Light

Kapitola 3.

Měkká hebká srst se mi otírala o obličej. Otevřela jsem oči. Pár centimentrů od obličeje jsem měla čumáček a velké modro-zelené tyrkysové oči. Vrněl a chtěl se mazlit.

Po několika minutách se mi vyšplhal zpátky na záda, olízl mi ucho a naznačil, že už bysme měli jít dál. Vstala jsem a rozhlídla se okolo sebe. Hustý les, kterým pronikalo pár hřejivých paprsků. Přes noc se vzduch rozvířil a bylo zase dýchatelno.

Nikam se mi nechtělo, byla jsem unavená, ale Benjamin trval na svém, že půjdme dál a přešlapoval mi nervózně na zádech.

Slezla jsme na zem a přišlo mi, že gravitace je silnější než včera. Ben mi ležel na zádech a spokojeně vrněl. Hřál mě.

Procházela jsem okolo několika studánek. Bylo tu nádherně...příroda, do které nazasahoval člověk, neporušená v plné kráse. Zahlídla jsem několik zvířat, pár srnek, veverku, dvě myšky a sovu. Nebáli se mě, připadala jsme si jako jedna z nich.

Les houstl a dávalo mi problém dostat se mezi stromy. Nebrala jsem s sebou několik pavučin, které se mi hnusili. Fuj.

Les začínal být přistupnější a já šlapal po měkkém mechu nasáklém vodou s lehkostí a klidem. Bylo mi příjemně. Bylo teplo, ale od severu foukal příjemný studený větřík, které moje tělo ochlazoval.

Byl to zvláštní les, střídal se tady hustý a řídký, ale nemohla jsem najít konec. Sice mi poskytoval úkryt před otravným sluncem, ame nejradši bych byla někde, kde bych viděla před sebe a nebála se, co se tam může skrývat.

Mám pocit, že Ben usnul, protože už nepřešlapoval, jenom trochu vrněl. Usmála jsem se. Mám alespoň někoho. Sice si s ním nemůžu moc povídat, ale je to kamarád.

Prodírala jsem se lesem, větvičky mi pročesávaly vlasy a držely si mě u sebe. Nechtěly abych šla dál, chtěly abych zůstala a nesnažila se přijít na to, co chci zjistit...kdo jsem a kde jsem...

Moje hnědé vlnité vlasy se mi zamotaly na větev ulepenou od smůly. Škubla jsem sebou a Ben spadl na zem. Vyděšeně se na mě koukal a chodil a třel si mi o nohy. Větev mě nechtěla poustit. Jediný co, tak jsem je mohla ustříhnout. Ale čím?

Koukala jsem okolo sebe a zoufale se snažila najít něco ostrého. Uviděla jsem kytku, něco jako aloe vera, ale nebylo to aloe vera. Ozubené listy se leskly v ranní rose. "Bene! Doneseš mi tamtu kytičku?" Nechápavě naklonil hlavu na stranu. "Prosííím!" Seděl na místě a koukal jako debil. 'A je to v háji.'

Trhnout jsem nechtěla, bolelo by to a přišla bych o skoro všechny vlasy. Ani jsem si nemohla zoufale sednout na zem. Opřela jsme se o ten zakletý strom a čekala, netuším na co, ale na něco určitě. Snad na zázrak nebo na osvícení, vážně nevím...nebo až Benjaminovi dojde co chci...