Sherlock And Kate Hadler: How The Becobe A Psychovath

#9 Nový přítel?

Pohled Katie:

Je vcelku zajímavé sledovat někoho vrtět se v nesnesitelné křeči. Musím uznat, že mě to v celku i vzrušilo, když se tam Sherlock jen tak válel. No jo no... Myslím že každého, kdo by byl na mém místě, by uspokojoval pohled na v bolestech svíjejícího se Sherlocka.

,,D-dost!"

Zaskučel.
Hmm. Asi bych už vážně měla přestat, nebo mi tu po něm zbyde jen teploučká mrtvolka. V lepším případě by po něm zbyla jen loužička žluté tekutiny, kterou by ze sebe nechal vytéct.

Pustila jsem knoflík a pohodlně jsem se usadila do hnědého křesla s polstrovánímy lenochy. Sherlock lapal po dechu. Namísto toho abych mu pomohla, tak jsem šáhla pro pero a sešit a čekala.

,,Nechápu... Jak... Mohli... Prohlásit... Že... Si... N-nejlepší psycholožkou v Londýně."

Myslím že kdyby měl Sherlock v sobě jen o malý kousek méně slušnosti, tak by se na místě pozvracel.

,,Jak jsem říkala. Buď mi začnete odpovídat na otázky, nebo v té naší hře budeme pokračovat i dále."

,,Nic takového si neříkala..."

,,No tak to říkám teď... Sednout!"

Přikázala jsem mu a on jako poslušný hafánek usedl do křesla naproti tomu mému.

,,Dobrá... Tak co chceš vědět?"

Zeptal se ještě udýchaným hlasem.

,,Dobrá tedy, tak za prvé: kdo je váš bratr, když dokázal odvolat celou policii ?"

Sherlock protočil očima. Bylo na něm vidět že chce zase odejít. Vzala jsem do ruky destičku a nastavila jí na něj.
   Sherlock zvedl ruce na náznak že se vzdává a vykulil na mě oči.

,,Klid holka. Já jsem chtěl jenom sesbírat ty sušenky. Mohu?"

Kývla jsem. Rychle je vrátil zase na talíř a opět si sedl na své místo.

,,Tak tedy abych to už měl za sebou. Můj bratr je členem nejvyššího spolku Britské vlády, což znamená že jakákoliv křivda vůči mě bude potrestána."

,,A tedy... Naváží na svou již zmíněnou otázku. Proč jste byl tedy v blázinci?"

Sherlock zavřel oči, dal si do pusy sušenku a začal jí chroupat.

,,Můj bratr si myslí, že by mi neuškodila drobná komunikace s lidmi vašeho intelektu a... Že by nebylo k zahození kdybych se prý trošku srovnal."

Otevřel oči a spokojeně si vsunul do úst pět sušenek.

,,Na jeho místě bych udělal to samé."

  Špitla jsem a pokračovala v otázkách.
Vyptávala jsem se ho na vše možné. Po hodině plné ztrastí a šťourání se Sherlockovi v hlavě, jsem konečně usoudila že bych mu už mohla ulevit, proto jsem se zvedla a řekla mu, že už je po všem a že může jít zpět do pokoje.
   Sherlock se ironicky usmál a s poslední sušenkou odkráčel do pokoje.

Stejně jako on jsem vstala a také zamířila do pokoje. Byl malý ale útulný. Sedla jsem si na postel a pohladila ji. Matrace byla příliš měkká, nelíbilo se mi to. V tuto chvíli mě to ale moc nezajímalo.Bylo půl desáté večer a já jsem už byla vyřízená.
   Rychle jsem se převlékla do noční košile a v tu ránu jsem usnula.

Opět jsem se dostala do říše fantazie. Plula jsem na samém dně nekonečných oceánů, létala nad těmi nejvyššími horami a...

Z krásného snu mě vytrhl jakýsi pištivý zvuk, který se linul z obývacího pokoje. Hmm někdo tu porušil zákon.

Ušklíbla jsem se a podívala se na hodiny. 7:32.

Docela brzo na mě. Můj obvyklý budíček o víkendu bylo tak v jednu hodinu odpolední. No nic. Rychle jsem vstala, oblékla si župan a šla se podívat co se děje.

Hned co jsem vešla do obíváku jsem uviděla u dveří Sherlocka, svíjejícího se v křeči. Přísahám na život svého štěněte, že jsem na Sherlockovích černých kalhotech viděla lesknoucí se kapky jakési tekutiny. Že by to po druhé už nevydržel?

Rychle jsem si doběhla pro disk a vypla alarm a zároveň i ulevila Sherlockovi.

,,Já vám říkala ať neporušujete pravidla."

Sherlock oběť zrychleně dýchal a vyvaloval na ně oči.

,,Vždyť jsem se toho krámu ani nedotkl!"

Zaječel na mě.

,,To sice ne, ale překročil jste hranici. Tak se nedivte že jste dostal ránu."

,,Ale vždyť si o žádné hranici nemluvila!"

Zase na mě zaječel.

,,No tak ti to říkám teď!"

Sherlock se pousmál.

,,Od kdy mi tikáš?"

Protočila jsem očima a jedním dlouhým krokem ho překročila. Hned co jsem z něj spustila svou pozornost, rychle se zvedl a odešel do svého pokoje.

,,Co tě vlastně dohnalo k opuštění bytu?!"

Zaječela jsem na něj tak, aby mě i přez dveře slyšel.

,,Měl jsem hlad a v lednici nic nebylo, tak jsem se šel zeptat paní Hudsonové, jestli nemá něco k zakousnutí!"

A no jo. Mi vlastně nemáme co k jídlu.

,,Dobrá tedy, dojdu nakoupit. Ale musíš mi slíbit že se z bytu ani nehneš!"

,,To mi nebude dělat žádný problém."

Řekl klidným hlasem když konečně vylezl s novými riflemy z pokoje. Ušklíbla jsem se. Aspoň mám důkaz, že se pan Holmes pochcal.

Také jsem se šla převléct. Můj dnešní outfit tvořily, černé Jeansi, bílé volné triko, černobílé Adidasky a černá kožená bunda se zlatými zipy.

,, Přibližně za hodinu jsem zpátky, tak se zatím nezabí."

,,A hele další sušenka!"

Ozval se jeho nadšený hlas. Povzdechla jsem si a vyšla z bytu. Zamkla jsem a otočila se směrem dolů ze schodů.

,,Pozor!"

Ozval se mužský hlas nesoucí se za vší tou hromadou krabic, která mě jen o pár centimetrů minula.

,,Jej promiňte, neviděla jsem vás."

,,To je dobrý."

Řekl muž a položil krabice na schody. Protáhl se v zádech a otočil se ke mě čelem.

,,Zrovna jsem se přistěhoval a tak vynáším krabice."

Aktivisticky jsem mu podala ruku a představila se.

,,Jsem Katie Hadlerová a vy jste ?"

,, Jim, Jim Fauer."

Po dlouhé pauze další kapitola, tak snad se bude líbit :333