Vánoce, Svátky klidu

Ponožky

֎֍12.12.֍֎

"Pověs ty ponožky, ať už máme klid," zabručel Finn.
"No tak, synu, nemáš radost z nadšení našich dětiček?" zasmál se provokativně Grant a prohlédl své výrostky, které poskakovaly okolo Grace a málem žebraly o pověšení vánočních ponožek s jejich jmény. Na krbové římse již visely ponožky se jménem každého člena rodiny Davisů a Franka a jen děti si ještě musely užít přemlouvání.
"No já nevím... zasloužíte si to vůbec?" natahovala Grace a výchovně si založila paže na prsou. Zatímco Tess zbrkle přikyvovala, Tobi se drbal v hlavě přemítaje nad svými hříchy celého roku. "Ve střední Evropě mají velmi krásné zvyky," pousmála se a dřepla si před děti. Ty tázavě zkroutily obličejíky. "Každý rok, den před svátkem svého jména, vychází do ulic Mikuláš doprovázený od anděly a čerty. Chodí od domu k domu a rozdávají sladkosti," vysvětlovala s milým úšklebkem, "Ale pokud Mikuláš zjistí, že děti byly po celý rok zlobivé, neposlouchaly své rodiče a dělaly nepořádek, vyzve Mikuláš čerty a ti děti pořádně potrestají. Zatímco ti hodní dostávají sladkosti, hračky a ovoce, těm zlobivým zůstává jen uhlí a zmalované tváře." Tobi I Tess zaklapli svá ústa a vystrašeně kulili oči. "Takže se ptám znovu: Zasloužíte si to?" zeptala se. Vyměnili si nejisté pohledy, načež se otočili ke svým rodičům. Frank se nemohl neusmívat. Již od jeho příjezdu panovala dokonale ideální spokojenost. Poznával všechny členy rodiny. Nora byla zcela jistě po Evelyn, Finn zase po otci, ačkoliv velmi rád žertoval, Grace je něco mezi manželi Davisovými. Katherine je naopak od Finna tichá, klidná, smířlivá, ale stejně sympatická a pečující, milující. Pořád si ale nedokázal odpouštět pohledy Graciným směrem. Krom svého zevnějšku, byla krásná I uvnitř. Hlásala svou vnitřní krásu stejně jako ženské časopisy. Měla svůj svět, řekl by. Všiml si, že jí velmi záleží na vlastním názoru, I když si k srdci bere rady ostatních. Že je vše, jen ne sobecká, impulzivní a lhostejná.

"Baví tě všechny děsit?" optal se Finn a přijal Tessino objetí s lítostivě našpulenými rty. Grace se zvedla na nohy a převzala si ponožky od Tobiho, načež ho podrbala ve vlasech.

"Neděsím je. Je třeba naše drahoušky seznámit s tradicemi jiných zemí, budou mít pak širší obzory," zazubila se a posadila se na gauč mezi Finna a Noru.

"Jen aby je neměli tak široké jako ty," podotkl Grant a poškrábal se ve svých vousech. Přimhouřila oči a podívala se na něj.

"Tati, vždyť jste byli první roky rádi, když jste se mě mohli zbavit," ušklíbla se a zavzpomínala na moment, kdy poprvé oznámila odlet na sever Evropy. To byly časy...

"Jo, ale to jsi ještě necestovala na druhou stranu světa," upřesnil Grant přísně a sám si vzpomněl na neustálé starosti jeho ženy a Graciny matky.

"A kdo jí kupoval volné kilometry na letadlo?" přidal se Finn s použitím velmi zvědavého podtónu, jímž jen podtrhl paradoxní situaci. Grant svraštil své husté obočí. Někdy si říkal, že je Finn bystřejší, než ukazuje, pacholek jeden.

