Imperio

Část desátá

       

Hermionu čekala náročná noc.

Spolu s deseti členy HEXu a Řádu kráčela jednou z mudlovských ulic a kroky jim ozařovala pouze světla z pouličních lamp. Co chvíli nadskočila, když uviděla, že se v jednom z oken mihl nějaký stín. Kdokoliv je mohl spatřit. Ale i kdyby se to stalo, neměli by vzbudit rozruch. Všichni byli oblečeni od hlavy až k patě v černé, aby na sebe nepřitahovali velkou pozornost. Když takto šli tmou, vypadali pouze jako další skupina zvláštních lidí, kterých se tady v této části města netoulalo málo. Sedm členů Fénixova Řádu a čtyři z HEXu včetně Hermiony se pomalu blížilo k ulici, na které se nacházel dům ředitele odboru záhad. Celou výpravu vedl Brumbál, u kterého byl černý hábit velký nezvyk.

Takto byli na cestě už zhruba půl hodiny a Hermioně začínaly mrznout prsty na nohou. Museli se přemístit o několik bloků dál, protože ministerstvo bedlivě hlídalo přemisťování v okolí domů pracovníků z ministerstva. Předpokládali, že smrtijedi se také neobjeví přímo u Blackburnů, ale někde v kolem a to by mohlo všechno velmi ztížit. Ale podle plánů dorazí na místo asi dvě hodiny předtím, než smrtijedi zaútočí a budou tak mít dost času na to, aby se připravili na všechno možné i nemožné, co by se mohlo stát.

Obecně všechno plánování, diskuze a teorie Hermionu nesmírně bavily, ale realita byla jiná. Všichni kouzelníci kolem ní byli velice zkušení a hlavně dospělí. Dokonce i Fred a George šli v klidu s ostatními a vypadali vážně. Od Tonksové, Lupina a Billa Weasleyho se jí občas dostalo pár povzbudivých úsměvů, ale stejně si připadala jako někdo, kdo tam nemá co dělat. Moody a Claude z HEXu si jí raději nevšímali, za což byla Hermiona vděčná. Poslední dva členové jejich výpravy byli Irena a Henry, kteří se k ní oba chovali hezky a nezačali ji brát vážně až po jejím výzkumu jako někteří. Vlastně to byl ten důvod, proč se akce účastnila. Většina HEXu i Řádu chtěla vědět, jak zjistila, že pera Syčavců dokáží rozpoznat temnou magii, ale Hermiona jim nemohla říct pravdu. Vymyslela si něco o tom, kolik se toho dá při čtení knih vyvodit z kontextu a naštěstí jí na to většina skočila.

Tiché kroky se ozývaly tmou a Hermiona se zamyslela nad životem, který poslední měsíc vedla. Kromě toho, že pravidelně navštěvovala tajné schůzky HEXu, kde řešila válku, vedla svůj další utajený život. Když poprvé spatřila komnatu nejvyšší potřeby, jak se přeměnila na skvěle vybavenou tělocvičnu, nemohla tušit, kam až jí to zavede. V Komnatě teď trávila většinu volného času a ani v Brumbálově armádě se toho nenaučila víc, než za těchto pár týdnů. Uměla spoustu obranných i útočných kouzel, zlepšila si fyzičku, a kde koho by dokázala porazit v pěstním souboji. Její život se nemohl změnit více dramaticky. Nikdy by jí nenapadlo, že bude mít nadání ve věcech, jako jsou tyto.

Co se týká jejího výzkumu ohledně Syčavců,  vážně nemohla nikomu prozradit, jak na to přišla. Té noci kdy se na astronomické věži rozhodla, že se musí připravit na válku, si napsala seznam věcí, které by se mohly při krizových situacích hodit. Patřil k nim také mnoholičný lektvar a stejně jako v druhém ročníku jí bylo jasné, kde sežene potřebné přísady. Už podruhé za život kradla u Snapea a než stihla vzít to, co potřebovala, uviděla vzadu na polici zaprášenou sklenici s pery Syčavce.  Vrtalo jí hlavou, na co by mohly být potřeba a po menším pátrání odhalila jejich použití. Přidávaly se do roztoku na odhalování černé magie v hůlkách. Když si to pak spojila s častým motivem černých ptáků na strašidelných místech v knížkách, nebylo vážně tak těžké na to přijít. Stejně se to nesměl nikdo dozvědět. Obzvlášť Snape ne. Člověk by si myslel, že po tom fiasku s falešným Moodym ve čtvrťáku si přísady na mnoholičný lektvar bude někde zamykat. A tohle nebylo jediné, co jí přidalo ke strachu z jejího učitele. Musel zuřit, když se dozvěděl, že ji tady pustili...