Moon, a jeho neskutečně otravné poznámky

4. Kapitola

Tahle otázka mě trochu zaskočila.
"Eeeeeeem... třeba.... Jakub?"
Chvilku se nad tím návrhem zamýšlel.
"To ne. To je takový nudný. Nevymyslela bys něco lepšího?"
Ten je ale vybíravý...
"Já nevím, třeba Něhoslav? Nebo Přemysl? Karel? Igor? Ygor??? Eustác? Klement? Vendelín? Emil? Johan? Bramboroslav? Andulín? Yukiteru? Melichar? Bonifác?"
"Hele bereš to vůbec vážně? Ikdyž Něhoslav.... Jen si to představ... Jak na mě voláš Něhoslave! Jídlo je na stole!... Nebo při zvláštních příležitostech Něhýsku..."
"Ani omylem! A kdo říkal, že ti budu vařit?! Vymysli si něco sám a já ti tak budu říkat (pokud to nebude Miláčku)"
"Drahoušku?"
"To je to samý!"
"Dobře, dobře..... Takže.... Naposledy mi říkali... Jak to bylo?..... Myslím že.... Nero! Jo jasně Nero! Říkej mi Nero."
Na to jsem mu přikývla. Dobře tak vymyslel i něco smysluplného.... Dost mi to ale připomíná moje jméno... Nero - Nora....
"Vidíš! A bude to znít i hezky spolu - Nero a Nora!"
"Odkdy jsme spolu?!"
Odsekla jsem, ale on to ignoroval a jen mi popřál na dobrou noc. Otočila jsem se a odpochodovala jsem do koupelny. Ten neskutečně bílý kluk se kterým teď žiju mi neskutečně leze na nervy. Vidíte? Kvůli němu i říkám "neskutečně" dvakrát v jedné větě! A proč vlastně Nero? Na něm není absolutně nic tmavého- nejtmavší má oči a to jen proto, že jsou modré. Ale co, když nad tím budu přemýšlet, tak se moc nevyspím. A zítra je úterý. Páni to byl ale nějak perný den... Po vyčistení zubů a úmytí obličeje jsem si šla lehnout. Popravdě se mi spalo docela pěkně...

