Septiplier Jednohubky

Psycho

!!!!!!!VAROVÁNÍ!!!!!!!

Je to psycho, jak už název napovídá. Určitě tam nenajdete kytičky, duhu a jednorožce.

Myslím to vážně. Pokud nemáte zrovna dobrou náladu nebo si ji nechcete zkazit, nečtěte to.

A kdo si to chce i přes varování přečíst, směle do toho ^_^

_______

Zavřu oči. Zhluboka se nadechnu a vnímám. Krev mi hučí v uších, tep se zpomaluje, ruce se mírně třesou, svaly bolí od veliké námahy.

Naplnění, sytost a spokojenost mi proplouvají tělem a zaplňují mojí mysl.

Usměji se.

Nic se nevyrovná pocitu z vydařené práce.

Pomalu zvednu víčka a pohlédnu na scenérii před sebou.

Stojím ve velmi prostorném, útulném ale zvláštně zařízeném obýváku. Huňatý dvoubarevný koberec, který leží uprostřed místnosti, mění klapání bot na mírné čvachtání. Světle laděný gauč a křesla s abstraktními ornamenty jsou velmi nesouměrně a nepravidelně srovnané podél zdí, ale i tak lákají k usednutí. Zadní stěna je ze skla, kterou zdobí pavučiny prasklin od díry, kde velmi zvláštně a esteticky leží rozlomená knihovna z bílého dřeva. Kolem ní jsou rozházené barevné, převážně červené knížky, střepy skla a dalších dekorací, které krásně zaplňují prázdný prostor za hromadou krvavých, rozsekaných a různě pobodaných mrtvých těl mužů, žen a dětí.

Hotové mistrovské dílo.

Uslyším blížící se kroky. Samolibě se usměji.

„Cítíš to?" promluvím potichu „Tu vůni čerstvě prolité krve, která líně vytéká z ran a vsakuje se do koberce, ten mrazivý opar strachu, který stoupá z obličejů useknutých hlav, ten nezaměnitelný pach smrti, který pomalu zaplňuje místnost. Nevzrušuje tě to?"

Kroky se za mnou zastaví. Pak se ke mně přitiskne a své silné paže mi strčí pod tričko.

„Velmi." zavrčí hlubokým hlasem a přisaje rty k mé šíji. Zalapám po dechu. Jeho ruce začnou lačně předjíždět všude po mém těle a rozdmýchávat vášeň, která doutná hluboko v mém nitru. Zastavím ty dychtivé dlaně, otočím se k němu čelem a pohlédnu do jeho černých očí zastřených touhou.

Chytím ho za límec jeho červeno-černé kostkované košili a přitáhnu si ho blíž. Naše rty se spojí ve vášnivém polibku. Jeho chuť zaplaví má ústa a slast zastře mou mysl. Zamotám svoje prsty do jeho jemných červených vlasů. Zasténá. Rukama mi sjede přes záda na zadek a zaryje do něj nehty. Syknu a usměji se. Ví, jak na mě.

Vášeň začíná být k nevydržení. Tlačí na mě čím dál silněji. Neudržím rovnováhu a spadnu na hromadu rozsekaného lidského masa. Už tak zakrvácené oblečení nasákne ještě víc a přilepí se mi na kůži. Než se stačím vzpamatovat, sedne si na mě, přisaje se mi na krk a kousne. Zvrátím hlavu dozadu.

V mém rozmazaném zorném poli se objeví obrys něčí hlavy. S námahou na něj zaostřím. S nenasytnýma rukama po těle a hbitým jazykem a zuby na krku to jde těžko.

Je to hlavička malé zlatovlasé copaté dívenky, která na mě zírá svýma modrýma očima plnýma strachu a děsu. Usměji se, natáhnu ruku a oči toho roztomilého děvčátka zavřu. Jsou věci, na které by se děti neměly dívat, i když jsou mrtvé.

_______

Tak jo. Tak jste to zvládli, gratuluji. ^_^  Nebylo to tak zlé, ne? Možná jsem to trochu přecenila.

...

Anebo podcenila. Fakt nevím, já jsem na tuhle povídku dost pyšná a hodně jsem si jí ťuťala a piplala, takže mi to pak už nepřišlo moc morbidní.

V každém případě budu vděčná za pocity, reakce a kritku v komentech. A dejte mi prosím vědět, jestli byste chtěli další. Nemyslím pokračování, ale něco na tenhle způsob.

Na závěr bych chtěla poděkovat své Betě, která mi poskytla úžasné reakce při beta čtení Psycho a děkuji vám,  že jste si to přečetli. ^_^

PS: Chápu, jestli přestanete číst moje povídky a omlouvám se za případná traumata. A těm, co zůstali a i těm, kterým se to doknce líbilo, děkuji děkuji děkuji moc ^_^