PRONGS

7.Hlídka

Ta fotka je ták super, že nešlo jí sem nedát:DD
Tohle si můžete přečíst až dočtete kapitolu. Já jsem si totiž jistá, že bych na to zapomněla.. Co si myslíte o povinné četbě? Já jsem obecně strašnej knihomol, ale když jsem donucená tu knihu číst, vůbec mě nebaví. Teď jsem objevila krásu audioknih:DD Navíc mi přijde, že je to tak nějak k ničemu. Kdyby nám zadali kolikastránkovou knihu máme přečíst, bohatě by to stačilo.. Nemám zájem číst něco co mě nebaví, něco o ničem a bez pořádného děje.. Takže vás prosím abyste se vyjádřili v komentářích, pokud si chvilku najdete.

James

Oblékl jsem si džíny, černé tričko a mikinu. Na uniformu jsem se vykašlal, jediný co jsem teď potřeboval byl odznak Primuse.

Ve společence jsem čekal deset minut. Holkám to vážně dlouho trvá.. Začal jsem si pískat a víc jsem se zavrtal do křesla.

Najednou mi někdo zakryl oči. Ty ruce jsem hned poznal. Malé a jemné.

"Lily?" Optal jsem se pro jistotu. "Co? Jaká Lily? Kdo je to?" Řekla dost podivným hlasem. Byla to ona. "Lilyan Evansová!" Vykřikl jsem se smíchem a probudil tak nejspíš celou kolej. Žádná novinka...

To už ale byla skoro u obrazu. Rozběhl jsem se za ní a těsně když jsme vyběhli z obrazu ozvalo se za námi "Jamesi! Lily! Tady se neběhá, okamžitě zastavte!" Tak jsme se zastavili. Každý dal instinktivně ruce za záda, začal se rozhlížet a pískat si. Byla to vtipná podívaná. Hned co byla možnost, radši jsme zalezli do prázdné učebny, kde jsme se začali strašně smát.

Až teď jsem si všiml jejího vzhledu. Měla upnuté modré džínsy a nebelvírský svetr. Na něm se výborně vyjímal odznak. V ruce třímala hůlku. Vždycky když může drží ji v ruce. Vlasy měla sepnuté do drdolu, ze kterého jí vylezlo několik neposlušných pramínků jejích ryšavých vlasů. Její obličej vypadal bez jakéhokoli náznaku makeupu a těchhle kravinek. I tak byla pořád stejně krásná.

Najednou zvedla jedno obočí a tím mě probrala z tranzu.
"Jdeme?" Už jsem to nevydržel. Být s ní v jedné místnosti a nemoct nic udělat. Vůbec nic. "Jo jdeme.." když to říkala, tak podivně se na mě dívala. Jakoby snad chtěla něco vyčíst z mého postoje.

Když už měla ruce na klice ozval se hlas. Nešel moc rozpoznat přes ty dveře.
"Kdo je tam?" A sakra.
"Lily zamkni ty dveře kouzlem a odzvučni to tu prosím. Jsi v tom dobrá. Já si musím něco ověřit." Rozkázal jsem. "C-cože?" Vypadala zaskočeně. "Prostě to udělej. Věř mi." Přikývla a začala kouzlit. Usmál jsem se a otočil se k ní zády. Vyndal jsem si z kapsy kouzlem zmenšený plánek. Jasně. Filch.. "Máš to?" Zeptal jsem se. "Minutku." No to jo.. "Pokud nechceš přijít o odznak, pospěš si." Uchechtl jsem se. "No jo furt.." Jak jsem jí nákazal, udělala. Teď jen počkat. Sedl jsem si do rohu místnosti a chtěl sledovat Filche na plánku. Ani jsem si nevšiml, že si sedla vedle mě. "Pánové Dvanácterák, Tichošlápek, Náměsíčník a Červíček?" Sakraaa. "No.." poškrábal jsem se na zátylku. "Nejsou to ty vaše přezdívky? A co to vůbec je?" Byla zvědavá.. "Řeknu ti to, ale jindy. Teď na to není pravá chvíle. Sedni si tu a chvilku počkej." Couvl jsem. Musím se nejdřív zeptat kluků... Poodešel jsem o kousek dál a zůstal stát zády k ní . Filch už byl pryč a stál před naší společenkou. Stejně neví heslo aby si ověřil kdo to byl.. V tom jsou hesla pro Nebelvír super. Není to otázka na kterou můžeš znát náhodou odpověď, nebo tak. Stál tam hodnou chvíli. Asi se hádal s Buclatou dámou. Ta ženská je v tomhle dobrá. Nepustí tam fakt nikoho. S úsměvem jsem se otočil k Lily, která celou dobu zírala na moje záda. Teď jsem zvedl obočí já. "Můžem." Řekl jsem s jistotou. "Kdo to byl?" Beztak nebude vědět jak to vím, tak co.. "Filch." "A to víš jak?" Podezíravě se na mě podívala. "To by tě zajímalo co?" Odpověděl jsem s úšklebkem na tváři.

...

Už jsme se hodnou chvíli procházeli po chodbách a načapali pár zmijozeláků, kterým jsme s radostí ubrali pár bodů.

"Ty, Lily?" Byl jsem trochu nervózní. "Hm?" Optala se s nezájmem a ani se na mě nepodívala. "No.. promiň." To bylo těžší než jsem čekal. "Promiň za co? Nešlápl jsi mi na nohu ani nic takového.." teď už se její emeraldově zelené oči zaměřily na mou maličkost. "Za ty roky otravování, ubližování a tak. Moc mě to mrzí. Uvědomil jsem si, že když se budu chovat jako blbeček nic nezískám. Nechci tě úplně ztratit. Mohla bys .. mohla bys mi to prominout a začít se mnou znovu? Jako přátelé?"

Lily

Tak to.. Wow. Nečekala jsem, že se tohle někdy stane.. Obejmula jsem ho a hlavu zabořila do jeho hrudníku.
"Mohla." Po chvilce mi objetí opětoval.

"To chce fotku!" Ozvalo se za námi a když jsme se otočili oslepila nás záře blesku z fotoaparátu. Přesně jsme oba věděli kdo to je..

"Blacku!!"

Woow😄
Začalo se konečně trochu něco dít.. Líbí se vám kapitola? Je malinko delší než obvykle, ale to vám asi nevadí.😄
Ps.: Přečtěte si to nahoře.
Ell💕