Transformers - po boku Bumblebeeho /upravuje se/

3. Byl to sen?

Probudila jsem se na posteli v pyžamu. Bolela mě hlava. Sedla jsem si na postel 11:12 .
,,no trochu jsem zaspala"
zabrblala jsem, seděla na posteli a přemýšlela, jestli se mi vše zdálo nebo to byla pravda. Vzala jsem do ruky telefon a podívala se do galerie, no to mě podrž bože. Ono to bylo skutečný ... no ty vole. Z přemýšlení mě vytrhla mamka, co se vrhla do pokoje s tím jestli je mi lépe, že jsem prý měla v noci horečku. jen jsem přikývla.
Na stůl mi položila čaj a dala mi rohlík do ruky , šla už pryč a v dveřích mi řekla ,,jez, pomáhá to" a odešla do kuchyně. bez jákékoliv snahy zanechat válení na posteli jsem v této činnosti pokračovala.
Potom jsem se znova podívala na tu fotku, dívala Jsem se na ni asi 20 minut, můj postřech není na nejlepší úrovni tak že všimnutí znaku co má robot na hlavě shodující se s tetiným náhrdelníkem je  náhoda.. .. ,, co když moje teta ty roboty znala ? " cvaklo mi v hlavě a blesku rychle hrabu zase ve skříni ,, asi jsem něco našla!" Vykřiknu si sama pro sebe, vytáhnu ošuntělou obálku, kterou jsem už otvírala i přes varovná písmena ,,NEČÍST!"
zjištění, že v obálce se nachází fotky mě zarazila, tedy do doby než si všimnu na fotce tety s tím stejným robotem, kterého jsem viděla včera.
Z druhé strany fotografie stálo ,,Bumblebee 13.3.2000 " 
,,Tak že Bumblebee" informuji sama sebe a dál si fotku prohlížím.
Jako třešnička na dortu... v pozadí byl ten mlýn, ten co prostřelila ta petarda...
V obálce se nacházeli další fotky, ale nepodívala jsem se na ně, zaujalo mě totiž něco jiného co v obálce bylo, šlo o zmačkaný papír, který se po rozložení ukázal jako mapa. Byly na ní udělány křížky a jeden, jeden byl tam kde bydlíme, další u mlýna a poslední blízko v našem okruhu ve vedlejším lese, asi 10 km. Doteď nevím proč jsem se rozhodla tam jít ale jsem za to ráda, následovalo převlíkaní. Ještě než se chystalo moje opuštení domu, vytisknu si fotku toho robota jen pro jistotu, strčím si ji do kapes společně s mapou a telefonem. Teď ta nejtěžší část, dostat se z domu. Nakonec to šlo líp než jsem čekala, potichu zabouchnu domovní dveře a valím ke svému kolu na kterým už mířím  na místo určené. Právě jedu kolem mlýnu a vidím tu velkou díru, několikrát zakřičím robotovo jméno ale stále nic.
,,Bumblebee!" zakřičím naposled a už rozjíždím kolo
,,Bum prásk" narazím do něčeho a i po mírném otřesu zjištuji že se nejedná o něco nýbrž o někoho.
,,cco tyyy ttaady?" Vykoktám na Bumblbebeeho a stále si držím od nárazu hlavu v dlaních.

Robot se skrčil a podíval se na mě pak promluvil tím divnym hlasem... " volala si mě, tak jsem tady,haleluja, jsi  v pohodě? "
,,Ty mluvíš přes rádio?" vypadne ze mě
,,Většinou ano"
,,Aha, jo já jsem a Viki a ty Bumblebee" v ten moment vytáhnu jeho fotku s mojí tetou a otáži se ho zda je na fotce je opravdu on

,,kde jsi to vzala?"

,,Nikde" vylekaně odpovím

,,Ty jsi neteř Klárky? "

,,No jo... A kdo vlastně jsi? Odkud pocházíš a proč mluvíš přes rádio? "

,, Jsi moc hrrr všechno ti řeknu ale nejdřív si nastup!"

Koukala jsem na něj jak na blázna,  kam si mám nastoupit, Během chvilky vedle mě nestál robot ale auto, Camaro!
Vypálila jsem oči a čuměla jak puk.

,,Si nastup ne "
řekl robot Bumblbee,  ja jen nevěřícně nastoupila do auta.
Zapasovala jsem se a někam jsme jeli.

Snad se vám další část mého příběhu líbila a chtěli by jste další... :)