Vánoce, Svátky klidu

Do půlnoci

֍֎18.12.֍֎

Ještě večer necelého týdne před Vánoci již balila dárky. Frank jí dal za pravdu, že do Vánoc se svého obvázání nezbaví. A dárky měl za ni balit kdo? Jen co se osprchovala a převlékla se do pyžama, odhodlaně popadla roli balícího papíru a všechny nakoupené věci si shodila na podlahu. V obýváku probíhala dlouhá, snad nekonečná debata na téma, které raději zapomněla a upřímně nelitovala, že odešla "spát". Ale nedlouho potom už nadávala a vztekala se. Krom nepřetržité bolesti vystřelující z prstu nebyla až tak zručná a trpělivá, aby jen tak v poklidu zabalila celoročně sbírané dárečky do balícího papíru a užívala si nijak zázračné ticho. Půl hodiny se trápila, ztrácela zbytky své trpělivosti, když se zaťukáním na dveře vešla její záchrana. Zoufale zvedla pohled k Frankovi. Musel si určitě pomyslet, že v těch kopách barevného papíru, s rozcuchanými vlasy a unavenýma očima vypadá bezradně ještě víc.
"Jdu ti to převázat a nesu prášky od bolesti," pousmál se a sedl si na zem naproti ní. Unaveně se usmála a přiznala si, že společnost potřebuje.
"Děkuji," šeptla po chvíli a prášky zapila vodou. "Už mi z toho hrabe. Nečekala bych, že budu bez levé ruky takhle bezradná. Málem jsem se ani neumyla," zasmála se zavrtěla nad sebou hlavou. Zadoufala, aby zůstal déle, než jen co převáže ruku.
"Chce to tak dva týdny, než se kloub uzdraví a potom začít s rehabilitacemi... Stejně si myslím, že bys do té nemocnice měla jet," dodal s nepředstíranou starostí a opět ta vráska mezi obočím zaujala její pohled. Grace se donutila k malému vlídnému úsměvu, téměř dojatá, a poposedla blíž k němu.
"Já vím, máš pravdu. Jen nechci týden před Vánoci trávit v nemocnici plné lidí," řekla podmračeně a zadívala se na své ruce. Frank začal pomalu odvazovat obvaz, přičemž se jí dotýkal jemně a opatrně. Byl příjemný pocit sledovat, s jakou pečlivostí odmotává obvaz.

"Bojíš se doktorů?" zeptal se, když ticho začalo být až příliš dlouhé, a usmál se s očima upřenýma pod své ruce. Že by mu zrovna vadilo, se říct nedalo, jen chtěl s Grace mluvit. Líbil se mu její hlas, tak smířlivý, zpěvavý, altový, dobře se poslouchala.
"Bojím se asi tak stejně jako ostatní. Není na tom nic," ušklíbla se. "Jen nemám náladu procházet smradlavé sterilní bílé chodby a koukat na lidi, kteří nebudou mít tolik štěstí, aby trávili svátky s rodinami."

"Jsi hodně empatická, že?" optal se krátce zvedl oči k ní. Cukl jí koutek úst.
"A většinou jsem na to doplatila... Nebýt mých empatií, asi bych trčela doma a máma by mohla být v klidu," řekla potichu a dlouze vydechla. Skoro jakoby vydechla všechnu tíhu, která ji stahovala k zemi. "Někdy mám prostě problémy odvázat se od svých pocitů. Často se k lidem vážu jen po pár dnech, soucítím s nimi a hned se jim pokouším pomoci. Na první pohled to nevypadá jako nic špatného, ale po delší době začneš zjišťovat, že jsem na tom opravdu špatně." Volnou rukou si žmoulala lem svetru. Ztrácela se ve svých vzpomínkách tak, že ani nevnímala bolest v nateklém, zmodralém ukazováčku a bloumala myšlenkami.
"Otok se pomalu zmenšuje," pousmál se Frank a začal omotávat prst nanovo. Grace však popadla nostalgická melancholická nálada a Franka neposlouchala. Propadla se tak hluboko do přemýšlení, až se nezmohla na nic. Byla smutná, najednou v podstatě z ničeho. Frank také mlčel, snad část své melancholie přenesla I na něj. Když obvaz stáhl a jeho konec zastrčil, aby se neuvolňoval, obrátil svůj pohled k její lehce sklopené tváři. Očima probodávala svou ruku.
"Grace, jsi v pořádku?" optal se tiše a vzal jí ruce do dlaní. Oči se jí zaleskly.
"Už mě to nebaví, Franku. Chci žít normální život, ale neumím to. Neumím si to ani představit. Nevím, jaké to je, zůstat na jednom místě, udělat si z bytu domov... Proč tě tím vůbec zatěžuju," pousmála se a pohlédla mu do očí. Stejně nás nic nečeká, dodala v mysli, avšak mlčela.
"Chceš si o tom promluvit?" Horlivě zavrtěla hlavou.

