Point in time -one direction

27.díl

"Láááá lááá lááá ..." mi vycházelo z úst, složitější slova se mým rtům vyhýbali. Jen ta známá tvář mě na chvíli donutila vrátit se do reality. "Zaýýýn! Dnes mě nečekej! Úúúúúúúú! Sestavám s Lucasem! Fa-la-láááá! Řekla jsem ti už, že si sexy ?! Fa-la-láááá! Nejsi! Dělám si srandu! "A rozesmála jsem se. Zayn za mnou nechápavě díval, ale to už Lucas přešel ke schodům a na Zayna jsme nevi deli.

*****************************************

Byla jsem úplně ztracená a netušila jsem, kam mě to vedl. Schody, chodba, ale ničemu jsem nedokázala věnovat déle pozornost. Příliš mnoho myšlenek mi zaměstnávalo mysl.

Udělá to? Stane se to? Co když jsem se v něm mýlila? Co když to nevyjde? Musí se to podařit.Nebo zjistím, jak to opravdu je. Konečně jsme s Lucasem kdesi zastavili. Postavil mě na zem, naštěstí nenásledoval pád a zavřel dveře. Dlaně okamžitě přiložil k mé hlavě z obou stran a opřel se o zeď. Jeho rty se stále přibližovali. Sama jsem překonala zbylou vzdálenost a spojila je s mými. Od té vteřiny šlo všechno rychle. Jeho ruce se ocitli u lemu mých šatů, najednou jsem šaty neměla, on neměl tričko. Nestála jsem už na nohou, jaksi jsem ležela na posteli a jediné, co jsem viděla byl Lucas. Takže takhle to skončí? On ne ... ne ... nedokázala jsem tu myšlenku zformulovat celou. Opravdu? Proč? Je takový? Já ... proč jsem si myslela něco jiného? On ... Ještě pár minut.Chvilka. Pokud to neudělá on, udělám to sama. Lucas mi hledal na zádech rozepínání podprsenky, já jsem nebyla schopná ničeho jiného, ​​jen mu opětovat polibky. Podprsenka letěla do prostoru.Otevřely se dveře. Paprsek světla a v něm Zaynova postava. Lucas už nebyl nade mnou. Výkřik, zřejmě jeho. Zayn se mi snaží obléci šaty. Zavírám oči.

*****

Slunce mi svítilo přímo do obličeje, ale to nebyl ten důvod, pro který jsem se probudila. Ta otravná hudba! Přikryla jsem si obličej polštářem a doufala, že světlo ani ty zvuky mě pod ním nenajdou. To snad není možné! Na slepě jsem hmatala po nočním stolku, odkud ta hudba přicházela a hledala její zdroj. Pod rukou mi vybrat mobil. Přitáhla jsem si ho k obličeji a stlačila zelené tlačítko. "Zoe! Konečně! No povídej! Jako ?! Vyšel plán ?! "příliš nadšený, veselý a nedočkavý hlas Claire mi způsoboval akorát bolest hlavy. "Co za plán? Proč voláš? "Zeptala jsem se zmateně. Opravdu jsem netušila, co se kolem mě děje. Realita byla pro mě stejně vzdálená jako měsíc. Netušila jsem nic. Proč mě probudila ?! "Zoe! Prober se! Co je s tebou ?! Vždyť náš plán!Ty! Zayn! Párty! Tak ?! Jak to šlo? "Párty? Co? Chvilku trvalo, než jsem se zorientovala, do ticha se ozývalo její nedočkavé klepání prsty, zřejmě na nějakém stole.

 "Jasně, ta párty!" Vzpomněla jsem si a hlasitě si zívla. "Přesně, jak jsme chtěli. Přišel tam a zastavil nás. "" Jůůů! "Vypískla Claire na druhé straně," a co potom? Co bylo pak? "Její hlas byl mnohem tenčí než normální, doslova pískot. "Přinesl mě zpět a uložil spát." Povzdechla si. Cítila jsem její zklamání. "Co jsi čekala? Ne, neříkej mi to! "Zasmála jsem se," vždyť jsem byla tak strááááášně opilá. "" Máš pravdu, "přiznala se smíchem. "Opilá!" Znovu se rozesmála, "no nic drahoušku, musím končit, bye!" A složila. Hodila jsem mobil na stolek a zavřela oči. Doufám, že se mi znovu podaří usnout!

"Co plánujete?" Ozval se hlas za mnou a já se strhla.

"LOUIS ?! Co tu děláš? "Zeptala jsem se ho vyděšeně.

"Hlídám tě."

"Nač?"

"Neboť jsi strašná kráva!"

"CO ?!"

"Celou noc jsme tě museli hlídat, jestli vůbec žiješ! Nejen, že ses opila a skoro ses vyspala s tím idiotem. Zayn viděl, jak ti něco nasypal do nápoje! Víš, jak jsme se o tebe báli ?! Nechápeš, co to mohlo za humus být ?! "

"Ty se o mě bojíš? Nemusíš. Nevypila jsem nic, nejsem tak hloupá. "

"Nehraj si na moudrou! Zayn tě viděl s jeho sklenicí! "

"Vylila jsem to. Do květináče. Konec výslechu? Mohu už spát? "Nečekala jsem na odpověď, prostě jsem se zahrabala do přikrývek.

