Vánoce, Svátky klidu

Den poté

֍֎27.12.֍֎

Drnkání ukulele Grace vytrhlo z příjemného poklidného spánku. Kdyby na svých zádech necítila Frankův hrudník nadzvedávající se dechem, jenž ji hřál do vlasů, a jeho paži omotanou kolem svého pasu, vyletěla by za dveře a malého Tobiho by i s tím proklatým nástrojem vystrčila na mráz. 
"Čí to byl nápad?" zamručel rozmrzele Frank a dlaní Grace přejel po břiše, načež jí na každé pídi těla naskočila husí kůže. 
"Hm." Otřásla se a spokojeně, možná i víc, se usmála a zavřela oči. Již byla plně přesvědčena, že se Frankovy blízkosti jen tak nenabaží a nevzdá. "Finnův, koho jiného," vydechla po chvíli a zády se těsněji natiskla k němu. Frank pevněji sevřel její pas, naklonil se a špičkou špičatého nosu jí přejel po linii čelisti. 
"Co jsem si mohl myslet," zašeptal a usmál se, když koutkem oka zahlédl, jak si skousla spodní ret a křečovitě zavřela oči. Nemohl si odepřít ten dokonalý pocit vědění, že tohle dělá právě kvůli němu. Ačkoliv podle všech byl upřímný, galantní, společensky zdrženlivý muž, což si o něm myslela i Grace, měl své choutky jako každý jiný. To však velmi mile uvítala, když cítila na svém těle jeho doteky, rty, šimrání dechu, úsměvy. Pokud by to bylo možné, dávno by se blahem propila do matrace a v lepším případě do jeho teplé pokožky, aby jej už jen nikdy nemusela opustit. Svou hebkou dlaní vyhledala tu jeho a naprosto beze slov si s ním propletla prsty. Volnou rukou ji hladil, laskal jím opěvovanou krásu a jemnost kůže jako samet. Celé dny by byl jen schopen zlehka bříšky jeho prstů mapovat ty dokonalé nedokonalosti. Své rty slabě přitiskl k její tváři a posečkal. Až poté co ucítil, jak se jí líčka zvedla v úsměvu, se o kousek odtáhl a shlédl jí do tváře. Zamilovávám se, uvědomil si již poněkolikáté, načež se musel usmát. Jak se vůbec mohl divit... Hleděl na zavřená víčka jejích očí, chvěly se jí řasy. Cítil na hrudi její trhaný, rozechvělý dech. Ze sevření zubů uvolnila načervenalý ret a pomalu, téměř požitkářsky, otevřela své zelené oči a v ten samý moment se zahleděla do těch jeho. Srdce jí tlouklo v hrudi tak silně, až měla pocit, že naráží do hrudního koše, nebo že by jí mělo každou chvílí vyskočit krkem. Mlčky, s maličkými úsměvy si hleděli do očí v příslibu něco dalšího. Grace mu omotala paže kolem ramen a jednou rukou mu vjela do hustých světlých vlasů. 
"Jsi neuvěřitelně rozkošná," šeptl a svůj úsměv o něco rozšířil. Srdce jí v tom ruchu stihlo jen radostně zaplesat a koutky úst se stočili nahoru. Vzrušení v ní narostlo astronomickou rychlostí. "Jsi krásná." Přepadlo ji neuvěřitelné nutkání vykřičet do světa, že k tomu muži něco cítí, že jej má ráda, že jej chce. 
"Toužím být jenom tvá," špitla beze studu či výčitek a stáhla ho k sobě o pár milimetrů níž. 
Ano, problesklo mu hlavou. Slyšel přesně to, co slyšet chtěl. Řekla to a jeho pocit uspokojení, lásky se špetkou majetnictví v něm rapidně vzrostl. 
"Jsi jen má," odvětil hlubokým chraplavým hlasem. Rozklepala se ještě víc, bylo-li to vůbec možné. Jejich rty dělily jen setiny posledního milimetru, když se jim v nohách ozvalo nespokojené rozespalé zakňučení. Oba se zarazili a vyměnili si lítostivé, srdce rvoucí a snad i omluvné úsměvy. Frank se svalil vedle Grace, která se už s přikrývkou přehozenou přes ramena zvedala do sedu a natahovala se pro zlatou chlupatou kouli. 
"Bonde, ty potvůrko. Jak se ti podařilo se sem vyškrábat?" usmála se káravě na štěně a podrbala ho pod bradou, načež psík blaženě zamručel. Grace se s úsměvem otočila k Frankovi a jako náhradu za vyrušení jejím němým chlupatým přítelem mu věnovala dlouhý, vášnivý, všeříkající polibek. Zvedla se z postele a postavila se bosýma nohama na chladnou podlahu. "Brrr, vůbec se ti nedivím, že ses sem vydrápal," řekla Bondovi, který nejistě našlapoval po Frankových nohách, načež se spokojeně uvelebil na mužově hrudi. 
"Očividně máte více společného, než bys čekala," zasmál se Frank, když mu Bond láskyplně, či snad vyčítavě, oblizoval celou tvář. S jejím smíchem se do něj vlila nová energie. Psíka uchopil do jedné dlaně a shodil ho ze sebe, aby se mohl posadit. Z hrudi mu sklouzla přikrývka. 
"Počůral mi svetr," oznámila zděšeně Grace, která stále přešlapovala po pokoji v přikrývce. 
"Nemáš ho nechávat na zemi," ušklíbl se Frank. Nemohl si to odpustit. Když však ze sebe deku shodila Grace, byl to tentokráte on, kdo musel ventilovat svou dychtivost tak, že se kousl do tváře. Grace mu úšklebek vrátila a lehce k němu pootočila tvář. 
"Nemáš ze mě ten svetr tak žádostivě strhávat." Frank rozpoutal monolog o tom, jak jen zkrátka minulého večera nemohl odolat jejímu úsměvu, kráse a intelektu, když s dětmi hráli hry a jakmile odešly spát, nevydržel a musel povolit své uzdy. Zatímco Frankova ústa chrlila jedno slovo za druhým, Grace ho s nadšením poslouchala, sem tam přikývla, mezitím co se oblékala. Toho rána si oblékání náležitě vychutnávala. 

֍֎֍֎֍

"Říkám ti, Evelyn, co se s ní děje?" zeptal se Grant své ženy, která za zvuků písní jejího oblíbeného Franka Sinatry utírala prach na poličce s kořením, zatímco podezřívavě sledoval jeho usměvavou mladší dceru, jak si bez jakékoliv námitky sedla a nechala se porážet v Člověče, nezlob se svým synovcem. Tobi měl z toho neskrývanou radost. 
"Drahý, dle čeho soudíš, že Grace není v pořádku?" optala se Evelyn nazpět. Z nich dvou byla ta jediná, která si také všimla Franka, který posedával na koberci vedle ní a zaujatě se s ní o čemsi bavil. Granta měla vždy za všímavého muže, ale jakmile byl něčím zaujatý, všímal si jediné věci a na ostatní nehleděl. Momentálně ho trápila Grace, a tak Frankovi nevěnoval jediný pohled. Evelyn totiž velmi dobře chápala široký úsměv mladší z dcer, dle jejího názoru opodstatněný.  
"Pořád se culí, nevidíš ji? Neusmívá se, ona se culí," přimhouřil oči Grant, jen aby se sám ujistil o pravdivosti svých slov. Evelyn odložila hadr a chytila dlaň svého manžela do svých, čímž ho přinutila, aby se na ni koukl, sic se mu příliš nechtělo odtrhávat jestřábí zrak z Grace. 
"To bude tím štěnětem, drahý," usmála se.