"Aby ses taky hned ke všemu nevyjádřil."
"Dobře, dobře. Nerozjíždějme další diskuzi o mých zálibách a cestách." Do obýváku vešla Evelyn a odložila tác se zákusky na konferenční stolek. K pochoutkám se ihned seběhl Tobi s Tess jako včely na med. Grace jim věnovala laskavý úsměv a skrčila nohy pod sebe. Pocítila na sobě Frankův pohled, seděl naproti v křesle, ale odmítala se na něj kouknout. Polilo ji horko. Poznávala pocity I bez zbytečných tělesných úkonů, které jí jen připomínaly její zahleděnost. Musela si přiznat, a také to udělala, že se jí Frank líbí. Stávalo se jí, že se v krátké době doslova zahleděla do nějakého muže, dělo se jí tak na cestách. Ale díky vědomí, že je to v podstatě jen dovolená, si uvědomovala, že I kdyby chtěla, nevznikl by žádný závazný vztah. Ale s Frankem by měla více možností... Nebo jí také jen začaly řeči rodiny lézt do hlavy všemi otvory. Byla-li by to láska tak jako tak, nechtěla se unáhlovat. K této možnosti však byla velmi skeptická.
"Po obědě volala paní Williamsová a všechny nás pozvala na každoroční vánoční ples," oznámila Evelyn s širokým úsměvem a spojila si ruce za zády. Nikdo se netvářil příliš nadšeně, ale jen Grace téměř zoufale zkroutila svou tvář. Ples... Ples znamenal všechny jejich známé z městečka, znamenal vymezené společenské chování, nucené řeči a vzpomínání na staré dobré časy. Znamenal spoustu lidí, znamenal šaty. Plesy paní Williamsové byly společenskou událostí roku a odmítnout pozvání bylo naprosto nepřijatelné. Nesnášela plesy, bály, večírky. Nenáviděla se za to, jak se musela přetvařovat, usmívat se a všem vykládat, jak moc šťastná je. "Ples bude čtrnáctého za dva dny." Pokud si Grace myslela, že je bezradná, byla nyní zahnána do kouta. Byla by schopna uhrát na pár dní těžce nemocnou? Zatímco Grace tíživě přemítala nad možnostmi volby, Nora byla u vytržení. Milovala bály a zvláště ty paní Williamsové. Znovu se viděla se starými přáteli, známými, mohla si se všemi nerušeně popovídat, mohla tančit, bavit se. Trochu ji zamrzelo, že s ní není Clyde, ale rychle si připomínala, že její muž dělá jen svou práci, která ho baví. Finn přemýšlel, jak se jen vzdálit od ostatních spolu s Katherine a pokud možno nepozorovaně odejít. Nic víc jej netrápilo.

"Nemám oblek," svěřil se po výměně názorů Frank Grace. Po pár dnech u něj opět spatřila jasné obavy a znepokojenost.
"Franku," oslovila ho, přičemž nechala jeho jméno překulit si několikrát na jazyku, "Věř mi, že toto tě může trápit nejméně." Když jeho sklíčený výraz neustupoval, pokračovala ona, "Uleví-li se ti, sama ty plesy nesnáším." Cukl mu koutek úst.
"Vůbec nechápu proč," trhl rameny a opět se objevil ten lišácký úsměv, který by snad mohla považovat za flirtující.
"O můj bože!" zvolala Evelyn a pospíchala k rádiu s fanouškovským záchvatem. Grace se popadla za srdce a hluboce vydechla. Frank se také polekal, stejně jako každý jiný. Jakmile se domem roznesl hlas Franka Sinatry, bylo všem krom Franka jasno. Grace se úlevně pousmála.

"Ještě někdy mi zkusí říct, že z ní budu mít infarkt a připomenu jí tyhle záchvaty," zaslíbila si.
"Neomdlíváš?" optal se Frank s veselou tváří.
"Měla bych?"

"Bledneš," konstatoval a naklonil tvář k ní. Bledost byla ta tam, když se začala nekontrolovatelně červenat.

"Ty jsi patolog... Až se mnou bude něco špatně, myslím si, že to poznáš," pousmála se výmluvně a ovívala se rukama. Modlila se, aby si nevšiml jejích rudých tváří. Viděla každý detail jeho obličeje- každou světlou pihu, každou nenápadnou vrásku kolem očí, šedou hloubku jeho očí a snad bohem tesanou tvář. Měla slabost pro vysoké muže. Měla chuť dotknout se jeho hnědé kštice a nechat si jeho vlasy proklouzávat mezi prsty. "Jsem v pohodě," ujistila ho a svěsila paže. Pak se otočila k matce a otci, kterého paní Davisová přinutila vstát a aspoň trochu si zatančit na hravé tóny písně velikána a Evelynina oblíbence, "Frank Sinatra, máma ho miluje," osvětlila a podívala se zpět na něj.

"Má skvělý vkus," nedokázal si odpustit svůdný tón a jakýsi náznak v jeho výrazu. Opět ji polila červeň.

"To jo," přikývla nejistě, zírajíc mu do očí.