PRONGS

5. Úsměvy?

/pohled třetí osoby/

"Chtělo by to nějakej vtípek nebo tak.. " řekl Sirius. Bylo odpoledne a všichni Pobertové kromě Petera leželi na postelích a zadumaně hleděli na nebesa svých postelí. Peter se teď pořád někam strácel a objevil se jen u jídla nebo na hodinách. "Nene, to by bylo moc trapný teď." pravil nejrozumnější, tedy Remus. "Už to mám!" vymrštil se do sedu tentokrát James. "No tak říkej ty svatej Merline.." uchechtl se Sirius. "Se vsadím Dvanácteráku, že jdeš na Lily otestovat novej způsob, jak jí pozvat na rande." "Ale notak Náměsíčníku. Myslel, že dostal nápad, ne že se stal zázrak." Teď se oba chlapci váleli smíchy na svých postelích jen James po nich házel vražedné pohledy, které pochytil od jeho milované. "Bacha, bacha! Už přišly na řadu Lilyiny pohledy!" pronesl Sirius mezi přívaly smíchu."Vy jste tupci fakt. Uspořádáme párty na oslavu novýho školního roku!" pronesl nadšeně svou myšlenku. "Ty si vždycky najdeš záminku pro to, uspořádat párty Dvanácteráku." zakýval Remus káravě hlavou. "Náhodou to není tak špatnej nápad Náměsíčníku." ozval se pro změnu Sirius. "No, vy si můžete podat ruce." odvětil pobaveně. To by nebyli James a Sirius aby nepředvedli svou "kreativitu". Oba vstali, potřásli si rukama a uklonili se. V tom momentě se praštili navzájem do hlavy. Teď už se smíchy váleli všichni. Tentokrát ne na měkkých postelích, ale na tvrdé zemi.

Najednou se ze společenky začalo ozývat hlasité skandování. James se plácnul do čela, když si vzpomněl co včera slíbil. Jenže teď se mu vážně nechtělo vyprávět jak je nemožnej, že ani za šest let si nedovedl získat rudovlásčino srdce. Když ale vykoukl ze dveří zjistil, že hluk utichl a co víc, že v křesle seděla Lily s obvázanou hlavou a okolo ní sedělo v kroužku snad dvacet prváků. (Lidi budeme dělat, že z chlapeckých i dívčích ložnic bylo vidět do společenky. Hodí se mi to do toho příběhu tak si to prosím představte. Děkuju.) Opřel se o futra a skřížil ruce na prsou. Lilyin hlas se začal rozléhat po celé společence a tím zaujala i ostatní obyvatele komnaty. Po celou dobu jejího vyprávění se jí díval do očí. "A tak smrt polapila prvního z bratří." Jakmile to dořekla střetly se její oči s očima mladíka, který ji pozoroval. Oba se na sebe usmáli a červenající se Lily svůj pohled v rychlosti odvrátila. I tak to Jamesovi stačilo. Byl to první úsměv věnovaný jemu. Ty úsměvy byly u těchto dvou kouzelníků velice neobvyklé. Ten Jamesův nebyl "neodolatelný" v překladu "balící" a z toho rudovlásčiného nesršela ironie. Byly to upřímné úsměvy.

Hned co se James vzpamatoval pomalu sešel ze schodů a posadil se do protějšího křesla a dál poslouchal rudovlásčino vyprávění. "Druhý z bratrů byl velice nadšen ze svého daru. Hned co přišel domů třikrát otočil kamenem a k jeho radosti se objevila dívka, se kterou se chtěl tehdá oženit a která zemřela velice mladá. Po pár týdnech však dívka začala smutnět, protože nepatřila do světa lidí. A tak si druhý z bratrů vzal radši život aby mohl být s jeho vyvolenou. A tak i jeho smrt dopadla." Následně se dívka zadívala zase na hnědookého mladíka. Věděla, že předmět o kterém teď bude vyprávět, vlastní právě on. Měla z toho zvláštní pocit. Jestliže se v jejich rodině dědí už po desetiletí jak jí tvrdil, musel on být příbuzný s těmito slavnými bratry.Přestože si uvědomovala, že se mu celou dobu dívá do očí pokračovala. "Jen třetího z bratrů se smrt nemohla dopátrat. Dlouhá léta se schovával, ale když přišel jeho čas, plášť si sundal daroval jej synovi a coby rovnocenný poutník odešel se smrtí. " Ti dva od sebe nemohli odtrhnout pohledy. To teprve až když s rudovláskou zátřásla Adeline (dívka kterou poznala první den u schodů) a s Jamesem Eddie (chlapec kterého poznal první den u schodů) odtrhli je.

"Tak to vám snad stačilo. A teď mě omluvte." s těmito slovy zmizela ve svém pokoji a její tři kamarádky, které tu byly také, hned za ní. James jí celou dobu pozoroval a probral ho zase až malý klouček sedící vedle něj. Malinko do něj drkl a když se otočil směrem k němu, mrkl. "Začíná se to nějak měnit nemyslíš?" řekl a rychle odběhl za malou Adeline se kterou se dal do řeči.
"No tak nad tím se budu asi muset zamyslet." řekl si James.

Ahooj! :) Doufám, že se vám kapitola líbí. Je taková zase o ničem, ale potřebovala jsem jí napsat abych mohla vydat další kapitolu, kterou už mám promyšlenou, takže by mohla vyjít celkem brzy. Další věc je, že se omlouvám, že nebude období "Hej Evansová" moc dlouhý, nebo spíš nebylo vůbec dlouhý. Myslím v mojem příběhu, normálně šest let je docela dost:D Taky vás chci upozornit, že příběh o relikviích neznám úplně dokonale, takže se omlouvám, ale myslím že ho stejně všici znáte:)

Ell