I forgive you... [FINISHED]

Create X Destroy

Ink P.O.V

Povzdechl jsem si. Je tu nuda...
Možná bych se mohl jít podívat do UnderTalu? Sans je srandovní, ale co by to bylo za legraci, když mě nesmí vidět...
Sedl jsem si na zem a před sebe si položil asi tucet papírů.
Začal jsem kreslit. Kreslil jsem sebe a reakce Sansů z různých vesmírů. Vypadalo to legračně.
Usmál jsem se.

Ale větší zábava by byla, kdyby tady byl Error...

Zatřásl jsem rychle hlavou, abych zahnal ty ošklivé vzpomínky na to, jak jsem se s Errorem pohádal.
Stiskl jsem si kořen nosu (vy víte, co myslím...) a hlavu zaklonil vzhůru. Druhou rukou jsem byl podepřený.
Snažil jsem se zatlačit slzy zpátky, ale pár mi jich přece jenom ukáplo.
Je to moje vina...proč jsem byl na něho naštvaný... říkal jsem si v duchu a možná i nahlas, ale to jsem nějak nevnímal. Stejně tu nikdo není.
Položil jsem si hlavu do dlaní a přemýšlel nad tím, v čem jsem udělal chybu.
Dal bych spoustu věcí za to, aby tu seděl vedle mě. Zase by mi říkal, ať přestanu brečet. On byl vždycky silnější než já.

Když jsem nějakou chvíli jenom seděl a koukal do prázdna, tak jsem se rozhodl zkontrolovat nějaké AUčko.

Všude kolem mě, létaly papíry, na kterých byly moje nákresy toho, co se v AUčkách děje. Zrovna jsem se koukal na Underswap, kde bylo všechno v normálu. Papyrus zase říkal své slovní hříčky a Sans z toho rostl. Když v tom jsem ucítil takové mravenčení. Procházelo mi celým tělem. Neveděl jsem, co to bylo, dokud jsem se znova nepodíval na obrázek Underswapu.

Obrázek toho, co se zrovna v Underwapu dělo, začal hořet, ale papír neshořel. Místo toho se tam objevila jiná scéna. Sans na Papyruse vyprskl pár nadávek, dost hrubých na to, abych věděl, že něco není v pořádku a práskl za sebou dveřmi. Papyrus stál jako opařený, až mu vypadla cigareta z pusy.

,,Co se to děje?!" vykřikl jsem, když všechny obrázky, kromě Undertalu začaly hořet a nahrazovat je úplně jiné, horší scény. Nešlo to ničím spravit. Zkoušel jsem všechno.

,,To bys měl vědět..." Ztuhnul jsem a jako přikovaný jsem stál na místě. Error...

Prudce jsem se otočil a nemohl jsem uvěřit svým očím. Sice to byl Error, ale vůbec jsem ho nepoznával. Čišela z něj obrovská síla, kterou jsem neznal. Jen tam stál a za ním se proplétaly modré nitky, které byly důvodem těch velkých problémů v AUčkách.

Řekl jsem jedinou větu: ,,Proč?"
Ptal jsem se ho přímo. On se jen zasmál. ,,Hehe...tooo by si měl taky vědět.. bratříčku,"

Než jsem se stačil vzpamatovat, tak mi ruce a nohy začaly obmotávat ty modré provázky.
Cítil jsem, já se postupně utahují, až nebylo možné se z nich vytrhnout.
Věděl jsem, proč se tohle děje, ale co jsem s tím mohl dělat?
Tvůrci vybrali mě, abych se stal ochráncem všech AUs. A co dělá ochránce? Chrání!
A to taky udělám...

Ale...půjdu na to jinak...

,,Errore...mohl by ses na chvíli uklidnit? Prosím?" No dobře...lepší větu na začátek jsem si nemohl vymyslet...
,,A proč jako?! Abych se přestal soustředit a ty mohl vyklouznout?! Tak na to zapomeň! Ja si vemu to, co mi patří!" Svými provázky chtěl začít obmotávat mojí duši, tak se zarazil.

,,Heh...to si rychle zapomněl..." Přetrhl jsem ty provázky a byl zase volný. ,,...Že TY a JÁ jsme jediní bez duše..."
Vzal jsem do ruky štětec a v rychlosti Errora pocákal fialovou barvou.
Zatím o mě strategii nevěděl, takže nemohl předvídat, co se vzápětí stane.
,,Jako vážně, Inku? Ty jdeš proti mě barvou?"
Ty jsi tak arogantní... pomyslel jsem si.
,,Je tu něco, milý bratře.. čemu se říká KREATIVITA a STRATEGIE,"
Luskl jsem a z barevných čar se kolem Errora vytvořili pevné řetězy.

