One Will Be Better [cz]

Den jako každý jiný? Asi těžko...

U téhle písničky jsem psala tuhle kapitolu😉😇 mě ta písnička přijde tak trochu smutná, takže se to k téhle kapitole hodí. Takže pustit písničku !😃↑↑↑

Všude kolem mě je temnota,jen temnota... Zhroutim se k zemi a nechávám téct slzy v plném proudu po mých tvářích... Zvednu hlavu vzuhuru a spatřim v dálce světlo.Pomalu se postavim na nohy a rozběhnu se ke světlu... V tom slyším nějaké volání...volání něčího jména...volání mého jména...

,,Crrr...crrr...crr" rychle vylítnu do sedu a popadam dech,vypnu budík a utřu si své spocené čelo.

,,Byl to jen špatný sen,jen špatný sen." oddychuju a pomalu vylezam z postele. Jdu do koupelny abych splnila svou raní hygienu.V zrcadle si chvíli prohlížim kruhy co mám pod očima a pak si opláchnu obličej.

Z koupelny jdu do svého pokoje kde jdu rovnou ke skříni si vybrat oblečení. Ze skříně vyndam černé tričko,černé uplé jeany s dírami na kolenou a tmavě rudý svert co je dlouhý až pod zadek.

Už oblečená jdu do kuchyně kde už sedí Patrik a Sophie.

,,Dobré ráno Liso" Pozdraví mě usměvavý Patrik, nechápu jak to dělá, furt se usmívá.

,,Dobré ráno Liso, chceš odvést do školy?" pozdraví mě Sophie a zeptá se mě jestli nechci odvést do školy.Chvíli nad tím uvažuju ale na konec odmítnu.

,,Ne děkuju, půjdu pěšky." Odpovim ji jednoduše.

,,Dobře,tak já jedu ahoj." rozloučí se jede do práce.

Patrik jí svůj toast a přitom mě pozoruje. Znervózňuje mě a tak odcházim do předsíně kde se obuji a přes rameno si hodim tašku.Do uší si dam sluchátka a hudbu si pustim na nejvyšší hlasitost.

Když jdu přes přechod tak se nerozhlédnu.To byla chyba...
Proti mě se řítí velikou rychlostí auto,já jako smyslu zbavená stojím na místě neschopná se pohnout.Zavíram oči a připravuju se na tvrdý náraz ale v tom mě někdo strhnul ze silnice. Dopadla jsem na tvrdou zem a zasyčela bolestí která mi projela levou rukou. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila že na mě někdo leží. Pomalu jsem otvírala oči a spatřila jsem tmavovlasého kluka co měl kolem mě obmotané ruce.Podíval se na mě starostlivým pohledem.

,,Si v pořádku?" Zeptal se mě pomalu.
Jen jsem přikývla na souhlas.Tmavovlasý kluk se ze mě postavil a podal mi ruku,stále v šoku jsem se mu chvíli koukala na ruku.Nakonec jsem ji přijala jenže mi zase v ruce projela ta bolest. Znovu jsem zasyčela a podívala jsem se na ruku. Na ruce byla krvavá rána ze které stále odkapávala krev.Tmavovlasý kluk to asi pochopil a sklonil se ke mě. Vzal pomalu moji ruku a obvazal mi ji kapesníkem.

,,D- děkuju" vykoktam ze sebe.

,,Neděkuj, mimochodem jsem Sebastian a ty?" zeptá se mě a přitom mě pozoruje.

,,Lisa" odpovim mu a přitom pozoruju svoji ruku.

,,Dobře, ukaž pomůžu ti na nohy." Lehce jako bych nic nevážila mě vytáhne na nohy.

,,Děkuju." Poděkuju mu a jsem na odchodu ale on mě zastaví.

,,Počkej! Nechce s někam doprovodit?" zeptá se mile.

,,Ne děkuju,tak ahoj." odpovim mu a už odcházim ale ne do školy. Jdu domů, docela mě to vysílilo a navíc jsem ještě furt trochu v šoku.

Doma odhohim tašku do rohu pokoje, lehnu si do postele a během chvíle usnu...

Tak je tu nová kapitola po hodně dlouhé době, trochu smutmější a dramatnější😇😕.Mimochodem všem přeji hodně štěstí do nového roku 2017😃😇😄
Snad se bude líbit...Prosila bych nějaké ty názory do komentu, prosim 😊Tak zatím ahoj u další kapči😃😇