One Will Be Better [cz]

Nečekaná návštěva

Probudil mě hluk co se ozýval s kuchyně. Pomalu jsem vztala a podívala se na hodiny,škubla jsem sebou když jsem zjistila kolik je hodin.Bylo půl osmí večer, spala jsem skoro deset hodin! Šla jsem se podívat do kuchyně kde jsem spatřila Patrika jak vaří? On vážně vaří? No teda....to bych nečekala... Patrik si mě všiml a usmál se na mě.

,,Aaa šípková růženka se nám probudila,těžký den?" zeptal se mě.

,,Jo." odpověděla jsem mu a furt na něj udiveně koukala ten si toho všimnul.

,,Jestli se ptáš proč vařim, tak to je kvůli tomu že máma nepřijede protože musí zůstat v práci a navíc budeme mít návštěvu." jen přikývnu a  jdu zpátky do pokoje.

,,Jestli nechceš nemusíš s náma večeřet." Jen přikývnu a vděčně se na Patrika podívam.Jsem ráda že mě pochopí a vždy mi odpoví na otázky co mám v hlavě a já tak nemusím mluvit.

Když dojdu do pokoje tak si zalezu do postele a přemýšlím co budu dělat.Vzpomenu si že mám rozečtenou knihu.Ale je tu problém..... Tu knihu mám v kuchyni takže si pro ní musím dojít.

Pomalu a skoro neslyšně vyjdu z pokoje a jdu do kuchyně,odbočim do prava a do někoho narazim. Spadnu přímo na zadek.Syknu bolesti a podívam se na člověka do kterého jsem omylem narazila.Nemůžu uvěřit svým vlastním očím a jak to vypadá ta osoba je na tom asi stejně.

,,Liso? Co ty tu děláš?" zeptá se mě Sebastián. Než stihnu odpovědět přiřítí se k nám udivený Patrik.

,,Vy se znate" zeptá se a prohlíží si nás od zhora dolů.

,,Jo zachránil jsem Lise dneska život."
Odpověděl rovnou i za mě a tak jsem tam dál stála jak tvrdé Y.

,,Jak to myslíš?" zeptal se nechápavý Patrik.

,,No...na Lisu se řítilo auto a já ji strhnul na stranu." Vysvětlil mu jednoduše Sebastián.

,,Ahá....tím ses mi nepochlubila."  jen jsem sklonila hlavu k zemi a prohlížela si nohy.

,,Hlavně že se ti nic nestalo." Dodal Patrik a obejmul mě.

,,A teď mi zas něco vysvětlete vy..."  Patrik a já jsme se podívali ma sebe a potom na Sebastiána.

,,Vy spolu chodíte?" Přísahám že kdybych měla něco v puse tak to vyprsknu, tahle otázka mě zarazila a Patrika nejspíš taky.

,,Ne,Lisa je moje nevlastní sestra." odpověděl rovnou i za mě.

,,Aha,nevlastní?" zeptá se Sebastián zas udiveně.

,,Jo,nevlastní. Lise zemřeli rodiče a moje máma ji adoptovala,je to super ségra.Sice věčně mlčenlivá ale i tak fajn." usměje se na mě Patrik a já při vzpomínce na rodiče obrátim hlavu stranou a zadržuju slzy.

,,To sem nevěděl, je mi to líto, promiň neměl jsem se ptát." Podívá se na mě Sebastián se smutkem v očích ale ne s tím falešným smutkem,podívá se na mě pravým smutkem v očích jako by to někdy zažil.

,,To je dobrý." odpovim mu tichým hlasem.

,,A co ruka? Je v pohodě?" Na tu bych úplně zapomněla.Podívala jsem se na svou zraněnou ruku a zjistila že ji mám furt o vázanou kapesníkem od Sebastiána.

,,Jo,je to lepší." odpovim mu krátce.

,,Dobře, no...tak já už půjdu tak zatím ahoj."

,,Ahoj." Rozloučíme se oba se Sebastiánem a já odcházim zpátky do pokoje,sednu si na postel a začnu si číst knížku...

Tak je tu nová kapča😊😄 doufám že se bude líbit😇je sice trochu o ničem ale co teprve se to rozvíjí.... Tak ahoj příště😊😄😇