Point in time -one direction

3.díl

"Pohni si," přísně jsem řekla Zaynovi, který mě s poslušností pejska následoval. Dovolila jsem si nechat koutky úst vystoupit výše při myšlence na něj, uvědomujíc si, že kráčí za mými zády a nemůže to vidět.

"Máš co vysvětlovat," řekla jsem jakoby do větru, ale on určitě moje slova zachytí. Chodba, po níž jsme kráčeli se zatáčela vlevo. V momentě, kdy jsme tento roh prošli a byli jsme mimo dohled ostatních kluků jsem se zvrtla na patě a pozdě reagujícího Zaynovi jsem zůstala stát milimetry od obličeje. Ačkoli díval překvapeně, necouvl. Ani já ne.

"Co to mělo znamenat?" Zeptala jsem se chladně, dala jsem si záležet, aby moje tvář ani hlas neodrážely jediný náznak emoce.

"Já ... já ..." začal Koktavě a já jsem věděla, že se pomalu stává opět sám sebou a můj vliv mizí. Dokonalé načasování. Čekala jsem, neodtŕhajúc pohled od jeho tváře, dokud odpoví. Když otevřel ústa, znovu to byl on. Jeho oči mě probodávaly, jeho jazyk dodával poznámkám pálivost a každé gesto, každý pohyb mi říkali, jak moc mu Vadim.

"Nevím, co jsi zač, ale je jasné, že Liamovi na tobě záleží," řekl mi hlasem, který začínal znít strašidelně a přes tu krátkou vzdálenost mezi námi se jeho neodtŕhali od mých, cítila jsem jeho vůni, jeho dech na své pokožce a viděla každý detail jeho tváře. Ačkoli to byla pravda, nikdy bych nepřiznala, jak mi jeho blízkost překážela. Nemohla jsem couvnout dozadu, i když jsem velmi chtěla. Ne před ním.

"Nechápu, proč je pro něj nějaká rozmazlená princeznička tak důležitá, ale nedovolím, aby ho zničila. Napochodoval si sem jen tak a na každém kroku děláš problémy. Nevím, o co se snažíš, ale nedovolím ti v tom pokračovat. Nedovolím ti ublížit Liamovi. "

" Ublížit Liamovi? "Zeptala jsem se ho s výsměšným hlasem, nechápajíc ten nesmysl, ale dávajíc mu najevo, že se zbláznil.

"Nemám čas hádat se s tebou! Ty jsi Liama ​​neviděla v posledních dnech. Rozešel se s Danielle. Vzalo ho to, s nikým nemluvil, nejedl, nevycházel z pokoje, ignoroval okolí. A najednou si se ozvala ty. Neumíš si představit tu změnu. Usmíval se. Vyprávěl. Těšil se na tebe, že tě uvidí, že budeš s ním, že tu budeš na dlouho. A ty jsi napochodoval jako namyšlená slečinka, které jsme všichni ukradení! Na nejlepší cestě Liama ​​znovu úplně zničit. Ani si neuvědomuješ, jak mu ublížíš. On se těší, že tu budeš s ním, že se všichni seznámíme a spolu budeme cestovat, bavit se. Nemáš tušení, jaké je to pro něj důležité a co vlastně děláš. Je mi jedno, co si o mně myslíš, ale nedovolím ti ublížit znovu Liamovi. Neuděláš to, o to se postarám. Je jen na tobě, zda budeš spolupracovat nebo to udělám bez tebe. No první možnost by byla lepší. Pro všechny. "

"Chceš ode mě, abych se tvářila, jak moc tě mám ráda?" Zeptala jsem se pochybovačně a jedinou odpovědí mi bylo krátké přikývnutí.

"Opravdu si myslíš, že nám to divadýlko uvěří? Že to neodhalí?"

Zeptala jsem se ho výsměšně každým slovem mu zvýrazňujíc jeho naivitu a to, že ho považuji za hlupáka. "Možná, kdyby si nebyla to, co si, nemuseli bychom se na žádné přátele hrát. No protože člověk jako ty přátel mít nedokáže, musí se alespoň tvářit, že je má. "

" Fajn. Přátelé. Kvůli Liamovi. Nic jiného za tím nehledej, "řekla jsem mu chladně, jakoby jsme právě zpečetili nějakou smlouvu. Bez varování se ke mně naklonil ještě blíže. Nedokázala jsem se odtáhnout, i když jsem velmi chtěla. Což bylo jen dobré. Nemohu couvnout, moje hrdost mi to nedovolí. Cítila jsem, jak mi srdce zrychleně bilo a na kůži mi naskákali husí kůži. Hřbetem ruky mi jemně přejel po líci a chytil mě za bradu, dokud rty přesunul k mému uchu. Nedýchala jsem.

"Doufám, že jsi dobrá herečka," zašeptal nebezpečně, obrátil mi tvář za bradu od sebe a odešel. 

Až když jsem se ujistila, že je opravdu pryč, dovolila jsem si vydechnout. Třesením jsem si si sedla do nejbližšího křesla, nohy přitáhla k sobě a obímajúc si kolena dovolila pocitům, které mě zevnitř rozežíraly vyplout na povrch. Po těle se mi šířily husí kůži. Rozhovor se Zaynom se mi znovu a znovu promítal v hlavě. Stále jsem měla pocit, jakoby stál hned u mně. Tak blízko, že při každém nádechu se nám téměř dotýkaly zvedající hrudi. Každé jeho slovo jsem slyšela, ale i cítila. Jeho horký dech jsem mě lechtal na pokožce a vytvářel ve mně nepříjemný pocit. Jeho slova, každé s podtónem prokazujícím jeho nenávist vůči mně. Tmavé oči, nenávistně mě prebodávajúce, neustále dívající do mých bez přerušení. Dávající mi najevo, jaká jsem ubohá, jak mnou opovrhuje. Nikdy jsem takový pocit nezažila, jako když stál u mě, cítila jsem teplo jeho těla, ani jeden z nás se od toho druhého nepohnul, ale bylo z nás cítit tu nenávist. Nechápala jsem, proč se mě to dotklo. Proč mi vadí, že mnou opovrhuje nějaký chudák. Proč mě tak rozházela jeho blízkost a přítomnost. Odmítla jsem ty pocity. Už se nesmí opakovat. Třesením na celém těle jsem vstala as hlubokým nádechem zaklepala na dveře s jmenovkou Paul Higgins.