Sherlock And Kate Hadler: How The Becobe A Psychovath

#4 -,-

Pohled Kate:

,,Vítám tě. Opět se setkáváme."

Hlas. Ten neskutečně povědomí hlas, který se nesl místností. Hned jsem poznala kdo to je.

,,To není možné. T-ty máš být mrtví !?"

Špitnu.

,,Ale ano je."

Moriarty se zvedl z křesla. Byl v kazajce. Byla špinavá a doteď si nejsem jistá, jestli ten odpudivý odér, vycházel z ní nebo z Jamese.
Přiběhl ke mě. Jen pár centimetrů odemne se zastavil.

,, Kytičky jsou bílé, obloha modrá, zámek je růžoví!!"

Zaječel mi do ucha psychopatyckým hlasem a zasmál se.

,,Vše ti připadá jako v pohádce. Ale to se ti opravdu jen zdá."

,,Co chceš?!"

Zaječím na něj.

,,Pusť mě od suď. A já ti to řeknu."

Odpověděl mi. Naklonil se ke mě ještě blíže a olízl mi tvář.

,,Ty moc dobře víš co chci, má drahá Katherin."

,,Bože pomoz mi."

Z očí se mi začali valit slzy.

,, Pusť mě od suď... A přísahám že tohle vše skončí."

Jeho smích opět začal pronikat do místnosti.

,,Né dos! Ať už to skončí !!"
______________________________________

,,Pomoc!"

Rychle si sedám na postel. Mám zrychlený tep i dech. Lil se ze mě pot. Celá udýchaná se za hledím na hodiny vedle mne. 5:37

,,Bože..."

Sednu si na kraj postele a oddychuji si.

,,Byl to jen sen, byl to jen sen."

Snažím se sama sebe přemluvit k dobré náladě. Nijak zvlášť to nepomohlo.Zvednu se z postele a jdu do koupelny a zapnu si sprchu. Vysvléknu se z propoceného pižama, které hned hážu do špíny.
Vlezu si do sprchového kouta a nechám se celá pohltit vodou.

O dvě hodiny později:

Takhle do práce jsem se snad netěšila ani v můj první den. Ve své kanceláři si v klidu popíjím kafe. Černé, s dvěma cukry. Když v tu mi do místnosti vletí udýchaný policista.

,,Pro boha člověče, neumíte klepat?!"

Zaječím na něj.

,,Promiňte, ale je tady Holmes. Ten blázen ze včera."

,,Ano já vím a co jako? Mám se s ním sejít až za půl hodiny?!"

,,O to jde. Je v místnosti C2 a křičí z plných plic, že chce s vámi okamžitě mluvit."

Dopiji svojí kávu a prázdný hrnek položím na stůl.

,,Dobrá tedy. A prosím, byl by jste tak laskav a donesl mi další kávu? Děkuji."

Smělým krokem vykročím z mé kanceláře a vejdu do místnosti C2.
Ztuhnu.
Náš milovaný blázen dnes již nebyl v kazajce. Měl pouze pouta, kterými byl připoután k železné židli.

,,Proč jste mu sundaly tu kazajku ??"

,,To pan Doktor slečinko. Prý aby to zvedlo morálku."

,,Hmm... Skvělý.."

Opět jako předchozí den si přisednu k Panu Holmesovi a položím si blok na stůl. Do místnosti vejde onen policista, který mi měl donést kávu.

,,Děkuji.Tak pane, jak jste..."

,,Hmm černá káva s dvěma kostkami cukru. Znamenitá volba."

Řekl a hypnotizoval kelímek s černou tekutinou.

,,Je mi jedno jak jste to vyvodil ale..."

,,Je to zcela prosté."

,,Že se vůbec namáhám."

,,Barva a vůně kávy napovídá tomu, že její obsah je zcela bez mléka, tudíž černá káva. Normální kelímek z automatu je plný přibližně 200ml. Ten to má minimálně 220. To značí o dvojici cukru jenž vám tam pan policista vložil."

Svojí dedukci Holmes dokončil s úsměvem na líci.

,,Páni..."

Vydechnu.

,,Ehm...tak tedy." Srovnám si brýle. ,,Včera jste mi něco slíbil. Chci to vědět."

,,Ano, a co?"

,,Vy víte co.Řekněte mi to..."

,,Sama nejlépe víte, co jsem vám včera řekl. Nic nebude objasněno do té doby, než mě od suď pustíte."

Opět ten jeho úšklebek. Z ničeho nic Sherlocka napadlo, že bude s pouty házet sem a tam, což vytvářelo nesnesitelné zvuky.

,,A jak vás mám asi od suď dostat?"

,,Vy jste doktorka, vy to musíte vědět."

Rachot od pout se stupňoval. Začalo mi docházet, že to dělá naschvál, aby mě naštval.

,,Prosím, můžete toho- můžete toho nechat??"

Vyjedu po něm.

,,A čeho?"

To už nejde. Zvednu se od stolu a zabouchám na železné dveře.

,,Co pak slečno?"

,,Prosím vás. Mohly by jste mu sundat ta pouta ? Prosím. Nedá se to vydržet."

Policisté na sebe pohlédli.

,,Dobrá, ale budeme s vámi v místnosti."

,,Souhlasím."

Policisté tedy k němu přistoupily a zbavili ho okovů.
Sherlock se ušklíbl.