Point in time -one direction

8.Díl

"Nerozumíš, když řeknu co nejdál od tebe?" Zeptala jsem se potichu Zayna a probodla ho vražedným pohledem, když jsem si sedala na sedadlo při něm.

"Můžeš mi věřit, že nejsem nadšený z toho, že si při mně, "zašeptal mi zpět a otočil se mi zády, směrem k oknu.

Z úst mi unikl krátký chichotání, když jsem uviděla jeho krk, na kterém se již začínaly rýsovat drobné skvrnky. Přikryla jsem si dlaní ústa, ale Zayn se již otočil ke mně. Ani se neobtěžoval nic ptát, jen nadzvedl obočí a očekával odpověď. "To bys ty se svým slepičím mozečkem i tak nepochopil," odbyla jsem ho a vložila si do uší sluchátka dřív, než jsem ho mohla slyšet odpovědět. Z nudy jsem se přehrabovala v tašce a listovala všemi papíry od Paula. Protože to, že jsem se pak nemluvila se Zaynom, svým "přátelům" vypadalo normálně. Jakože pracuji. Kontrolovala jsem pro jistotu papíry, narychlo jejich probíhala pohledem, když něco upoutalo mou pozornost. Vytáhla jsem papír k sobě a dívala si ho stále znovu. Nesedělo to. "Paul?" Zvolala jsem přes uličku a když konečně dovolili odepnout si pásy, přešla jsem k němu. Prohlédl si papír a podíval na mě. "Nevidím žádný problém, co se děje, Zoe?" "Ty pokoje v hotelu, nevychází to. Jedna mi chybí. V papírech, které jsem měla naposledy bylo o jednu více. Nějaká změna plánu, o níž nevím? Někdo vypadl nebo ... "" Menší změna plánů, pokud se tak dá říct. Nebylo to snadné vyřídit, ale co pro vás neudělám. Slyšel jsem, že jste se Zaynom spolu. Gratuluji. "Chtěla jsem už otevřít ústa a něco říct, no Paul pokračoval. "Vybavil jsem vám společný pokoj, ať můžete být spolu. Proto ti nesedí čísla. Mělo to být překvapení, ale co už, "dodal s úsměvem a mrkl na mě. "Hodně štěstí," naznačil mi ještě pery, dokud se otočil k Harrymu, který do něj jako malé dítě celou dobu netrpělivě šťouchnul.

Sedla jsem si opět do sedadla a ignorovala okolí, které se snažilo zjišťovat, co se děje. Zřejmě si všimli, že něco není v pořádku. Divila bych se, kdyby ne. Musela jsem být neuvěřitelně bledá. Ta zpráva mě zaskočila. Já a Zayn, bydlet spolu? Ta myšlenka mi naháněla strach. Kdo ví, co se může stát? Ani jsem nedomyšlené, co přesně se může stát a usnula jsem.

Celý let, který trval něco přes jedenáct hodin jsem prospala. Vzbudila jsem se až chvíli pro přistáním, s hlavou na kohosi rameni. Rozespale jsem si zývla a hlavu zabořila zpátky do tmavé kožené bundy. Byla příjemně teplá, zřejmě od mé hlavy a dobře voněla. Znovu jsem zavřela oči, když mě dotyčný, jehož rameno mi sloužilo jako polštář setřásl. Zvedla jsem zalepené oči nahoru a uviděla Zaynovu tvář. Nasucho jsem polkla a snažila se co nejvíce probrat. "Co děláš?" Vynadala jsem mu hned, "nestačí, že jsem se musela probrat na tobě, ještě si mě musel i vzbudit?" Převrátil oči, ale když si všiml, že na nás kluci dívají, přivinul si mě k sobě. V jeho objetí jsem si na něco vzpomněla. Už jsem otvírala ústa, když jsem dostala lepší nápad. Nic mu neřeknu. Překvapení. Bude to moje výhoda. Věnovala jsem mu jeden falešný, milý úsměv a vrátila se z jeho kolen zpět na mé sedadlo. Ten idiot natáhl ruku, kterou mi následně položil na stehno. Byla jsem ve velmi velkém pokušení plácnout ho po ní, nebo mu ty prsty alespoň vykroutit. A téměř jsem to i udělala, když mě po něm mnul. No tehdy se ozvaly letušky s oznámením že přistáváme a máme se připoutat. Se zrychleným dechem jsem si protáhla pás přes bedra a čekala dokud se sneseme k zemi.

