Probudila jsem se. Všude okolo byla tma. Ležela jsem v posteli a bylo mi ... No, každopádně líp než předtím. Nikde mě nic nebolelo a neměla jsem závratě. Posadila jsem se a vstala z postele, načež jsem zaúpěla a padla zpátky do peřin. Chvilku mě ještě třeštila hlava, ale bolest pomalu odeznívala. Dveře se pomalu a opatrně otevřely a do pokoje vnikl panel světla. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to není můj pokoj.
"Aaa, šípková Růženka se probrala."
"Jdi pryč, není mi dobře."
"Ale prosím tě. V téhle posteli ti je určitě dobře."
"Jak to myslíš?"
"No, říkám, že v téhle posteli ti špatně být nemůže. To kouzlo, pod kterým jsi, funguje jen mimo tuhle postel. Která je mimochodem moje...."
Roztáhl záclony a rozsvítil. Seděla jsem na velké posteli s tmavě modrým povlečením. Velká okna zobrazovala pohled do tiché noční krajiny. Na zemi byl koberec a vedle dveří vestavěná skříň.
"Počkat-... Jak dlouho jsem spala?!"
"Nevím, nepočítal jsem to. Asi tak, celý den? Možná? To mi připomíná, že jsem ti měl nejspíš říct, že budeš nemocná do pátku. Víš, já umím přivodit nemoc. Je blbý to vysvětlovat, víš kouzla a tyhlety pitomosti...
Takže se omlouvám. Je mi to líto, jenže nedalo se nic jiného dělat."
Podle výrazu jeho tváře mu to rozhodně líto nebylo. Zazubil se a bylo až neuvěřitelné, jak se jeho úsměv zaleskl jako v reklamě na zubní pastu. Protočila jsem očima a přestala to řešit. Pomsta totiž bude sladká...
"Ale nemáš mi to za zlé, viď?"
"N-ne..."
Odpověděla jsem bez přemýšlení. Já jsem taková husa! To neumím ani pořádně lhát?
"Jseš si jistá...?"
"Ne!"
Vykřikla jsem a vzápětí dodala:
"Jsem na tebe dost naštvaná. Je to celý tvoje vina!!! Teď nemůžu jít celý tři dny do školy a budu si muset půjčovat všechny ty zápisky, víš vůbec, jak je to otravný?! Už nikdy nedělej takovýhle pitomosti!!"
Sbohem sladká pomsto...
"Pokusím se, ale nic neslibuju. Wow, ta poslední věta zněla jakože máme nějakou společnou budoucnost..."
Potom si všiml mého ne úplně přátelského obličeje a radši ztichl.
"Ty se vždycky musíš chytat stébla, viď ..."
Odsekla jsem ne tak nahlas, aby to nebylo slyšet, ale aby to nemusel postřehnout. Zase jsem si lehla a přehodila si přikrývku přes hlavu. Nero odešel a já znovu usnula.Probudila jsem se asi v pět ráno, vážně takhle brzo se mi vstávat nechtělo. Na nočním stolku vedle mě ležely zápisky psané Sardinčiným písmem a lísteček, kde mi přeje, aby mi bylo líp, a že neví, co má dělat s Michalem sama... A že to asi musí vypadat divně... - ale ne, že by jí to vadilo! Pousmála jsem se vyhlédla z okna. Na parapetu zvenčí seděl Nero a díval se do dálky. Vím, že je těžké představit si to, ale bylo to tak. Chudák si asi ještě nezvykl na pozemský režim... V tu chvíli se otočil a já rychle schovala hlavu pod peřinu. Vím, nenápadné jak sáňky v létě. Je to úplně stejné, jako když jsem byla malá a předstírala jsem, že spím, když mě šla maminka zkontrolovat. Ano, chovám se jak mimino a lituji toho. Bože já nemám důstojnost...
Okno se otevřelo a ozvaly se lehké kroky.
"Dobré ráno princezno! Je středa 5:13, vypsala ses dobře?"
Řekl Nero polohlasem a všechno napětí zmizelo. Odkryla jsem si hlavu a rozhlédla se kolem. Mám předstírat, že se to nestalo?
"Ghghhhh... To mě musíš budit tak brzo?"
Nero se na mě udiveně podíval, pak se ale uculil.
"Roztomilé, princezno. K snídani budou tousty!
S poslední větou opustil místnost.
"Neříkej mi princezno!!!"
Pod schody se ozval smích.
"Aspoň to mi odpustíš, ne?"
Ozvalo se ještě tlumeně. Já mu dám! Odpustit... Vždyť je přece normální nechtít s ním být, když ho ani neznám. To bych ale mohla nějak vylepšit... Ne? Mám na to tři dny! To o něm snad něco zjistím, ne? Není to proto, že bych ho chtěla znát líp... chápete. Ale když už tu je... A nevypadá, že by někdy chtěl odejít...
No, každopádně na něj mám spoustu otázek.Ano, přiznávám se, hoooodně krátká kapitola a HOOOOODNĚ dlouhá doba, od té minulé, ale chci se vás zeptat: Máte na Nera nějaké otázky? Jinak je musím vymyslet všechny sama a na to jsem líná. (Btw, co mě nutí psát další kapitoly jsou komentáře, takže vás vydírámpro dobro nových částí, PIŠTE KOMENTÁŘE!!!!!)
Kociik♥️
YOU ARE READING
Moon, a jeho neskutečně otravné poznámky
FantasyVěřili byste tomu, že měsíc není jen kus šutru na naší oběžné dráze? Já ne, ale zdá se, že moje naivní kamarádka ano. Mimochodem, jsem Nora a tenhle příběh je o mých velmi neobvyklých zážitcích. Však sami uvidíte. (A ano, originálnější jméno mě nen...