I forgive you... [FINISHED]

Dream

Ahojky!! Vítám vás u další kapitoly 😇😇 trvalo to výjimečně docela krátkou dobu, než jsem ji napsala😂😂 je psána v trochu jiném stylu 😑 tak si ji stejně užijte 😂😂😉

Ink P.O.V

Ze spánku mě probudila pálivá bolest. Ale nebyla to normální bolest. Hlava mi třeštila tak, že jsem myslel, že se mi rozskočí. Nechtěl jsem Sanse budit a ta jsem se pomalu vyplížil z pokoje a nějakým zázrakem našel koupelnu.

Rozsvítil jsem. Opřel jsem se o umyvadlo a rozdýchával to. Nádech, výdech... všechno bude v pohodě, Inku. Za chvíli to ustoupí a můžeš jít zase spát..

Podíval jsem se do zrcadla, které viselo nad umyvadlem. Všechno se zdálo být v pořádku. Prasklina byla skoro zacelená a oko jsem měl v pořádku.

V hlavě jsem začínal slyšet šepot, který volal mé jméno.
I...nku... In...ku... Ink...u...
Ten hlas se mi zdál povědomý, ale z toho, jak šeptal, jsem nepoznal o koho jde.

INKU!!!
Ow... Teď už jsem věděl o koho jde.

I: Dreame? Jsi to ty?

D: No tak kdo jinej by to byl, že? Proč si mi neodpovídal?! Víš, jakou sem měl starost?! Ne nevíš, protože si se mnou nemluvil!!

I: Uhh... Dreame? Ztiš volume, nebo mi praskne hlava... Všechno ti vysvětlím, když se uklidníš..

D: Co se vlastně stalo? Ještě než si přestal odpovídat jsem z tvý mysli cejtil negativní myšlenky...

I: Ehh...Jo? To jsem si ani neuvědomil, heh. A teď k tomu, co se stalo... Byl jsem dva týdny v bezvědomí, proto jsem ti nemohl odpovědět.

D: V BEZVĚDOMÍ?! CO SE STALO?! BOŽE, SI V POHODĚ?! ---

I: Dreame... prosím.. jo, teď už jsem v pořádku. O mě nemusíš mít starost.

D: JAK O TEBE NEMÁM MÍT STAROST?! SI OCHRÁNCE! A kde vlastně si?

Konečně se trochu ztišil. Uff...za chvíli asi budu muset končit...

I: Jsem..v Undertalu? A nezačni zase řvát, jo? Vím, že bych tady neměl být, ale Sans mi zachránil život.. Počkej.. teď mě napadá..Ty o tom víš?

D: O čem bych měl vědět?

I: Že za tenhle bordel může Error...

D: Error?! Tak proto ses choval divně. To jsem fakt nevěděl...

I: Dreame? Ty se dostaneš do
Anti-Voidu, že? Mohl by si se okamžitě podívat na časové linie?

D: Jo, klidně...už letim!

Chvíli bylo ticho, než se zase Dream ozval.

D: Jsem tu, ale to, co vidím, bys vidět nechtěl...

I: Co se děje? Jak to tam vypadá?

D: Uhh... Kolem všech časových linií jsou omotaný modrý provázky... A začali se glichovat...

I: To ne...

D: Hej! Co si myslíš, že děláš?! Hej! Nech mě být!! Pusť mě! Inku!! ---

Spojení bylo přerušeno. Na čele mi vyrazily kapičky ledově studeného potu. Pokud je moje domněnka správná, tak se musím hned vrátit. Ale s tímhle stavem nebudu schopen bojovat. To projedu na plné čáře.

Zaslechl jsem cvaknutí kliky a otevření dveří. Ve dveřích stál Sans a na tváři měl starostlivý pohled. ,,V pohodě?" zeptal se.
,,Ne...není to v pohodě. Musím se okamžitě vrátit..."

,,Nepustím tě," a zastoupil mi dveře. Začal jsem mu vyhrožovat. ,,Jestli mi neuhneš, donutím tě," Vypadal, že se snaží nerozesmát. Ale s vážným hlasem odpověděl. ,,Řekl jsem, že v tomhle stavu sám nepudeš,"
,,Já jsem zase řekl-- počkej co?" Nechápavě jsem se na něj podíval. Sans se zasmál.
,,Heh..ty máš vážně pomalý vedení, co? Řekl jsem, že sám nikam nepudeš..."

,,Ty...mi chceš pomoct?" Kývl. ,, Přemýšlel jsem nad tím hodně dlouho a i když ss mi to moc nelíbí, pomůžu ti," ,, Nemusíš chodit... zvláště, když tady máš rodinu, o kterou se staráš..." Sans si odfrkl. ,,Myslíš bráchu? Heh...už je dospělý, tak mu tady akorát nechám vzkaz, o co se musí postarat a vařit taky umí, tak hlady taky neumře," usmál jsem se, protože najednou vysvitl paprsek naděje.

,, Jestli ti to teda nevadí, tak ti bránit nebudu..." Sans konečně ustoupil ze dveří a oba jsme šli do jeho pokoje. Na židli bylo složené a vyprané moje oblečení, tak jsem si ho oblékl a na záda hodil štětec.

,,Tak co? Jsi připraven?" zeptal jsem se Sanse, který byl už taky oblečený a stál s rukama v kapsách, opřený o zeď. ,,Yep...jao nikdy dřív," a mrkl.

Sice jsem nás mohl přemístit už v domě, ale nechtěl jsem mu tam dělat bordel. Sans nás teleportoval někam doprostřed lesa.

Rozhlédl jsem se kolem, abych se ujistil, jestli nás někdo nesleduje, ale asi jsem moc paranoidní. Vzal jsem štětec do ruky a rychlým pohybem jsem na zemi udělal fialovou čáru.

,,Neboj se a skoč," řekl jsem Sansovi a sám skočil do kaluže. Když jsem z ní vyskočil, na momentík se mi zamotala hlava. Ale po chvíli to přešlo. Shlédl jsem do kaluže a zavolal: ,,No tak skoč!" Sans se nakonec odhodlal a skočil také. Za chvilinku z ní vyskočil a stál vedle mě
,,Ouuu...tak to bylo divný, heh." Zasmál se.

Pak jsem se podíval okolo sebe. Nikde nebylo nic, co by naznačovalo Errorovu přítomnost. Potom jsem v dálce něco zahlédl. Nevěděl jsem ale co to bylo a tak jsem pokynul Sansovi hlavou, aby šel za mnou.

Když jsme došli k té věci, asi jsem spolk jazyk. Všude po prostoru se proplétaly modré nitky, které byly zamotané okolo mnoha bílých duší, u kterých visely malinkaté loutky v podobách alternativních Sansů.

A uprostřed toho všeho stál on...