"COŽE?!"
To jsem ráno vylítla z postele a vyděšeně zírala na hodiny. Co budu dělat?! Už je půl jedenáctý a já se teprv teď hrabu z postele. Doprčic! Otráveně jsem se vlekla do kuchyně. Hmm,  co je asi k snídani... Voní to docela pěkně.... On udělal snídani?
"Dáš si čaj, nebo kakao?"
Ozvalo se. Myslím, že byl v dobré náladě. Bylo dokonce i slyšet, jak se usmívá. Vstoupila jsem do kuchyně a sedla si ke stolu. Podívala jsem se na... Nera? Ne, to nemohl být on. Jeho pleť nezářila a rozhodně neměl bílé vlasy... Vyčistila jsem si brýle a pro jistotu se na něj podívala ještě jednou. Zdá se, že je něco v nepořádku s mým mozkem. Ten někdo tam totiž ještě byl, měl na sobě tričko, džíny a mou starou bílou zástěru se srdíčkem. Otočil se na mě a nechápavým pohledem si mě změřil. Ale, to-jak- jakto? To je Nero?
"Nekoukej na mě tolik, začnu se červenat."
Poznamenal, při čemž na mě mrkl. Není pochyb o tom, že je to Nero, ale... Co? Vždyť, Nero nemá tmavě modré vlasy a lidskou barvu, nebo ne?
"Jestli koukáš na moje vlasy, tak za to může časový limit. Prostě se po dni na Zemi moje tělo zbarví do něčeho nenápadnějšího."
"Vážně? Modrý vlasy?"
"Aspoň k sobě ladíme~"
"Argh!"
Je pravda, že popsat barvu mých vlasů není zrovna snadné. Kdysi jsem měla normální tmavě hnědé vlasy, ale jednou, když jsem přespávala u kamarádky, jsme si začaly barvit vlasy na modrou, fialovou nebo růžovou. To byly takové ty spreje, co se po jednom, či po dvou umytí smyjí. Z nějakého záhadného důvodu jsem však tu fialovou nikdy nezvládla vymýt, ať jsem se snažila, jak jsem chtěla. Nakonec, po dvou láhvích šampónu, jsem to vzdala. Říkala jsem si: "To určitě odroste. To bude v pohodě." No, musím jen dodat, že na to čekám pět let. Takže se toho už asi pravděpodobně nedožiju.
Najednou přede mnou přistál talíř se smaženými vajíčky a slaninou. Páni, to mám ráda!!
"Pořád jsi mi neodpověděla."
Slyšela jsem asi dva centimetry od mého ucha. Instinktivně jsem vyletěla ze židle a vrhla zmatený a bohužel možná i trochu poděšený pohled na Nera. Pobaveně se na mě usmál.
"Víš, žes vypadala jako kočka? A myslel jsem jestli chceš čaj, nebo kakao."
Pomalu jsem se vracela ke své židli. Podezíravě jsem pozorovala jeho andělský výraz a sedla si.
"Č-čaj prosím."
Pravila jsem trochu nejistěji, než jsem zamýšlela.
"Hned to bude, slečno!"
Řekl šťastně a přinesl mi hrnek se zeleným čajem. Sám si vzal kakao a posadil se naproti mně. Prohlížela jsem si jeho nádherné modré oči. Opřel si hlavu a můj pohled mi opětoval. Rychle jsem se podívala jinam a mimoděk se trochu začervenala. Upila jsem čaje a dala se do jídla. Chutnalo opravdu báječně, dokonce jsem si i přidala. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že nepůjdu do školy...
Škola.....
Sardinka! Bože, co si pomyslí?! Počkat, já si budík nařizovala... Nemohlo by to-
"Nero? Dneska mi nezazvonil budík, nevíš o tom čirou náhodou něco...?"
Teď uhnul pohledem pro změnu on a "nenápadně" změnil téma.
"Už jsi dojedla? Super, jdu umýt nádobí..."
"Hej, víš co mi za to udělá Sardinka?!"
"Ta tvoje malá kamarádka se zrzavými kudrnatými vlasy? Ta se tu stavila, bála se o tebe. Řekl jsem jí, že jsi nemocná a budeš ještě asi tři dny v posteli."
"Co?! To si nemůžeš jen tak vymyslet něco takovýho! Teď se ještě budou oba bát a.... Mimochodem, cos jí řekl o sobě?"
"Že jsem tvůj přítel. Ale nevěřila mi, tak jsem jí řekl, že jsem Měsíc, ale ať mi říká Nero. Vypadala dost nadšeně a ptala se mě, jestli budu chodit k vám do školy. Chvíli jsme se spolu bavili a ona mi slíbila, že se zeptá ředitelky, jestli půjde nějak mě k vám propašovat a představí mě jako vzdáleného příbuzného. Takže je to dohodnuté. Musím říct, že máš dobrý vkus na kamarádky."
Nevěřícně jsem na něj zírala, jenže on si toho nevšímal a mezitím co vstal a posbíral talíře, povídal dál.
"Ale jestli je ti lhaní proti srsti-"
Dál se nedostal. Zazvonil mi mobil. Vyšvihla jsem se ze židle a letěla pro mobil. Popadla jsem ho a sedla si zase zpátky.
"Haló? Á, Judit, teď asi úplně nemůžu......
Hej! Nero?! Co to děláš?!"
Mobil se zavěsil. Nero mě ze zadu objímal za ramena.
"Kdo to byl?"
Zeptal se mě šeptem.
"Jen praštěná sestřenka.... A mohl bys mě pustit?"
"Dobře, takže jsme byli u toho, že jestli ti tolik vadí lhaní o své nemoci, tak..."
Děl, naprosto ignorujíc můj požadavek. Potom mi lípnul pusu na temeno hlavy.
"Co to....."
Začala se mi klížit víčka a udělalo se mi nevolno. Motala se mi hlava a to poslední, co jsem vnímala byly jeho ruce, které mě jemně držely a nesly kamsi pryč. Potom jsem usnula.

Tak fajn lidi! Tohle nevyšlo už hodně HODNĚ dlouho, takže se omlouvám!! Ráda bych upozornila na média v téhle kapitole, ta písnička je super, ale obrázek je důležitý. Asi takhle by totiž měla vypadat Nora (jen nemá pihu pod pravým okem). Samozřejmě pokud se vám nelíbí, představujte si ji jinak. Poděkování BaruPraha za všechna ta příšerná jména a TrijaCZ za Měsícovo jméno. Samozřejmě vás všechny miluju a moc dík!!!!!! BTW, můj velmi oddaný fanoušek Neko-GiGi007 si taky zaslouží zmínku 😘.                    
Vaše               Kociik♥️