Snažil se z nich vyprostit, ale nějak se mu to nedařilo.
,,Errore..." Oslovil jsem ho opatrně. ,,Vím o co se snažíš, ale tímhle nic nevyřešíš," Error se na mě naštvaně podíval. ,,Pokud sis nevšiml... JÁ jsem za tebe všechno řešil! Vždycky, když si měl průser, tak jsem to řešil JÁ!!"

Najednou jsem padl na kolena a nemohl se nadechnout. Měl jsem pocit, jako kdyby mi někdo vyrazil dech. V hlavě mi hučelo a špatně jsem slyšel. Hlavu, jako kdyby mi zaplňovala temná mlha, která ne a ne jít pryč. Neviděl jsem. Připadal jsem si, jako kdyby mi někdo vypíchl oči a připravil mě o zrak.
Teď jsem bezmocný, nemohl jsem se bránit...prostě nic.

,,Hehehe... Vážně sis myslel, že mě můžeš porazit?" Stěží jsem tomu rozuměl, ale věta mi pořád dávala smysl. Má pravdu... nedokážu ho porazit... Řekl jsem si v duchu.

I přes mlhu v hlavě jsem a zřetelně slyšel praskání dřeva. Měl jsem pocit jako kdyby mi někdo lámal všechny kosti v těle. Možná jsem i bolesti vykřikl, ale stejně mě nikdo neuslyší.

Byl jsem tou nesnesitelnou bolestí omráčený, ale pomalinku se mi začal vracet zrak. Zamlženě jsem viděl Errora, jak mi ruce obmotal těma jeho provázkama a vyzdvihl mě do vzduchu. Viděl jsem jeho úšklebek, když měl v ruce červenou kost.

Napřáhl se a udeřil mě s ní do hlavy. Málem jsem tou nesnesitelnou bolestí omdlel. Cítil jsem, že mám na hlavě prasklinu, která za chvíli postoupí i do levého oka.

Po tomhle úderu kost zahodil a začal mě bít pěstmi. Myslel jsem si, že mě zabije. Ale potom přestal.
,, *cough,cought* E.. Errore..." Potom jsem začal upadávat do bezvědomí, ale Error mě jednou rychlou fackou probudil.
,,Sem vždycky věděl, že seš slabej, ale že takhle? HA! Dyť tebe by porazilo i dítě!! HEHEHE!!" začal se smát.
Nemohl jsem nic dělat. Byl jsem ta domlácený, že mi každý pohyb hlavou přinášel nepopsatelnou bolest. Potom vypadal Error zamyšleně. Pak ke mě přišel a začal mi vyhrnovat triko.

,,AAAHHH!!!" zakřičel jsem, když jsem uslyšel křupnutí, které mě připravilo o kus žebra. Provazy najednou povolily a já jsem spadl na zem. Rukama jsem si obejmul hrudník a chtěl tak snížit bolest, která se mnou cloumala. Na zem přede mě dopadl kostěný kousek.
,,Heh...tady máš. Stejně neumíš používat magii k léčení a to svoje koště už taky nepoužiješ..." Error se na mě podíval. ,,Za chvíli stejně pojdeš a já převezmu kontrolu nad Multi-Vesmírem,"
V jeho očích jsem ale viděl něco, co nechtělo, aby se tohle dělo.
,,,Ale víš co?? Proč to neukončit rychle?" Zašklebil se Error a za ním se objevili jeho zkorumpované Blastery.

Na tváři se mi objevil vystrašený výraz. Že by tohle byl konec? Ne...
Nevzdám se tak lehce. Aby si toho nevšiml, odvíčkoval jsem jednu lahvičku, kterou jsem měl připevněnou na hrudním páse. Bolelo mě celé tělo, ale nějak se odtud musím dostat. Pokusil jsem se vstát, ale okamžitě jsem bolestí spadl na zem. Error si jenom odfrkl a odvrátil pohled. To byla skvělá příležitost vylít obsah lahvičky na zem.
,,Tak se do toho dáme, ne?" Blastery se ke mě začaly přibližovat a už byly připraveny vystřelit. Když se objevil záblesk laseru, tak jsem se překulil do fialové kaluže a padal jsem do neznáma.

Poslední, co jsem viděl, než jsem upadl do bezvědomí, bylo bílo. Bílo a zima.
Potom tma a nekonečná propast...

Aarg!!! Konečně další napsaná kapitola!!! To je úplně na prd! Sic mam napsaný obsah, ale že bych se zasekla hned u první kapitoly?! Se mnou je to hold marný😂😂😂😂