I forgive you... [FINISHED]

Výčitky...?

Error P.O.V

Co jsem to udělal? Co jsem to udělal? Inku...Inku... prosím, ať seš naživu... prosím...

,,Hehe.. vypadáš trochu vykostěně, hehe..." ,,Ty..." Vřel ve mě vztek. Chtěl jsem ho zabít. Nebo mu alespoň udělat dvojnásobek toho, co udělal Inkovi.

,,TO TY SI MĚ K TOMU DONUTIL!!" zařval jsem na něj z plných sil. Okamžitě jsem na něj zaútočil. Moje útoky jím jednoduše prošli.

,,Hehe... vážně? Ani jsem si toho nevšiml,"

Pak se proměnil na černou lepkavou louži a objevil se těsně za mnou. Nevím proč, ale jeho přítomnost mě zmrazila tak, že jsem se nepohnul ani o píď.

,,Udělals to ty, tak neobviňuj mě, heh.." zašeptal mi za zátylkem. Přejel mi mráz po zádech.
,,Neudělal... To ty.." řekl jsem, ale on jakoby neslyšel.

,,Máme skoro všechno, co potřebujem... Teď už stačí jen odstranit tvého debilního bratříčka a dostaneš všechno, co si zasloužíš..."

,,Ne.."

,,Cos to řekl?" zeptal se jako kdyby nepochopil.

,,Řekl jsem...NE!!" Prudce jsem se otočil a chtěl mu vlepit pořádnou pěstí do zubů, ale on tam nebyl...
Co to sakra...

,,Hmm..ty to vážně nechápeš, co?" Něco lepkavýho mě chytilo za zápěstí a otočilo směrem k němu. ,,Mě tvůj názor nezajímá..uděláš to.."

Před sebou jsem najednou neviděl Nightmara, ale Inka, ležícího v kaluži krve s rozdrcenou hlavou. Zalapal jsem do temnoty a v zoufalství zakřičel do nekonečné temnoty.

,,Tohle neni skutečný..neni..neni..Ink je naživu..." Slyšel jsem sebe, jak šeptám.

,,Tohle je skutečný... protože si to udělal TY!" zakřičel někdo z temnoty, která mě obklopovala.

,,Nenenene..." Bál jsem se... Ano, já se bál...bál jsem se o Inka. Ze všech sil jsem chtěl k němu běžet, ale přede mě se postavil Nightmare.

,,Ty hajz-" nedořekl jsem, protože mi pusu zakrylo jedno jeho lepkavé chapadlo. ,,Pokud chceš Inka zachránit..dokončíš to, cos začal, heh.."

Chtěl jsem ho zachránit, to ano.
,,Vlastně... Jak už jsem řek, tvůj názor mě vůbec nezajímá. Budu si dělat co chci..."

Jeho chapadlo se mi začalo dostávat do pusy. Okamžitě se mi udělalo špatně a chtělo se mi zvracet. Začal jsem se dusit. Nemohl jsem se nadechnout.
Bolí to. Hodně to bolí. Hrudník jsem měl v jednom ohni a slyšel jsem, jak začíná praskat. Oči se mi začaly obracet v sloup a začal jsem omdlívat.
Proč mě sakra už nezabije...?

Inku... prosím... odpusť mi to...

Zdá se to jenom mě, nebo jsem strašnej sadista?? O můj bože... teď je mi Errora vlastně upřímně líto...asi ho začínám mít ráda víc jak Inka nebo Paper Jama 😂😂 můj milášej je taky Gradient, ale co už 😂😂 tak se na vás těším u další kapitoly, Sayonara 😘😘