"Nechci nic kazit. A hlavně mi nevymlouvej, že bych nic nekazila. Oba víme, že bych měla pravdu já. Jen mě, prosím, přiveď na jiné myšlenky," pousmála se a poposedla blíž k němu. Frankův mozek okamžitě vyslal signál, cukly mu ruce, čehož si naštěstí nevšimla. Hned ho totiž napadlo, k jakým myšlenkám by ji velmi rád přivedl. Ale nechtěl nic uspěchávat a viděl na ní, že si sotva vyložila svá slova stejně jako on. Hold asi uvažoval víc jako chlap, než dával najevo.

"Tak co bys chtěla dělat?" zeptal se, postavil se a pomohl na nohy i Grace. Násilím potlačila svou depresivní náladu do ústraní a široce se na něj usmála.
"Hele, nejdřív bych byla opravdu vděčná, kdybys mi pomohl s těmi dárky." 

A tak Frank s Grace balili další hodinu, přičemž si povídali. Ke každému dárečku dodala krátké povídaní ze země, odkud si ho přivezla. Noře vybrala mexické pončo, Tobimu přivezla hračku z Islandu, Tess panenku z Itálie, mámě a tátovi deky z Norska. Každému něco. S posledním zabaleným dárkem se posadili na její postel a pokračovali s vyprávěním.

"Dáváš přednost Beatles nebo Rolling stones?" Frank zamyšleně nakrčil čelo a s poněkud omluvným a raněným výrazem odpověděl: "The Rolling stones."
"O můj bože," zhrozila se. "Valící se šutry před Broučky? To nemyslíš vážně!"
"Ptala ses," zasmál se Frank.
"Ale....Beatles? To bolí i mě!" smála se spolu s ním.

"No a ty? Jaký je tvůj názor na americké slavné country?" Důležitě vystrčil bradu a naklonil při tom hlavu na stranu.
"Chceš slyšet vlasteneckou nebo upřímnou odpověď?" povytáhla obočí.
"Upřímnou, ovšemže," zamračil se a povytáhl jeden koutek úst. Okamžitě si ten úsměv zamilovala. Trochu dravý, svůdný, sexy... Kousla se do spodního rtu a na moment zavřela oči.

"Upřímnost bolí... Jasně, že se najde pár výjimek, ale většinou musím přeladit rádio, jakmile se ozve banjo, kytara, basa a housle."
"Styď se!" Zvedla ruce do vzduchu a dlouze kývla hlavou.

"Omlouvám se," řekla. Sekundu na to oba zmlkli a otočili tváře k sobě. Jejich úsměvy dozněly, nastalo ticho a upřeně si zahleděli do očí.

"Měli bychom spát," šeptl Frank. Ona ucítila jeho teplý dech tančící na své tváři a zavřela oči. "Bude půlnoc." Natáhla se k němu a něžně se přilepila k jeho rtům. Frank si ty její vzápětí přivlastnil a s paží kolem jejího pasu si Grace přitáhl k sobě, načež ji položil na záda a opřel se rukama vedle jejích boků. Jednu nohu zamotala do jeho a ruce mu omotala kolem krku, věnujíc se jeho polibkům, z nichž málem šílela. Zůstali jen u polibků, což oběma stačilo. Vystačili si jen se rty toho druhého. Když se Frank kousek odtáhl a přiložil jen rty k jejímu čelu, usmála se. Nepotřebovala víc. Položil se vedle ní a nechal ji, aby se k němu těsně přivinula do objetí.
"Zůstaneš tady?" optala se po chvíli, kdy jen v tichosti leželi jeden vedle druhého a poslouchali tep jejich srdcí.
"Mám?"
"Prosím," vydechla s úsměvem.