V letištní hale, kde jsme čekali na kufry jsem se alespoň na chvíli postavila při mého bratrance, se kterým jsem od příchodu pořádně nemluvila. Skvělá příležitost na moment se vzdálit od toho debila.

"Je to fajn, že jste se Zaynom spolu. Bál jsem se zda si zde zvykneš. "" HHA, velmi fajn, blčím štěstím, "prebleslo mi myslí ironicky, ale to jsem Liamovi říct nemohla. "Zayn je prostě ... Sibal. "nedonutila jsem se říct skvělý. A slovo šibal, který mi stále dělá špatně, provokuje, to přesně vystihuje. Jenže ostatní to mohli pochopit jinak. Možná i proto se Liam zasmál. To jsem zvědavá dokdy budeme toto táhnout.

Na pásu se najednou objevily naše kufry, jeden za druhým. "Zayn, vezmeš Zoein kufr?" "Ona to zvládne sama, však moje?" "Vlastně jsem trochu rozospatá. Mohl bys? "S pohledem který mi říkal" pomstím se ti "prudce trhl rukojetí a táhl naše zavazadla. Jako kdyby by mi to vadilo, vždyť takhle nás vztah funguje, ale ten pako tomu asi nechápe.

Na parkovišti přišlo další Překvápko. "Louis bude cestovat do hotelu spolu se mnou. Ještě musíme něco probrat. Zayn a Zoe mohou být alespoň spolu. "Ozval se Paul a já jsem znovu zamrzla. Kdo to, do prdele, vymyslel, že milencem mají všichni dělat po vůli? Jednu sprostou cestu autem bychom každý sám určitě nepřežili! Ještě lepší bylo, že v autě byl kromě nás pěti i řidič. To znamenalo, že já budu usazena Malik na kolenou. Alespoň mu to zpříjemnil.

"Už nikdy takto necestuji!" Zabručel Zayn, když jsme se konečně blížili k hotelu. "Já nemůžu za to, že si takový slabý a neuneseš ani mne." "Máš vůbec tušení, jaká jsi těžká?!" "Liam? Jsem ťažka? "Zeptala jsem se ho a sklouzl ze Zaynovych nohou na ty Liamove. Netvářil se nadšeně, ale hned přikývl. "Vůbec nejsi těžká." "Vidíš?" Vyplázla jsem Zaynovi jazyk. Věděla jsem, proč jsem si sedla právě na něj. Liam mě nezradí. V autě zavládla dost napjatá atmosféra. Po několika pohledech z okolí jsem se naklonila k Zaynovi a rty přitlačila na ty jeho. "Fajn, jsem těžká. Spokojený? "Zeptala jsem se ho usmiřovací. Nechápal. Nevěřil, že já si přiznám chybu, ale protože neměl jinou možnost, přikývl. "Vidíš, to proto si vždy v posteli na vrchu ty," řekla jsem mu potichu, ale ne příliš. Tak, aby to slyšeli i ostatní, ale nevyznělo to, že to chci vykřikovat. Kluci se okamžitě pustili do rehotat. Zayn byl v obličeji tak červený, jako ještě nikdy. Kdyby mohl, na místě by mě zabil. To už jsme však naštěstí zastavili a já jsem se velmi, velmi rychle vyklidila z auta. Kluci se ani neobtěžovali prohlédnout si pokoje, rovnou zamířili k hotelové restaurací. Jak Paulova asistentka jsem měla na starosti projít všechny pokoje kluků, zkontrolovat, zda je vše v pořádku a dát pozor, aby jim dovezli zavazadla. "Klíče od pokojů budete mít u mě! Pokoj 309! "Zavolala jsem za nimi a kráčela opačným směrem, k výtahem. Rychle jsem prohlédla jejich pokoje, až jsem se vrátila k mé a Zaynovej.

Akorát, když jsem skončila s vybalování někdo zaklepal na dveře. Otevřela jsem a přede mnou stála kompletní sestava s nastavenými dlaněmi. Zasmála jsem se a začala rozdělovat klíče. "Liam a Niall ... Harry a Lou ... "podala jsem jim klíče a oni zmizely. "A já co?" Zeptal se podrážděně Zayn a nastavil ruku. "Ty bydlíš se mnou, zlato," usmála jsem se a vtiskla mu polibek na tvář. Kdyby pohled mohl vraždit ...

Za 4 vote bude další díl :'))

A kdy by jste chtěl někdo věnovat další díl tak napište do komentu :3