řetízek jsem si položila na noční stolek a hledala dál, našla jsem úplně stejnou krabičku ale v té byla zmačkaná fotka, na fotce byla moje teta měla ten řetízek a opírala se o kapotu nějakého auta.  z druhé strany fotky bylo datum 17.3.2000 a k tomu byl nakresleny ten znak teda hlava.nechápala jsem to, nechápala jsem nic!
V pozadí fotky  Jsem viděla mlýn, ten mlýn je tak kilometr od našeho domu vedle lesa. ,,malá procházka neuškodí " dala jsem si tepláky bundu, mobil a tu fotku + řetízek šla jsem v té tmě jak úplnej kretén k tomu mlýnu.
Neměla jsem strach, takové slovo neznám.Jen u pavouků
Šla jsem až k tomu mlýnů byl už starý, sotva držel. Stála jsem přímo před mlýnem a  řekla si, že se podívám dovnitř.  Vylezla jsem někam po žebříku a byla  úplně nahoře toho mlýna dívala jsem se na les a pak na louku  a taky na svůj dům ,,BUM!"  dole něco strefilo ten mlýn.  Podívala jsem se dolů a v tu chvili  moje rovnováha byla nulová a já se ze 7 metrů řítila k zemi.
,,áaaaaa ho hajzlu do pr#ele ne!" Letěla jsem a cítila jsem dopad na zem, bolestivý  ale přežitelný dopad na zem. Snažila jsem vstát ale moc mi to nešlo zůstala jsem na čtyřech nohách podívala jsem se směrem k mlýnů ,,O  do haje" v mlýně byla něco jako petarda ale tak 100x větší, podívala jsem se směrem odkud se petarda
Přihnala. ,,no to si ze mě děláte už srandu " zamumlal jsem. Přede mnou byla asi 3 metrová obrovká díra, která byla tak 20 metrů dlouhá. Postavila jsem se na nohy.  Hrozně se mi točila hlava a věděla jsem ze se moc dlouho neudržim šla jsem kolem té díry. ,,Cink" Můj pohled padl na řetízek jehož kovová část zacinkala. ,, No tak to jsi fakt podělala Viki, nejdřív tady skáčeš atentát z mlýna a teď do dír hážeš cenné věci" nadávala jsem si, po chvíli opatrně lezu do té díry a seskakuji dolů. Samozřejmě jsem se neudržela a hlavou se zabořila do hlíny. ,,FUJ"  prohodía jsem a utírala se od hlíny. Popadla náhrdelník a dala jsem si ho na krk.

....
Asi pět minut se snažím vyškrábat se ven z té díry a vůbec mi to nejde, že já sem vůbec lezla. Po tom nárazu se mi doteď motá hlava. Došli mi nápady tak jsem natáhla na hlínu a čekala až asi příjde zázrak já fakt nevím.
,,Je tu někdo?!" Zařvu v domnění že by ve čtyři ráno tady byl stejnej blbec jak já co se jde podívat na mlýn. Zaposlouchala se do zpěvu cvrčů a smířila se s tím, že nic jiného než tu ležet nemůžu.
,,Mobil!" zakřičím během vteřiny a hned zkouším někomu volat. Není signál ,,Sakra, sakra proč, zrovna tady není signál"

vydechnu se slovy ,,Teto jak jsi mi to mohla udělat, máš přeci na mě dávat pozor" vztyčím svůj pohled ke hvězdám a přemýšlím, která z hvězd by mohla být. Jaká s velká silueta se objevý nade mnou žeby záchrana?
,,Já nejsem tvůj teta" ozval se zvláštní hlas, tedy spíš hlasy
,, to jsem v pekle? "  prohodím ledabyle a ve svitu hvězd zaostřuji siluetu.
,,Ne to nejsi" opět ke mě promluví a já pomalu zjišťuji s kým mám tu čest.
Robot, no ty vole, co dneska ještě divnýho zažiju, ne vážně.
"Já já co ty já proč jak?"  vykoktala jsem ze sebe 

,,Pomůžu ti" odpověděl a svoji  velkou rukou mě nabral a někam se mnou šel pořádně jsem si ho prohlédla.
Velký žlutý robot s očima jako skleněnky a místo úst měl něco připomínající dudlik...
,,kam mě to neseš? " otázala jsme se zmateným tonem
,,Domů" vyhrkl a přidal na kroku.
,,Tak mě bolí hlava" přemýšlela jsem nahlas a neuvědomila si to
,,Budeš v pořádku" pohladil mě svým prstem po obličeji a jeho pohled se zaměřil na můj dům, který jsem v dáli už viděla.
Poslední co jsem udělala , popadla telefon a vyfotila ho. Pak už jen ticho a pocit blaha.

Snad se vám můj  příběh líbí a zajímá vás co bude dál...