Ahoj já jsem Lisa,je mi 16 let.Chodim na střední návrhářskou školu v New Yorku.Návrhářství mě baví nebo spíše bavilo.Teď ho nemám ráda.Ptáte se proč ? Tak já vám to vysvětlim....
Před měsícem mi zemřeli rodiče při autonehodě, dost mě to vzalo.Rodiče byli návrháři a já chtěla být jako oni.Měla jsem je moc ráda a měla jsem s nima dobrý vztah.
Po třech dnech mě opustil Adam, můj kluk.Byli jsme spolu osm měsícu.To mě taky dost vzalo.No....a co mě už úplně dorazilo tak to že mě opustil kvůli mé nejlepší kámošce s kterou to teďko táhne.Zkrátka je to tak jak se to říká.....v nejhorší době poznáš pravého přítele...nebo jak se to říká.A já poznala ten krutý svět a svině co v něm žijí....
Odloučila jsem se od lidí i světa.
Po dvouch týdnech v děcáku si mě adoptovala Sophie u které teďko bydlim a ona mě bere jako vlastní dceru.Byla jsem moc ráda že z toho útulku pro děti vypadnu ale ta radost mě přešla když jsem zjistila že budu bydlet u Patrika který bude jako můj nevlastní bratr....no....Patrik je nejlepší kamarád Adama.
A teď zase do přítomnosti...
S Patrikem moc nemluvim vlastně já nemluvim z nikým.
I když je na mě milej a hodnej,někdy se mě snaží rozpovídat ale marně...Patrik mě bere jako mladší ségru...Jsem uzavřená,ztratila jsem kamarády teda jestli se jim tak dalo říkat...Dřív jsem byla milá,hodná a vtipná...to se ale ve mě ztratilo.
Moje dení rutina je furt stejná a nemění se.....
Ráno- smutek
Odpoledne- vzpomínání a falešný úsměv
Večer- deprese...............Asi tak nějak to u mě chodí....
ČTEŠ
One Will Be Better [cz]
RomanceRáno- smutek Odpoledne- vzpomínky a falešný úsměv Večer-deprese a pláč Toto je dalo by se možná říct denní rutina 16 Leté Lisy. Potom co jí zemřou rodiče a opustí jí její kluk ve kterém měla oporu se psychycky zhroutí.Přestane vnímat svět okolo sebe...