Autobus zastavil na zastávce a já se už dopředu zamračil. Byly mraky a slunce prosvítalo jen na několika místech. Očekával jsem záblesk oslnivé oranžové, ale marně. Zvedl jsem pohled od mobilu.
Nesvítila.
Z oka jí vytékala slza. Vlasy měla stažené do drdolu a černé šaty doplňovaly černé silonky s černýma Vanskama.
Nevypadala jako slunce, spíše jako měsíc. Bohyně temnoty.
Narovnal jsem obočí. Nemělo smysl se mračit, když je dnešek dost temný.
Nevěděl kolik zbývalo zastávek a bylo mu to jedno.
Slunce nevysvitlo.
ČTEŠ
Když slunce zapadalo
Short StoryKaždý den se západem slunce vběhla rozzářená do autobusu a sedla si naproti tomu mračícímu se klukovi s zničeným výrazem a historií temnou jako samo peklo. Rozzáří mu ona život nebo on zahalí do temnoty ten její? Příběh o již napohled d...
