Imperio

Část šestá

          

Hermiona běžela chodbou a po tváři jí proudem tekly slzy. Co se to se mnou sakra děje? V hlavě měla zmatek, ale přesto přesně věděla, kam má namířeno. Nikdy se necítila tak sama a zoufalá. Dokonce i začátek prvního ročníku byl oproti tomuto med. Kde jsou ty časy, kdy bývala malá naivní školačka? Tak zoufale chtěla vrátit čas. A pokud ne do svých jedenácti, tak alespoň do včerejšího večera. Ta vzpomínka ji bodla tak silně, že se musela zastavit a nadechnout, aby dala průchod dalším slzám. Proti své vůli se snažila vzpomenout si, jak se to přesně stalo... Kluci seděli u krbu, když se vrátila z knihovny. Poznala, že na ni čekali, protože hned jak ji uviděli vyskočili rychle na nohy. Začal Harry a podle tónu jeho hlasu a Ronova vrtění poznala, že tohle nebyl jeho nápad. Poté následovala Weasleyovic nucená omluva a trochu rozpačité přátelské objetí. Hermiona by si teď nafackovala za to, že mu tak jednoduše odpustila, ale přece jen jí chyběli. Obědy s Nevillem a Ginny byly sice fajn, ale nebylo to ono. A tak to na chvíli vypadalo, že je Zlaté trio zase pohromadě.

Seděli na pohovce a společně se smáli něčemu, co dnes v bylinkářství Harrymu málem ukouslo ruku. Pak si všichni spolu sedli ke stolu, aby mohla Hermiona pomoct klukům s úkolem do přeměňování. Kdo ví, co by teď dělala, kdyby tehdy kluci drželi jazyk za zuby. Určitě by se nehnala jako blázen s mokrýma očima do Komnaty nejvyšší potřeby. Už ten jejich úkol skoro dopsala, když Ron řekl něco jako:

„Nechtěl jsem ti to říkat, ale když je to mezi náma zase všechno v pohodě, tak bysme tě chtěli na něco pozvat." Ron vypadal nervózně, tak to převzal Harry.

„Chceme udělat na Halloween takovou menší párty v Zapovězeném lese." a pak Ron dodal. „Vím, že se ti to asi nebude líbit, ale měla by sis od všeho taky trochu odpočinout."

„Od čeho jako myslíš?" zeptala se Hermiona nebezpečným tónem. Naneštěstí si jejího varovaní všiml jen Harry a Ron, který se chystal jako obvykle vypustit nějakou blbost, se jen přihlouple usmíval. Podíval se na ni, jako by to byla ta nejjasnější věc na světě a řekl: 

„No však víš... Od toho podlízání učitelům a nezdravého učení."

Když se Hermiona chystala něco namítnout, ozval se Harry s tím, že Ron má pravdu. Harry, o kterém si myslela, že se nenechá zatáhnout do Ronových urážek a popichování. Oba se na ni dívali, jako by byla nemocná a Hermiona už to nesnesla. Tady nešlo už jen o to, že ji oba zase urazili, ale o to, co se o Halloweenu chystají udělat. Proboha, vždyť je válka a není žádné tajemství, že se Smrtijedi neustále snaží dostat do hradu! A oni jdou jen tak pro zábavu riskovat životy, jako by jim bylo zase třináct. Snažila se jim to vysvětlit bez křičení, doufajíc, že pochopí, co za hloupost se to chystají provést, ale oni jako by ji neposlouchali. Když jí řekli, už jí vůbec nepoznávají, a že knížky ji na válku taky nepřipraví, byla zoufalá. Mohla klidně odkráčet a nechat je, ať si dělají, co uznají za vhodné, ale i přes všechny hádky, pořád byli její rodina. Možná že ze vzteku nebo ze zoufalství na ně zařvala, že pokud tu párty okamžitě neodvolají, můžou se spolehnout, že o tom bude vědět každý učitel na hradě. Věděla, že to bylo přes čáru, ale to, co se chystali provést nebyl žert ani zábava, ale sebevražda. Neměla na výběr a věděla, že udělala správnou věc, ale nejspíš právě zničila jediné přátelství, které kdy měla. Výraz v Harryho očích jí zlomil. Díval se na ni tak naštvaně a opovržlivě, že před ním musela couvnout. Ron byl jako obvykle celý červený a chystal se vybuchnout. Jeho kamarád ho ale chytil za paži a vlekl směrem k ložnicím. U schodiště se Harry na Hermionu otočil a hlasem chladným tak, jak u něj nikdy neslyšela, pronesl „Ta nám za to nestojí."

A odešli. Nechali ji tam. Nemohla zůstat ve společenské místnosti. Jako blesk vyběhla z patra a skončila na astronomické věži, kde strávila noc. Když se její pláč přestal rozléhat tomu, začala přemýšlet. Pohled na Zapovězený les jí připomněl, jak málo jsou všichni připravení na válku, která se neodvratně blížila. Myšlenka, jak málo je připravená na boj, ji udeřila jako pěst. Ministerstvo v pátém ročníku nebylo nic oproti tomu, co jí čekalo. Musí se umět bránit. S Harrym a Ronem nebo bez nich. Všichni byli tak zranitelní... Pokud se naučí, jak je ochránit, nemusela by o ně mít takový strach. Možná měli ti dva pravdu s tím učením. Sice si byla dost jistá, že její snaha není marná, ale na to, jak pro ni byla momentálně škola jednoduchá, se jí až moc věnovala. Pokud by svou snahu využila někde jinde... Pokud by se naučila bránit... Tu noc jí bylo více než jasné, že o své nejlepší přátele přišla nadobro. Ale nemůže je nechat se zabít. Udělá všechno pro to, aby byli v bezpečí. S novým odhodláním se pustila do plánování. Do postele se vrátila těsně před svítáním.

Hermiona už byla skoro u vchodu do Komnaty nejvyšší potřeby a byla více než ráda, že její slzy nadobro zmizely, protože potkala skupinku vysmátých sedmaček. Vzpomínky na včerejší noc jí pomohly si uvědomit, že plakat kvůli Harrymu a Ronovi je zbytečné. Musí se soustředit na svůj nový úkol.

Postavila se před prázdnou zeď a usilovně myslela na to, co právě potřebuje a proč je to důležité. Zanedlouho se na zdi začal objevovat obrys dveří. Před tím, než do nich vstoupila, se rozhlédla, jestli ji někdo nesleduje. Chodba byla prázdná. Nadechla se a stiskla kliku. Ocitla se v místnosti, která byla lepší než v jejích představách. V podstatě se to dalo popsat jako tělocvična. Procházela kolem činek, figurín, různých terčů, náčiní a přejížděla po nich prstem. Posadila se na velkou černou pohovku v rohu místnosti a znovu po všem přejela pohledem. Co by si o tomhle všem pomysleli ti, kdo jí znají? Do mysli se jí vplížila vzpomínka na Snapeův výraz, když ji dneska viděl a proti své vůli se zasmála. Vlastně by se mu ani neměla divit, ale musela se naučit chovat se zdrženlivě a méně nebelvírsky, pokud chtěla dosáhnout svého cíle. A všichni dobře, věděli, jaká je Hermiona Grangerová, když si něco umane. Jenže to ještě neviděli všechno.

P/A: Jsem zpátky s novou kapitolou a omluvou. Znáte to... škola k tomu ještě nějaké osobní problémy a zapomenete na všechno. Můžete tuhle kapitolu brát jako opožděný vánoční dárek. Veselé svátky a šťastný Nový rok :)