I forgive you... [FINISHED]

Drak

Howdy!!
Další kapitola je na světě a tentokrát s novou postavou!!
Děkuji KlayKuchiki, že mi propůjčila své AU 😇
Nebuďte smutní, že se zrovna vaše postavy se v téhle kapitole neobjevili..
Budou v dalších! To slibuju!
(I hate making promises..)
Nebudu déle zdržovat užijte si to!! 👏👏
Btw!!! Stále můžete psát do komentů postavy!!

Draco P.O.V

Když jsem byl uvězněný, nemohl jsem nic dělat. Akorát jsem si dělal starosti o bráchu a o ostatní, které znám.

Když ale moje duše začala zářit a provázky, kterými byla svázaná, se začaly rozpadat, cítil jsem naději.

S neurčitým pocitem jsem se objevil na pro mě neznámém místě. Všude bylo tolik bílé, až se mi z toho zamotala hlava. Musel jsem si na chvíli sednout, abych se potom vůbec udržel na nohách.

Rozhlédl jsem se kolem a všiml jsem si, že je zády docela živo.
Připadal jsem si ale docela zmatený, když jsem si všiml, že mi jsou všichni podobní.

Postavil jsem se a šel nejistě k nim. Jeden z nich ke mě stál zády a nevšímal si ostatních. Pomalu jsem došel k němu a všiml jsem si, že se nad něčím sklání. Nerad koukám někomu přes rameno, ale zvědavost mi nedala a tak jsem se tajně podíval.

Ten zády ke mě, který měl na sobě černý hábit s kapucí, přehozenou přes hlavu, se skláněl nad malým dítětem. Abych nezapomněl, tak měl také o rameno opřenou obrovskou kosu s dračí lebkou u rukojetě.

To dítě vypadalo vystrašeně, ale zároveň mělo naději v očích. Koukalo se na týpka v černém hábitu, jako kdyby koukalo na západ slunce.

,,Ahem..." odkašlal jsem si, aby si mě všimli. Týpek v hábitu chvíli nereagoval, ale potom se postavil a chtěl pohladit to dítě po hlavě, ale těsně u jeho hlavy se zarazil a stáhl ruku zpátky.

Potom se otočil na mě. V jeho očích jsem nenašel nic. Jenom černočerné temno.
,,Ehmmm...Já jsem Draco. A...kdo jsi ty?" zeptal jsem se s nejistotou v hlase. Když se mi podíval přímo do očí, měl jsem pocit, jako kdyby do mě viděl a mohl o mě tak všechno zjistit. Potom se ale v jeho černočerných očích objevily bílé tečky.

,,Sem Bůh Smrti, ale říkej mi Reaper..." řekl hlubokým hlasem.
Kývl jsem a pohled mi sjel na malinkého kostlivce za Reaperovými zády.

Bylo to ještě dítě, ale podle toho, jak vypadalo, tak si prožilo nehezké zážitky. Na sobě mělo jenom nějaké tílko khaki barvy, které mu bylo až po kolena.
Pod očima mělo tmavé kruhy, ale to nebylo zas tak znepokojující. Víc mě vyděsila sádra na levém předloktí a prasklina vzadu na temeni. Obešel jsem Reapera a pomalými kroky si to šinul k tomu malému prckovi.
Sedl jsem si před něj do tureckého sedu a viděl jsem, jak se malinko odsunulo dál.

,,Kdopak si maličký?" zeptal jsem se s úsměvem, ale on se na mě ani nepodíval.
,,Proč bych ti to měl říkat...? Abys mě využil jako ON..?" Nevěděl jsem, kdo ten ON je, ale v žádném případě jsem neměl v plánu mu nějak ublížit.