Imperio

Část sedmnáctá

„Že z vás mohu vytrénovat bojovnici." odpověděl Severus vážně.

Kde se v něm bralo takové nadšení? Možná to bylo euforií z přežití dnešní noci či to, že právě našel svou studentku (která ho jen tak mimochodem zachránila), jak lehce položila na záda jeho čtyři obávané kolegy... a on měl ten pocit. Ten, který už nezažil již roky; pocit nadšení, naděje a zvědavosti... Ona sama to netušila a ani Severus si nebyl úplně jistý, ale Hermiona Grangerová by jim mohla vyhrát válku – se zbraní, kterou jí dali sami smrtijedi v ruce a jejím intelektem, by mohla převzít Potterovo místo a porazit Pána Zla. Jak tvrdil už od začátku – ten kluk byl chyba. Možná, že právě dostal šanci ji napravit.

Grangerová na něj nevěřícně zírala a Severus nad tím musel potlačit úšklebek. Skoro slyšel, jak usilovně přemýšlí.

„Proč byste to dělal?" řekla najednou a on poznal, že v jeho návrhu hledá lest. „Nikdy jste nevěřil, že sedmnáctiletý kluk, Harry, by mohl bojovat natož se postavit Vy-víte-komu... Myslíte si snad, že já ano? Ještě dneska ráno jsem pro Vás byla nesnesitelná vševědka, ještě dnes ráno... jste mě nenáviděl. A teď mě chcete trénovat?"

V očích jí žhnul plamen a on měl co dělat, aby před ní neustoupil. Cítil ve vzduchu její magii a cítil její sílu. Ale to vše bylo vedlejší. Co v jejích slovech ho tak ranilo. Jak bylo vůbec možné, že to vůbec dokázala?

Tenhle zatracený den je horská dráha od začátku do konce.

A najednou to věděl. Nevěřila mu. Ani potom, co ho viděla umírat, v něj neměla důvěru. Neviděla, to co on.

„Chcete vědět, proč to dělám?" zavrčel. Bleskově ji chytil za paži a jemně vklouzl do mysli. Cítil její obranu, silnější než čekal, ale udržel se. V momentě, co ji přešla panika, začal promítat to, co potřebovala vidět. To, z čeho pramenilo jeho vlastní přesvědčení – vzpomínky smrtijeda, kterého před půlhodinou sama spoutala.

Temná postava, stojící přímo před ním. Říká: odejděte. On sám by ji nejraději poslechl. Ale jeho kolegové se cítí statečnější. Během jednoho úderu srdce postava sráží k zemi prvního z nich a druhého zasáhne červeným paprskem. Vypadá, jakoby tančila: ladné pohyby, ale přináší jen zkázu. Jediná viditelná část obličeje je pobavený úšklebek – nejraději by ho neviděl. Vyhýbá se jeho smrtícímu paprsku a plášť za ní vlaje. Jediným pohybem skolila dalšího.

Srazil ji k zemi a cítí se, jakoby právě porazil smrt. Neviděl nikdy tak dobrou bojovnici a její zahalené tělo u jeho noh mu přinášelo spíše úlevu než radost. Měl štěstí. Teď může zabít Vyvoleného a o odměnu se s nikým nedělit. Překračuje svíjející se tělo – cruciatus byl jeho specialita.

„Sbohem, Vyvolený." říká a už už cítí Pánovu radost. Ale v tu chvíli se na něj vrhne šelma. Škrábe, škrtí ho a kouše. Chvíli mu trvá, zjistí co se vlastně děje – pak ji chytá za nohu a snaží se ji strhnout. Mám ji, myslí si, dokud její drápy nenajdou jeho oči. Přišel by o ně, kdyby neztratil rovnováhu. Padá a ona ho drží při zemi. Děsem ani nemůže dýchat. Odhazuje jeho masku. A utírá si rty od jeho krve. A v tu chvíli spatří její oči. Něco mu říká, ale on nedokáže vnímat. Ty oči – plné síly a inteligence. Strachem ztrácí vědomí, ale jedno se mu navždy vyrylo do paměti. Nikdy nemůže porazit bohyni.

Severus ji pustil a oba prudce oddychujíc, od sebe ustoupili

„Tak už to vidíte?" řekl klidně. „Vzal jsem mu ty vzpomínky, když jsem ho spoutal. Bál se vás. Byl vyděšený tím,  co jste dokázala. A to bude i Pán Zla. Domnívali jsme se, že to, čím vás Bellatrix zasáhla je kletba. Ale je to zbraň. Avšak pouze ve vašich rukách, slečno. Nevěřím, že by ji někdo jiný dokázal ovládat."