PRONGS

25. Já ho vidím!

Světlo které je obklopovalo, mělo barvu ohně. Nejdřív bylo prudké tak, že by vám vypálilo oči, po delší době zírání. Postupně se ale stupňovalo, dokud nezářily jen jejich ruce. James si až teď uvědomil co se stalo a chtěl ruku odtáhnout. Lily mu to ale nedovolila. Když se vzpamatoval úplně, mohl se zbláznit. "Co to sakra je?! Já je vidím! Vidím je!" začal vyšilovat. Testrál nevypadal, že by ho Jamesovo chování nějak rozrušilo. Stál klidně a Lily ho hladila po hřbetě, Jamesova ruka už svítila jen trochu. "Hej už jsi v klidu?" James se zastavil, oddechl si a zavřel oči. Zaklonil hlavu a zhluboka dýchal. Když už byl v pohodě, podíval se na ruku. Už viděl jen náznak světla. "Co to bylo?" zašeptal. "Netuším." odpověděla mu Lily. "Musíme za Brumbálem." řekli jednohlasně. "Tak tohle je.." a znovu. "Divný." dořekl James.

...

To je na prd. Ani jeden je nevidíme." kopla Kyllie naštvaně do kamene. "Kašleme na to." s tím se Sirius posadil na okraj stráně. Kyllie ho opatrně napodobila. Chvíli jen seděli v naprostém tichu a zírali do dálky před sebe. Po tom se ozvaly dunivé rány. Kyllie se nenápadně přiblížila k Siriusovi. Ozvalo se zaržání, ale znělo tak.. lidsky. "Nazdar Siriusi. Nebyli jste tu s klukama včera?" zašklebil se kentaur a očima přejížděl po Kyllie, která sklopila pohled. "Ahoj Espo." odpověděl prostě Sirius. "No nic, nebudu rušit. Tak zase za měsíc, kamaráde." kentaur odklusal pryč. "Byl jsi tu včera? Proč za měsíc? Moc to nechápu.." poškrábala se Kyllie na zátylku. "No.. Něco jsme s klukama zařizovali. Pobertové potřebovali zapovězený les, no." zasmál se. Byla to vlastně pravda.

...

"Hele, co tu vlastně máme dělat?" posadila se Lily ke stromu. "Mno.." promnul si James ruce a začal přecházet sem a tam. "První krok, najít testrála." hodil James pohled po testrálovi, který si právě pochutnával na kryse, či co to bylo. Mezitím protáčel hůlku mezi prrsty. "Splněno." kývla Lily. "Druhý krok.. Tak tam jsme se... sekli." opřel se James s povzdechem o strom vedle Lily a taky se posadil. Seděli vedle sebe a klepali se zimou. "A je nám zima." konstatovala Lily. "Velká zima." dodal James. "Takže co teď?" otočil se na Lily. Ta se na něj otočila také. "Teď? No jo, co teď.." zkousla si ret. Hleděli si do očí a začali se k sobě přibližovat. Jejich nosy se už téměř dotýkaly. "Kde můžou sakra bejt? Nojo, vo čem to pak má bejt, když sem jim ani neřek co maj dělat.." lamentoval Hagrid a ocitl se na mýtince, kde byla Lily s Jamesem. Ti se od sebe rychle odtáhli a každý těkal očima všude jinde, jen ne na tom druhém. V tom propukli v hlasitý smích. "Ahoj Hagride." zasmál se James. "No nazdárek! Počkat, co tu tak sedíte? A našli jste jednodnoho! A Jamesi, proč máš oranžovou ruku?" tvářil se nechápavě Hagrid. "Jo, to bych taky rád věděl."

...

"Nepůjdeme už? Je mi zima a chce se mi spát.." zívla Kyllie. Sirius přikývl, ale nevypadal, že by se měl ke zvednutí. Po chvilce se otočil na Kyllie, která ho sledovala. Čepici co měla, jí s úsměvem stáhl přes oči. Využil chvilky, kdy byla zmatená a políbil jí. Kyllie byla chvíli jako opařená, což Siriuse přinutilo aby se od polibku usmál. Kyllie mu polibek krátce oplatila, ale po chvilce se odtrhal. "Zima." zašeptala."Sirius vstal a podal jí ruku, kterou přijmula a on ji mohl pomoct vstát. Její ruku ale i tak nepustil. Spolu došli až na cestu kde potkali Jamese a Lily a s nimi odešli do hradu.

...

Kyllie teď ležela ve své posteli a na sobě měla ještě hábit. Udělala dobře? Ano, určitě ano. A nebo taky ne. Co když to bude jako vždycky? Jak ale může o Siriusovi takhle přemýšlet! Choval se k ní přeci tak hezky. No a proč asi.. Napomenula se v hlavě. Na klín jí skočil její kocour. Posadila se do tureckého sedu a hladila ho. "Blackie.. Kdybys mi jen mohl poradit.." Povzdechla si odhrnula závěsy u postele. Rozhodla se jít osprchovat, s pocitem, že jí to určitě udělá dobře.

Čauky!

Ano, ano já vím.. Slíbila jsem tu kapitolu už někde ve středu, ale nestíhala jsem to. Takže promiňte. A taky jsem slíbila, že bude mít 1000 slov, ale kdyby měla, tak to není ono. Prostě se mi to sem nehodilo. Kapitolu se vám sem ale asi pokusím hodit dřív (ano říkám to vždy, jsem fakt hrozná). A pak taky druhá věc. Mám z RPG úplně úžasný příbeh o další generaci. Tím myslím ještě pokračování po prokletém dítěti. Sice už je to asi trochu moc, ale nás to napadlo a tak by asi nebylo od věci to napsat. Brali byste to? A kdyby ano, tak měla bych začít už teď, s tím že to nebude vycházet tak často? A nebo až Jily dopíšu?

-Prongslover