They don't know about us!? (Larry Stylinson)

Part 1 Sometimes happy?

Louis
,,Ne, mami! Já nejdu za žádným pošahaným psychoušem!" zařval jsem na svou matku tak nahlas, že to musela slyšet i má sestřička v prvním patře našeho rodinného domu.

,,Louisi! Prostě tam půjdeš, nenechám, aby o tobě někdo říkal, že jsi gay! A vzhledem k tomu, že se mnou se o tom bavit nechceš, tak bude lepší, když si o tom promluvíš alespon s někým" řekla důrazně máma.

,,Ale..." chtěl jsme něco namítnou, ale máma mi řekla, že už se se mnou o tom nebude dál bavit. Nohou jsem kopl do židle u jídelního stolu a s dupotem na schodech si to namířil k sobě do pokoje. Zabouchl jsem za sebou dveře, zamkl a svezl se po zádech po nich dolů.

Skrčil jsem si nohy, obejmul si je a bradu zabořil do kolen. Slzy se mi vyhrkli z očí a já je nechal. Brečel jsem a nechápal, jak můžu mít takovou vlastní matku. Jako by nestačilo, že si ze mě všichni ve škole dělají srandu, protože mám postavu jako holka.

Ale já nejsem gay! - teda myslím si to. Zatím nemám žádné zkušenosti s holkami, natož s nějakým klukem. Ještě jsem se nikdy do nikoho nezamiloval celým svým srdcem.

Nechápu, jak může někdo být tak homofobní, jako moje matka. I kdybych ji stokrát opakoval, že nejsem gay, tak ona by mi stejně nikdy neuvěřila a musela dát na řeči ostatních.

Z mého, již téměř hodinového přemýšlení o mém posraném životě, matce a užírání se mě přerušilo až zaklepání na dveře. Odemkl jsem je a pomaličku otevíral. Nechtěl jsem, aby to byla moje matka.

,,Loui" oslovila mě má velká sestřička Lottie. Setřel jsem si rukávem své mikiny slzy co mi tekly z očí a nechal ji vejít dál. Sotva jsem zabouchl dveře, tak mě obejmula.

Lottie je o šest let starší než já. Mám ji strašně moc rád. Vždycky mě chápe a zastává se mě, ale na matku nic neplatí.

,,Louisi, udělej matce tu radost a jdi zítra za tím psychologem. Prostě to tam vydrž a hlavně bud tím, kdo jsi" odtáhla se ode mne a darovala mi mírný úsměv.

Najednou jsem se cítil líp, ona to s lidmi prostě uměla. Vždycky dodala plno energie. Lehl jsem si do postele a přikryl se peřinou. ,,Jo a Louisi" oslovila mě, než odešla a chvíli se odmlčela ,,Neboj... sice to tak nevypadá... ale jednou budeš šťastný." zabouchly se dveře a já nevěděl, jestli se mi jen nezdála. Lottie byla a je vždycky tak tajemná a nevyzpytatelná. Nikdo se v ní nevyzná. Nikdo nechápe jak může vidět, co se v budoucnu stane.

Já a někdy šťastný? To mi nejde vůbec dohromady. Jenže co řekne Lottie je pokaždé pravda.

...

Čauky Banánci a Mrkvičky 😆 Ještě to není nic moc, ale je to jen takový malý úvod do děje. Příště se už potkají Harry s Louisem, nebojte! 😉 Doufám, že to někoho zaujme, budu ráda za každé přečtení :)

EHM, EHM... JEN CHCI UPOZORNIT, ŽE LOTTIE BUDE TROŠKU V PŘÍBĚHU PŘEDPOVÍDAT BUDOUCNOST, TAK DÁVEJTE POZOR, CO BUDE ŘÍKAT ...EHM, EHM 😉

- Marri