Day twenty two

1.2K 202 21
                                    

,,Viděla jsi někdy soba?'' Zeptá se Jeremy, když jdeme po zasněžené louce k domu jeho babičky a dědy.
,,Ne a ani nechci.'' Řeknu tvrdohlavě a podívám se k nebi na snášející se sněhové vločky.
,,Proč?'' Zeptá se zmateně.
,,Já soby nemám ráda. Teda nikdy jsem je neviděla, ale koně nenávidím a myslím, že soby jsou stejní jako koně.'' Odpovím.
,,Tak to jsi na omylu.'' Šeptne a my konečně dojdeme k velkému statku.
,,Nejdříve ti něco ukážu.'' Řekne záhadně a popadne mě za ruku. Rozběhneme se k veliké stodole, kde následovně zastavíme. Jeremy mi přidrží dveře a pustí dovnitř. Poté i on projde a rychle za sebou zavře. Je tu příjemné teplo, takže mi hned zčervenají tváře.
,,To je sob?'' Zeptám se, když uvidím v rohu stát zvíře s parohama.
,,Ano.'' Šeptne.
,,Ten je tak krásný a roztomilý...'' Odvětím a pomalu začnu k sobu přistupovat.
,,Mohu si ho pohladit?'' Zeptám se nedočkavě.
,,Jasně.'' Zvolá a vezme mě okolo pasu. Oba k sobovi opatrně dojdeme a já natáhnu ruku, abych ho mohla pohladit po čumáku.
,,Je tvůj.'' Řekne a usměje se.
,,Cože?'' Zeptám se zmateně.
,,Ten sob je tvůj. Babička a děda ho našli zraněného v lese. Ve volné přírodě by nepřežil. Sob bude tu, ale patří tobě.'' Řekne nadšeně.
,,Děkuji! Děkuji a děkuji!'' Řeknu a skočím mu do náruče.
,,Tohoto soba miluji a jestli jsou takový všichni, tak miluji všechny soby.'' Dodám a políbím Jeremyho na tvář.

Alespoň nějaký polibek si dali, ne?

24 days✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat