Vánoce, Svátky klidu

Strom

֍֎19.12.֍֎

"Dobré ráno," zašeptala Grace, když otevřela své oči a ihned jimi vyhledala druhý pár světle šedých.
"Dobré," odpověděl Frank a nechal se něžně políbit na tvář. "Krásko," oslovil ji. V tu chvíli málem vyskočila z kůže, přivřela oči a nechala si sladce doznít tón jeho hlasu v uších. "Dojdu se převléct a půjdu na snídani. Hm?" pokračoval. Grace chvíli zabralo, než Frankova slova doputovala až k ní a jejich význam jí zcela usedl v mysli. Ovšemže nechtěl, aby hned všichni věděli.
"Dobře," pousmála se a nechala ho vstát. Než s úsměvem odešel z pokoje, dusila svůj radostný úsměv pod pokličkou naoko nenuceného milého úšklebku. Když se však za Frankem zabouchly dveře, pára z onoho hrnce smíchu odhodila pokličku a Graciny koutky rtů se velmi široce roztáhly a dlouho, dlouho se nechtěly přiblížit zpět k sobě.
Až poté, co se oblékla do šedých legín a modrého svetru a vyšla ke kuchyni, pára postupně vyprchala, až zůstal jen ten vlídný úsměv typický pro Grace Davisovou. Byla překvapena, podle všeho vstávali první, ovšem hned po Grantovi, který trpěl již pár let nespavostí. Už chtěla s radostí vletět do kuchyně a šířit svou dobrou náladu, když se za rohem kuchyně zasekla.

"Jsme přátelé," zaslechla Franka. Slila ji ledová sprcha, ale trpělivě čekala dál.
"To já nepopírám, Franku, jen chci vědět, co s mou dcerou... Jaký máte mezi sebou vztah." Pan Davis očividně vyslýchal. Ale v nesprávnou dobu. Chtě nechtě, Frankova slova se jí dotkla, přeci jen vztah mezi přáteli vypadá jinak. Alespoň podle ní. A jestliže mu šlo jen o jedno, pak jejich "přátelství" nemělo smysl. Sic věděla, že by neměla, posečkávala ještě schovaná.
"Pane Davisi, Grace je sympatická mladá krásná žena, ale jsme jen přátelé. Nic víc mezi námi není." Další mrazivá vlna jí přelila záda. Nechtěla už raději slyšet víc, sebrala se, pevně semkla čelisti a vešla.

"Dobré ráno," pousmála se na svého otce a posadila se vedle něj ke stolu naproti Franka, jemuž věnovala krátký jestřábí pohled.

"Dobré, Grace," oplatil Grant s úsměvem. "Vyspala ses?"

"Vcelku dobře. I když by to mohlo být lepší," řekla a natolik ztvrdila svůj výraz, až nechybělo příliš a vysklila by okna. Grant nechápavě a hlavně pro jistotu pokýval hlavou a věnoval se snídani. Kdežto Frankovi došlo, proč najednou Grace tak obrátila svou náladu. Slyšela ho.

֍֎֍֎֍

"Božínku, Grante!" vydechla udiveně Evelyn a sepjala dlaně k sobě, usmívajíc se na příchozího manžela a vánoční stromeček.
"Tohle není stromeček," zavrtěla hlavou nechápavě Nora s pootevřenými ústy podobně, jako ostatní.
"Ani stromek," souhlasil Finn.

"Tohle je strom." Gracina poznámka byla ovšem nejvýstižnější.

"Měli bychom se dát do zdobení, ať to do půlnoci stihneme," pleskla rukama Evelyn. Zatímco Frank s Finnem upevňovali strom do stojanu a Nora je dirigovala, hleděla Grace na šedookého jako na vraha. Přátelé, jenom přátelé, nic víc. Říct, že se jí to dotklo, by byla velmi slabá slova. V Grace doslova vřela krev. Normálně by ji to tolik nerozrušilo, nerozzuřilo, ale tím, že to řekl zrovna on... Již párkrát slova Jen přátelé slyšela a párkrát se cítila ublížená. Nyní ale pár vět vyloženě bolelo. Bylo-li to tím, že svůj ortel vyřkl zrovna Frank, nevěděla jistě. Byla si však jistá tím, že události nenechá jen tak. Ať už jí šlo o jakousi pomstu- přeci jen se s ní líbal a spal v jedné posteli- nebo nutnost dosáhnout svého, levý koutek jejích růžových rtů se stočil prudce nahoru.

