Part 6 Babysitter

900 56 9
                                    

Uplynul již týden, co jsme u tety Anne. Matka mi ale včera oznámila, že dneska jedu zpátky domů do Doncasteru a ona ještě týden zůstane pomáhat tetě.

Flasback:
,,Ale mamíí, nemůžu tu taky ještě ten týden zůstat s tebou?" namítl jsem a skusil na ni psí oči.

,,Ne Louisi, musíš do školy a tečka!" No usoudil jsem, že na ni nikdy moje psí očka nebudou platit. Ale do školy se mi nechce. Mám velice nadprůměrné známky, ale to na matku nikdy nezabralo. Na školu je až moc vysazená a neexistuje, abych déle jak týden zůstal doma.

,,Pojedeš už zítra brzo ráno, aby ses mohl večer a v neděli učit to, co jsi za ten týden zameškal!" dodala ještě. Na to už jsem jen přikývl a chtěl odejít, ale matka ještě dodala něco, čemu jsem nechtěl věřit.

,,Jo a Louisi, doma na tebe bude čekat chůva, tak se nelekni." usmála se na mě, ale za to já na ni vyběhl s křikem.

,,No matko? To už si děláš srandu ne? Přece mě nebude hlídat nějaká stará babka, když mi je už 14 let!" bouchly ve mě saze. To nemůže myslet vážně!?

,,Louisi Williame Tomlinsone! Přestaň mi laskavě odmlouvat a jdi si laskavě sbalit věci, ať se tím zítra nemusíš zdržovat... Jo a mimochodem, není to stará babka a věřím, že si budete rozumět." na to už jsem raději nic neřekl a svoje poznámky si nechal pro sebe.
Konec flashbacku.

Sedím v autobuse už pěkných pár hodin. Ještě mi zbívají necelé dvě a už budu v Doncasteru.

Vůbec se mi domů nechce. Nechce se mi hlavně do školy! Zase tam bude Stan a jeho 2 poskoci. Budou mi vyčítat, že jsem nebyl týden ve škole, a že jsi neměli do koho kopnout.

Šikanují mě již od 6 třídy, co všichni tři přestoupili k nám na školu. Nejhorší na tom je, že to ví jen matka, a když jsme si chtěli stěžovat ve škole tak marně, protože Stanův otec školu vlastní a je ředitelem a navíc nejsou žádné důkazy. Když jsem si chtěl jít stěžovat, tak mě Stanova partička zatáhla na záchod a tam mi zlomili ruku. Vždycky to tak dělají. Zatáhnou mě buďto na záchody a nebo za budovu školy na dvůr, kde nikdo nechodí. Jestli chci zůstat živí, tak musím držet hubu a snést všechny jejich narážky na mě...

Chci vlastně vůbec žít? - tahle otázka mi probíhá hlavou stále. Jsem naprostá nula. Říkají to... Když mi zlomili tu ruku, tak jsem měl takový vztek, že jsem si doma vzal žiletku a několikrát si přejel po zápěstí. V ten den mě matka našla, jak brečím v koupelně se zlomenou a krvácející rukou a vytáhla ze mě pravdu. Že její, podle ní dokonalý syn, je šikanovaný ve škole a že ho pomlouvají, protože vypadá jako gay. - Díky tomu už se na mě matka nikdy nepodívala stejně. Nesnáší homosexuály a to, že by její vzorný syn mohl být, by neunesla. Proto mě domluvila schůzky o psychologa... Jen doufám, že mě k němu víckrát nepošle.

Harry
S paní Tomlinsonovou jsem se po telefonu domluvil, že budu na týden u nich hlídat Louise a společné trávení času využijeme jako terapii.

Souhlasil jsem, protože jsem to minule pěkně posral, takže se to pokusím dát do pořádku.

Seděl jsem u Tomlinsonových na gauči. Zrovna jsem se snažil zapojit do děje filmu, co právě dávali v televizi, když jsem uslyšel, jak se odemykají dveře domu. Vypnul jsem televizi a šel přivítat Louise.

Rozsvítil jsem světlo v chodbě a Louis zamžoural. Venku už byla pěkná tma.

,,Vy?" jen co se vzpamatoval se světla, tak na mě vytřeštil ty svoje modrý očka.

,,Čekal jsem hezčí uvítání" ušklíbl jsem se na něj.

,,Omlovám se, vás jsem tu nečekal" zčervenali mu tváře, byl tak cute. Musel jsem se na něj usmát. On na mě jen zíral a nic neříkal.
,,Mám pro tebe špageti, tak si jdi dát věci do pokoje a přijdi do kuchyně" prolomil jsem ticho a odebral se do kuchyně. Ten jeho pohled mě znepokojoval.

Ohřál jsem špageti a šel je dát na stůl, když se najednou objevil Louis, tak jsem se zasekl v pohybu. Na sobě měl volné bílé tílko a obtažené černé legíny, které mu krásně zvýrazňovali jeho kulatou prdelku. Nechal jsem ho projít předemnou, aby jsme se nesrazili a šel jsem rovnou za ním. Kdybych v ruce nedržel talíře, tak bych ho po té jeho dokonalé prdelce plesknul.

Usedli jsme vklidu ke stolu. Nikdo při jídle nic neříkal. Jen Lou se na mě celou dobu díval. Když jsem na něj však vzhlédnul, tak svůj zrak sklopil k talíři, ale potom se zase díval, jako by ode mě nemohl odtrhnou pohled.

Bylo kolem 10 večer, když jsem se chystal do sprchy.
Zalezl jsem si do sprchy a pustil na sebe proud přijemně teplé vody. Do pravé ruky jsem uchopil svůj penis a přejel po něm. Konečně. Chtěl jsem umýt nádobí od večeře, ale Louis mi řekl, že je umyje, protože je tak zvyklí. Šel jsem si tedy sednout k televizi, ale skoro jsem ji nevnímal. Z obyváku šlo skvěle vidět do kuchyně na Louise. Nedokázal jsem se na něj přestat dívat. Při každém pohybu kroutil prdelkou a já si nemohl pomoct. Musel jsem si prostě představovat, jak do ní tvrdě přirážím a on jak sténá mé jméno.

,,Bože Louisi aahh" vykřikl jsem nahlas a postříkal dveře sprchového kouta.

Takhle to nemůže jít dál... Nemůže mě tak snadno vzrušit... Příště to už bude, ale on, kdo se vzruší!

...

Hi👐 Banánci🍌 a Mrkvičky!Jsem nemocná a není mi moc dobře, tak se omlouvám za chyby.
Opět se Harry s Louisem setkali, tak doufám, že máte radost😊.

- Marri

They don't know about us!? (Larry Stylinson)Kde žijí příběhy. Začni objevovat