Když slunce zapadalo

~6~

Již čtvrtý den jsem se díval na volné místo naproti mně. Nebyla tu. Celé dny bylo zataženo a neustále pršelo. Dnes ne. Jako zázrakem se vyjasnilo. Slunce již bylo za obzorem a autobus přijel na její zastávku.

Nastoupila.

Po čtyřech dlouhých deštivých dnech nastoupila do autobusu debatujíc se svou kamarádkou. Usedla na své čestné místo a slabě se na mě usmála.

Nikdo se na mě neusmívá. Nikdy.

Byť to nebylo slušné, tak jsem si hudbu ve sluchátkách ztišil na minimum. Zrovna něco řešily a já byl skrytým posluchačem.

,,Sunny nemůžeš pořád řešit Franka. Ten kretén si to nezaslouží."

Pousmál jsem se. Její jméno jí popisovalo a to jsem jí ani nemusel více znát.

,,Bow, pochop, že to nejde. Po třech letech nemůžu jen tak dělat, že ho neznám. Po tom všem ne."

,,No právě, že musíš. Nemáš přece nic čeho bys litovala. Očividně jsi pro něj nic neznamenala a i přes to jaký vztah jste spolu měli."

Byl to hodně osobní rozhovor, který jsem neměl poslouchat, ale nemohl jsem si pomoci.

,,Byl pro mě občas jako bratr. Takový ten bratr, kterého bys prostě chtěla mít. Dokázal za mnou přijet spolu s teplou pizzou a velkou čokoládou ve dvě ráno a zůstat tam se mnou až do rána. Neustále mě ohromoval a každé rande bylo něčím neobvyklé. Milovala jsem ho a to sakra moc."

Fajn, přestávám poslouchat. Nezasloužila si to.

,,Sun chápu tě, ale je tu spousta jiných sakra žhavých kluků, kteří dokažou být určitě i skvělými kamarády."

Tak ještě chvilku.

,,A kde třeba?" vyprskla na svou kamarádku a já potlačil nutkání se usmát.

,,Co třeba ten naproti tobě? Ten vypadá děsně sexy."

,,A taky nedostupně. Podívej se na jeho pohled. To by dříve roztály všechny ledovce než by se usmál." skočila jí do řeči.

Čas překvapení? Jo, je chvíle na překvapení. Autobus zastavoval a já toho využil. Zvedl jsem pohled od mobilu a usmál se na ni.

,,To bolelo květinko."

A ve chvíli, kdy udiveně zvedly obočí jsem vystoupil z autobusu.

Stál jsem na neznámé zastávce a mé slunce mi ujíždělo.