Celý den pršelo a já ladil s scénárií. Šedá obloha, šedý autobus a můj šedý svetr. Zrovna mi zvonil mobil, když autobus zastavil na zastávce.
Na její zastávce.
Zvedl jsem hlavu od displeje a pohlédl ke dveřím ignorujíc vibrující telefon.
Šaty vyměnila za černé skiny a šedé triko s imagine dragons. Sedla si na své místo jako robot.
Měla prázdný a nevšímavý pohled. Slunce jako by neexistovalo a svět byl jen bílo-černý.
Přepadl mě divný pocit. Pocit, který jsem už dlouho nezažil. Místo úsměvu jsem se zamračil a odmítl stále vyzvánějící hovor.
Pršelo a já chtěl být na tisíce mil daleko.
ČTEŠ
Když slunce zapadalo
Short StoryKaždý den se západem slunce vběhla rozzářená do autobusu a sedla si naproti tomu mračícímu se klukovi s zničeným výrazem a historií temnou jako samo peklo. Rozzáří mu ona život nebo on zahalí do temnoty ten její? Příběh o již napohled d...
