,,Zvonečky.'' Odvětím zamyšleně.
,,Co?'' Zeptá se Jeremy a otočí se na mě.
,,Nenávidím zvonečky.'' Odpovím klidně.
,,Zvonečky? Každý musí mít rád zacinkání než přijde Santa.'' Odpoví Jeremy a usměje se.
,,No, je to hezká tradice, ale posledně se zvonečkem zacinkal táta a ten umřel den po Vánocích. Možná proto tolik Vánoce nenávidím.'' Řeknu a utřu si slzu stékající po tváři.
,,Viktorie... To jsem nevěděl. Pojď sem.'' Řekne a přitáhne si mě do pevného objetí.
,,Tak si tu vzpomínku pamatuj a převeď ji na šťastnou. Tvůj táta by určitě nechtěl, aby jsi nenáviděla ubohé zvonečky.'' Šeptne mi do ucha.
,,Asi máš pravdu. Táta se vždy tak šťastné usmíval a i já byla šťastná.'' Zamumlám do objetí.
,,Zvonečky patří tátovi a já mého tátu miluji, takže zvonečky miluji taky.'' Odpovím s brekem, ale se šťastným úsměvem.
Jo, jsme v Americe, takže proto Santa. Snad vám nevadí, že přišla i smutnější část :)
Ps: Já nevím jak vy, ale já tenhle příběh miluji. Ze všech mých se mi líbí nejvíce.
ČTEŠ
24 days✔️
Short Story,,Nenávidím Vánoce." Řeknu a zhnuseně nakrčím nos. ,,Jestli nenávidíš Vánoce, tak nenávidíš mě." Řekne chlapec za mnou. ,,Už to tak bude." Šetptnu a pokračuji v chůzi. ,,Dej mi dvacet čtyři dní a Vánoce si zamiluješ." Odvětí chlapec a podá mi ruku. ...
