Dívka v labyrintu

kapitola 3

Netušila jsem co po mě chce.  Maličko jsem se bála. Byl stále z ticha to mě znervózňovalo ještě víc. Když chce být ticho tak ať si je pomyslela jsem si . On se mnou chtěl mluvit ne já sním. "Odkud mě znáš?" cukla jsem sebou když promluvil. Byla jsem tak moc zabrána ve svých myšlenkách že jsem zapomněla že tam stále sedí. "Hmmm Co že jsi to říkal?" malinko jsem se usmála. Protočil oči v sloup  "Odkud mě znáš?" zopakoval otázku. "Nevím" odmlčela jsem se. "Tvá tvář i jméno mi je podvědomé ale nevím odkud. Mám pocit jako bych tě znala roky ale přitom vůbec nevím kdo jsi." Hleděl zamyšleně do ohně a nic neříkal. Dívala jsem se na něj odkud tu tvář znám, proč je mi tak známá ptala jsem se sama sebe. Bez jakéhokoliv rozmyšlení jsem k němu natáhla ruku . Položila mu ruku na tvář. A utřela mu palcem z tváře uhlík co mu tam přistál.  Podíval se na mě. Díval se mi přímo do oči . Měl krásné,pronikavé,hnědé oči. Plamínky z ohně mu v nich vytvářeli malé jiskřičky. Nemohla jsem se od nich odtrhnout. Jako bych se čím dál tim víc a víc propadala do jeho očí. Najednou smetl mou ruku z jeho tváře a podíval se zpět do ohně. Cítila jsem se jako bych se najednou probudila ze sna. Chvíli jsem na něj ještě koukala a pak jsem se  zahleděla taky do ohně.
Snažila jsem se najít aspoň sebe menší vzpomínku na něj z dřívějška. Ale nebyla tu. Žádná vzpomínka na něj. Najednou mě ze zamyšlení vytrhl něčí hlas "BÁŽO". Otočila jsem se, byl to Newt "pojď ukážu ti kde budeš spát". Vstala jsem a vyšla jsem k němu ještě, jsem se otočila za Minhem ale ten tam dál jen zamyšleně seděl.
Dovedl mě do velkého stanu kde byli rozvěšené houpací sítě. Na jednu z nich ukázal " tak tady teď budeš spát. Sice žádné soukromí ale aspoň něco" usmál se na mě. Taky jsem se na něj usmála "už musíš byt hodně unavená tak běž klidně už spát". Otočil se a byl na odchodu. Sedla jsem si do sítě když v tom vidím že se zase otáčí. "Stalo se něco mezi tebou a Minhe v Labyrintu?" zeptal se. "Ne "odpověděla jsem. "A co tedy chtěl?" Mlčela jsem nechtělo se mi o tom s nikým jiným mluvit než s Minhe. Newt si odfrkl, otočil se a odešel. Lehla jsem si do sítě. Nemohla jsem spát stále jsem musela přemýšlet nad Minhem. Jen co jsem vždy zavřela oči. Byl tam.

Děkuji za před čtení. Sice mi to ještě asi moc nejde ale snažím se. Tak doufám že se aspoň trochu líbí.