Light

Kapitola 4.

Stála jsem tam opřená o strom. Připoutaná. Oči se mi zavírali. Chtělo se mi spát. Slunce začalo přikrývat kraj černou pokrývkou a já koukala jak mi obrysy stromů mizí před očima.

Benjamin pobíhal okolo. Musela jsem se smát. Nerozuměl mi. Myslel si, že je všechno v pořádku. Ale nebylo, neměla jsem moc šancí. Oči se mi zavírali. Viděla jsem stále mlhavěji a mlhavěji. Usla jsem.

Otevřela jsem oči. Ležela jsem na měkkém mechu. Posadila jsem se do tureckého sedu. Koukala jsem okolo sebe. Ležela jsem na kraji lesa. Vedle mě začínaly skály a hrubé kameny. V dálce svítil měsíc. Uviděla jsem obrys něčeho co šplhlo na vysutý kámen před měsícem. Vlk. Stoupl si před měsíc a zavyl. Jednou. Dvakrát. Z kraje se začali ozývat ostatní. Zbytej smečky. Koukala jsem směrem k měsíci. Vlk se otočil a koukal ne mě. Poposedla jsem si o kus dozadu. Vlk zmizel ze svitu měsíce. Slyšela jsem klapání drápků o skáky. Blížili se. Bylo jich víc. Několik netrů odemně jsem je uviděla. Nebyli to obyčejní vlci. Byli obrovští. Jako koně. Krásná zvířata. Stoupla jsem si. Blížili se. Udělala jsem krok dozadu. Konec skály. Neudržela jsem se. Padala jsem. Dlouho.

S trhnutím jsem se probudila. 'Au' zatáhla jsem za vlasy. Už bylo vidět. Vyšlo slunce. Musela jsem spát celou noc. Koukla jsem okolo sebe.

Předemnou ležel lístek z té záhadné 'aloe vera' květiny a vedle něho seděl Benjamin. Koukal na mě s nakloněnou hlavou. "Bene! Ty jsi úžasnej!" Vykřikla jsem až se lekl. "Podáš mi ho prosím?" A ukázala jsem na lístek. Poslušně ho zvedl. A vyšplhal mi na záda. Podal mi ho do ruky.

Konečně jsem volná. Kousek od nás byla studánka. Podívala jsem se do ní. Na jedné straně jsem měla vlasy dlouhé až po záda a na druhé po ramena. Musela jsem se smát. Skoro jsem chytla záchvat, Ale udržela jsem se. Vzala jsem list a zkrátila je, alespoň přibližně. Hned je to lepší. Usmála jsem se a Ben souhlasně kývl hlavou. Vyskočil mi zpátky na záda. Ještě jsem se naposledy napila a varazili jsme.

Les začínal být řidčí ještě víc než předtím. Konec lesa. Konečně. Ben zpozorněl něco ho vyvedlo z míry. Chyla jsem ho pod horníma packama a vzala do náruče. Ale nenechal se hladit stejně jako předtím, vytrhl se mi a vylezl zpátky na záda. Opřel se mi předníma packama o hlavu a koukal okolo sebe. Šla jsem klidným pomalým krokem dál. Něco se mu nezdálo. Musím být opatrná.

Šla jsem blíž a blíž konci lesa. Teplé nažloutlé paprsky mě šimraly do tváře. Viděla jsem dost špatně díky světlu, proti kterému jsem šla. Opatrně jsem si odháněla větvičky a pavučiny z obličeje. Díky světlu jsem zakopávala o kořeny a kameny. Ještě pár metrů. Světlo mi křižovalo cestu čím dál tím víc. Rozčilovalo mě. Vadilo mi.

Chtěla jsem vědět co tam je. Co konec lesa skrývá. Dobrého nebo špatného. Něco určitě a to nezjistím když tam nedojdu. Ještě pár kroků.

Vyšla jsem z lesa. Ben zpozorněl, opíral se předníma packama o mojí hlavu a koukal okolo. Oslnilo mě slunce. Několik chvílí jsem viděla jenom bílo. Zrak se mi začal vracet. Nejdříve rozostřeně, pak ostřeji, nakonec jsem krajinu před sebou viděla jasně. 'Tohle nemůže být pravda!'