֍֎֍֎֍

Tobi a Tess rozbili spoustu baněk. Bohužel a naneštěstí pro Evelyn, také spoustu drahých a dlouhá léta sbíraných baněk. Zdálo se, že tento rok jsou vnoučátka rozjívená víc, než obvykle. Ničemu nepomáhal Finn, který s dětmi vyváděl hlouposti, za což od ostatních sklidil několik poznámek. Nic nového, klasika. Grace se snažila usmívat a Franka si nevšímat. Bylo jí ukradené, jestli bude vypadat jako hysterická mrcha s příliš vysokým sebevědomím, věděla o sobě, že je pravým opakem. Ale to ráno si měl promyslet, co řekne. Však také Grace pozoroval. Nevěnovala mu jediný pohled, jediný kratičký oční kontakt, jímž by vyjádřila, jak moc špatně na tom je. Mlčící žena, je nebezpečná žena. Co si mohl nalhávat. Litoval svých slov, ne že ne. Grace ublížit nechtěl, neodvážil by se dotknout jejích citů. Ale co čekala? Řekl to před jejím otcem a být tam ona, alespoň by se pokusil přeformulovat svá slova jinak. Grace se mu líbila, její polibky také s ním dělaly mnoho věcí a vzbuzovaly v něm různé emoce. Touhu, něžnost mimo jiné. Přesto se nyní tvářila jako ledová královna. Lehce se pousmál, nešlo jí to. Určitě ne tak jak si představovala. Sic mu nevěnovala jediný pohled, její výraz občas prozradil její opravdové pohnutky. Ne, nic jí nezazlíval. Ale Grace rozehrála větší hru, než si myslela.

֍֎֍֎֍

To také dokázala ještě téže noci, kdy nejmladší a naopak nejstarší Davisové utekli na kutě a nechali střední vrstvu bavit se. I Grace se odreagovala, připila si a smála se. Frankovi se však stále nevěnovala. Ale právě ona a další dvě dámy opustily kuchyňský stůl první a rezignovaně odešly spát.
"Co se stalo?" zeptal se Finn Franka poté, co osaměli.
"Co tím myslíš?" opáčil Brit a upil ze sklenky. Finn podezřívavě nakrčil čelo a hlavu naklonil na stranu. Rozhodně se něco mezi nimi událo.
"Co se stalo s Grace," konkretizoval otázku. Přísahal, že jestli jí někdo ublíží, tak...

"Urazila se podle všeho," odpověděl a povytáhl jedno obočí. Jak jinak to měl nazvat? Uražení bylo dokonale výstižné.

"Cos jí řekl?" vyzvídal Finn. Už byli na tak dobré cestě. Minulý večer mu hned bylo jasné, kam se Frank odebral. Ale události si mohl jen domýšlet, což bylo zřejmě tím nejhorším možným.
"Grace jsem neřekl nic, ale dozajista slyšela můj ranní rozhovor s vaším otcem." Finn zasyčel skrz zuby.

"Výslech, co?" Frank jen přikývl. "A neprošels," odtušil. Zavrtěl hlavou.

"Tedy u pana Davise možná. Ale jakmile ona zaslechla slovíčka my a přátelé v jedné větě, tak..."

"Nemusíš pokračovat," zadržel ho Finn. "Víš, Grace je skvělá ženská, ale jako každá má také pár horších vlastností. Je žárlivá, přecitlivělá a v našich poznámkách nachází až příliš náznaků, které si, bohužel, vykládá špatně a předčasně." Frank stáhl rty do tenké linky a zamračil se na jantarovou tekutinu v křišťálové lahvi. "Tedy, pokud jsi to tak myslel, pak to pochopila špatně..." dodal.

"Já ani nevím, jak jsem to myslel. Známe se již víc než dva týdny a já jsem si ji opravdu oblíbil, ale jsem muž a jsem zmatený."

"Drahý příteli, ale ty jediný musíš vědět, jak na tom jste." Měl pravdu.