"Neskončilo jsme," zasyčel a stáhl ze mě peřinu. Teprve teď jsme si oba uvědomili, co mám na sobě. "Zabiju ho," zavrčela jsem a přitáhla si zpět peřinu. Samozřejmě, když mě sem Zayn přinesl, převlékl mě do pyžama. Jen by mě zajímalo, kde toto konkrétní sebral. Nevím o tom, že bych měla ve skříni poloprůhlednou krajkovou košilku. A rozhodně ji nechci. Idiot. "Co ještě chceš?" Zeptala jsem se otráveně Louise a snažila se skrýt červenou barvu v tvářích.

"Například slyšet o tom plánu, o kterém jste se s Claire bavili?"

"Do toho ti nic není!"

"Je. Stále děláš Zaynovi problémy. A teď máš zase něco v plánu! No já ti to nedovolím. Zase chceš všechno zničit ?! "

"Neptám si povolení. Nic zničit nejdu. A nedonutíš mě nic prozradit. "

"Nepovíš to? Ani kdyby tě chtěl Paul vyhodit? "

"To neuděláš. A nepodaří se ti ho tak snadno na to ukecat, Liam mu to nedovolí. "

"Víš, co je tohle?" Zeptal se zcela mimo a ukázal mi něco malé čtvercové kožené.

"Peněženka? Tvá? "Typovala jsem. Přikývl.

"A víš, co se stane, když ji najdu v tvé tašce?"

"To neuděláš!" Zasyčela jsem na něj s očima do široka rozevřenými.

"Vím o tobě víc, než si myslíš. Zemřeli ti rodiče, nikoho nemáš. Neměla si dosud ani práci. Skoro jsi přišla o byt, neměla si peníze na účty. Kradla si. Byla jsi v podmínce. Potřebuješ peníze.Potřebuješ tuto práci. Vzdáš se jí kvůli jednomu tajemství? "

"To neuděláš!" Znovu jsem po něm zasyčela, na víc jsem se nezmohla. Odkud to věděl? Byl by to schopen udělat?

"Sleduj. Když si rozmyslíš, že mi něco řekneš, stačí se ozvat. "

Ruku mi přehodil přes rameno, aby jsme oba viděli na jeho mobil. Odblokoval obrazovku. "Pěkné pozadí," ušklíbla jsem se. "Nezahováraj," rychle mě odbyl. Vůbec ho netrápilo, že se na nás usmívá jeho přítelkyně z obrazovky mobilu jen v podprsence. Otevřel seznam čísel. Pomalu procházel abecedou. M ... N ... O ... P ... Paul. Dotkl se jeho jména na obrazovce. Zapnul reproduktor a oba jsme slyšeli, jak telefon pípá, když vytáčí. Několik vteřin trvalo, než se Paulův netrpělivý hlas ozval na druhé straně. "Prosím?" Zeptal se otráveně, zřejmě již to, že volá Louis něj znamenalo špatnou zprávu. "Hi Paul. Máme tu problém se Zoe, je to naléhavé, můžeš přijít? "Zeptal se bez mrknutí oka. Nečekala jsem, že to udělá. Opravdu jsem to nečekala. "Fajn. Řeknu ti to, "naznačila jsem mu zuřivě pery. Ušklíbl se. "Dělám si z tebe srandu! Nikam nechoď! A hezký den! "Zhukov na Paula do telefonu, pak složil. Rychle se otočil ke mně. "Poslouchám." Povzdechla jsem si a na chvíli ukryla tvář do dlaní. Jak mu to řeknu? Vysvětlit to bylo těžké.Vysvětlit to Louisovi bylo nemožné.

"Tys to chtěl," zamumlala jsem, spíš pro sebe než pro něj. Nadechla jsem se z hluboka a začala vyprávět. "Já ... na té párty jsem se neopila. Nevypila jsem ani kapičku alkoholu, jen jsem opilost předstírala. A to s Lucasem, já ... chtěla jsem vědět, jestli mi v tom Zayn zabrání. Zda mu to vadí, zda mu na mně záleží. Kdyby nepřišel, zbavila bych se Lucase sama. Nedívej tak na mě! Měla jsem na to svůj důvod! Jen ty to nepochopíš! A ani to nebyl můj nápad, vymyslela to Claire, "dodala jsem potichu nakonec, jakoby to ospravedlňovalo mé chování. Nic neřekl. "Slyšel jsi, co jsi slyšet chtěl! Teď vypadni! A zkus to někomu říct! "Rychle vstal a zavřel za sebou dveře, když odešel.Skryla jsem si obličej do dlaní, styděla jsem se. Něco se mi zdálo? Hlasy za dveřmi. Co když je to Zayn? Co když něco slyšel? To nemůže být pravda! Rychle jsem přešla ke dveřím, co nejtišeji a snažila se poslouchat. Hlasy se znovu ozvali.